Děkujeme, že alespoň zvážíte přestat blokovat reklamy na Zatrolených hrách.
Je to náš hlavní zdroj příjmů, ze kterých financujeme provoz Zatrolených her.
Autor: mh | 16.2.2024 | 7
Nechcete-li číst celou recenzi, můžete přeskočit rovnou na některou konkrétní část:
O hře: Obsah krabice | Cíl hry | Příprava | Průběh hry | Konec hry, vítěz | Sólová hra
Rozbor: Téma | Propojení s mechanismy | Edukativní rozměr | Doba hry | Obtížnost | Zábavnost | Interakce mezi hráči | Minirozšíření | Sólo | Nejasnosti v pravidlech
Závěr: Závěrečné zhodnocení
Když se na našem trhu objevila hra Ptačí říše, myslím, že jsem nebyl sám, komu vytanulo na mysli Na křídlech. Jenže, jak se ukázalo, tyto hry mají společné pouze to, že obsahují karty s obrázky ptáků. Dále už jsou každá úplně jiná, což je určitě dobrá zpráva, protože se v tomto případě nejedná o žádný epigon.
Podívejme se na to, jaká Ptačí říše je. V první řadě bych chtěl podotknout, že minimálně v českém jazyce trochu klame názvem. Ten jako by odkazoval k celé třídě Aves, jenže, jak záhy po rozbalení krabice a nahlédnutí do pravidel zjistíte, tato hra se týká pouze jednoho konkrétního rodu, a to rajek (přesněji řečeno rajkovití). Možná to je způsobeno tím, že anglicky se „rajka‟ řekne „bird-of-paradise‟ (neboli „pták z ráje‟). Ale ono to v zásadě ničemu nevadí, neboť rajky jsou opravdu krásní ptáci, což vám dá hra poznat nejen na kartách, ale už i na krabici, a také protože jich existuje přibližně 45 druhů, což se dozvíte při čtení pravidel. Takže žádná jednotvárnost z tohoto důvodu rozhodně nehrozí.
Pojďme tedy již krabici menších středních rozměrů, která je mimochodem vyvedena s použitím parciálního laku, otevřít a podívat se dovnitř. Ptačí říše je především hrou karetní, takže kromě karet toho o moc víc uvnitř nenajdeme; těch však je celkem 113, a to pěti různých druhů (plus deset promo karet s minirozšířením „Polní výbava‟, které mi přišly současně s hrou). Pak ještě trochu kartonových žetonů hmyzu (konkrétně šest kusů od každého z pěti druhů), pět hráčských desek se stromem, které zároveň fungují jako specifická „lama karta‟, dvě desky (mýtina, prales/akademie), bodovací bloček, žeton prvního hráče v podobě fotoaparátu a pak už jen sešit pravidel a list se speciálními pravidly pro sólovou hru. A to je vše, přátelé.
Herní komponenty rozhodně nezapůsobí na první pohled bombastickým dojmem, nicméně vše, co uvnitř najdete, je kvalitní a pro samotnou hru naprosto dostačující. Kromě toho, když se podíváte na ilustrace rajek na jednotlivých kartách, zjistíte, že je to opravdu pěkné pokoukání. Komponenty tedy lze hodnotit pouze kladně.
Krabice navíc obsahuje jednoduchý kartonový insert, který je ale praktický a velmi dobře pojme všechny komponenty včetně karet minirozšíření a ještě je tam rezerva.
Ptačí říše je kompetitivní hra pro 1 až 5 hráčů. Cílem každého hráče je získat na konci hry co nejvíce vítězných bodů. Ty získává především fotografováním ptáků a publikováním článků v odborných časopisech, což je představováno umisťováním odpovídajících karet publikací do svého alba.
Na rozdíl od některých jiných her má příprava pouze šest bodů. Každý hráč si vezme a před sebe na stůl rozloží jednu desku se stromem. Místo nad ní představuje větve, na které budou usedat ptáci, místo pod ní pak představuje album hráče.
Podle počtu hráčů se připraví a zamíchá hlavní balíček karet ptáků, z něhož se každému hráči rozdají čtyři, které si umístí nad svoji desku se stromem. Tři karty ptáků se umístí na desku pralesa. Do balíčku se pak ještě přimíchají karty hybridů a vzácných ptáků. Vytvoří se dobírací balíček karet publikací a tři vrchní se vyloží na desku akademie.
Při hře dvou až čtyř hráčů je možné zvolit volitelné pravidlo a nahradit v balíčku ptáků karty rajky modrokřídlé kartami rajky dvanáctiperé, které jsou jinak v tomto případě mimo hru. Při hře pěti hráčů se ovšem hraje se všemi rajkami.
Začínající hráč si vezme příslušný žeton a hra může začít.
Samotná hra probíhá v tazích, ve kterých se hráči střídají počínaje začínajícím hráčem, který se v průběhu celé hry nemění. Hráč na tahu má k dispozici tři akční body, které může utratit za libovolné akce (klidně může stejnou akci vykonat i vícekrát). Většina z nich stojí jeden akční bod, ale jsou i takové, které stojí body dva. Hráč nemusí vyčerpat všechny své akční body, ale ty nevyužité prodpadají a nepřenášejí se do dalšího kola. Hráč může v každém kole získat maximálně jeden akční bod navíc, když odhodí do banku dva libovolné žetony hmyzu (stejné, nebo různé).
Akce, které má k dispozici, jsou:
Další pravidla:
Konec hry se spustí v okamžiku, kdy buď jeden z hráčů umístí do svého alba stanovený počet karet (liší se podle počtu hráčů), nebo se vyprázdnil dobírací balíček ptáků a není z něj možné líznout kartu. V takovém případě se dokončí aktuální kolo, aby každý hráč odehrál stejný počet tahů, a přejde se k bodování.
Bodovací kritéria mají šest položek:
Vítězem se stává hráč s nejvyšším celkovým počtem bodů. V případě remízy vítězí hráč, kterému na jeho stromě zůstalo více ptáků, případně ten, který dokáže nejlépe nejpřesvědčivěji imitovat ptačí zpěv ;).
Při sólové hře hráč hraje proti jedné ze šesti expedic. Od toho, kterou si zvolí, se odvíjí obtížnost samotné hry.
Příprava hry je stejná jako ve hře dvou hráčů s několika malými změnami — hráč i expedice si na svůj strom umístí čtyři karty ptáků a také na každé ze čtyř polí mýtiny se umístí jedna karta.
Ve hře se střídá tah hráče s tahem expedice. Hráč hraje stejně jako obvykle. Expedice ve svém tahu provede postupně následující tři kroky:
Konec hry je spuštěn v okamžiku, kdy hráč nebo expedice umístí do svého alba osmnáct karet, nebo je dobrána poslední karta z dobíracího balíčku. Bodování proběhne standardním způsobem. Pozor — každá expedice má na své startovní kartě uveden určitý počet karet rajek srpozobých, počet symbolů knih a vítězných bodů. Ty se musí při bodování připočítat.
Kromě výsledného skóre je na pravidlovém listu pro sólovu hru uvedeno několik výzev nebo, chcete-li, úspěchů, které si v případě, že vyhrajete, můžete zaznamenat. Je tak možné se snažit získat co nejvíce úspěchů, ideálně vyplnit celou tabulku.
Ptačí říše přináší mírumilovné téma pořizování fotografií zvířat, zde konkrétně rajek. Když zůstaneme u Rexíků, kteří tuto hru přinesli na český trh, může nám to připomenout jinou jejich hru Divoká Serengeti, kterou jsem měl taky možnost recenzovat. Ovšem pořizování fotografií je jediným společným prvkem, které tyto hry mají. Zatímco u Serengeti se hráči snaží organizovat zvířata na hrací ploše tak, aby jejich rozmístění odpovídalo požadavkům úkolových karet, u Ptačí říše se jedná prakticky o čistokrevný set collection — hráči se snaží sestavovat kolekce karet tak, aby jim to přineslo co nejvíc bodů.
Zůstaneme-li ještě chvíli u tohoto mechanismu, přikládání karet mi připomíná jednu z mých nedávno recenzovaných her, a to Art Gallery od Piatniku. I tam se karty přikládají do jedné dlouhé řady, není možné měnit jejich pořadí a ve výsledku to má přímý vliv na bodové hodnocení hráče. Ačkoliv jsou tyto mechaniky velmi podobné, přesto mně osobně přijde, že princip zvolený zde v Ptačí říši je o něco zajímavější a hráčtější. Můžou za to především dvě věci — jednak je to fakt, že o tom, kterou kartu si do alba umístí, rozhoduje přímo hráč tím, že si ji zvolí ze svého stromu (případně ze stromu protihráče), a není tak vázán na to, aby vyhrál aukci, a jednak i to, že není potřeba se snažit udržovat současně čtyři bodové řady v co nejlepším stavu, ale hráč má vždy maximálně jednu aktuální skupinu, ke které buď přidá další kartu (a tím zvýší bodový zisk), nebo ji přeruší.
Ptačí říše je hra typu euro, kdy klíčové jsou samotné mechaniky a téma je až na druhém místě. Nicméně i tak jsou mechaniky s tématem svázány poměrně dobře. Např. to, že po vyfocení ptáčka světlo blesku jednoho jiného vyplaší, docela pěkně souzní s realitou. Mohli bychom sice diskutovat nad tím, proč odletí jiný pták než ten, kterého jsme vyfotili, ale to si diktuje herní logika a myslím, že je to bez problémů akceptovatelné.
Realitu dobře odráží i to, že abyste si mohli ptáčka vyfotit, musíte ho nejdříve nalákat na svůj strom z mýtiny či pralesa. A pokud chcete nabídku ptáčků na mýtině obnovit, musíte vyběhnout do pralesa, aby na ni tamní ptáčci přeletěli.
Na druhou stranu by mě zajímala informace, jestli skutečnost, že některé druhy rajek ve hře vytvářejí skupiny s lepším bodováním a jiné nikoliv, má nějaký reálný předobraz (např. že jedny v přírodě vytvářejí hejna a ty druhé žijí spíše samotářsky), nebo je to pouze záležitost prosté implementace herního mechanismu na náhodně zvolené druhy. Podobně mám otázku, jestli si rajka srpozobá svoji specifickou bodovací kategorii vydobyla svojí reálnou výjimečností, nebo se opět jedná o náhodný výběr pro zapracování herního mechanismu. Nejspíš platí druhá varianta, ale pokud ne, tak je škoda, že jsme se o tom nedočetli třeba v rámci edukativní části pravidel.
I tohle je kategorie, kterou je vhodné v souvislosti s hrou zmínit. V pravidlech se na dvou stránkách můžete dozvědět zajímavosti o rajkách a na jedné straně taky najdete „stručný návod, jak správně pozorovat a fotografovat ptactvo“. Není to samozřejmě nic, co by souviselo s vlastní hrou, berme to jako drobný bonus pro ty, kteří se chtějí také něco málo dozvědět.
Na samotných kartách ptáků však žádné informace kromě latinského názvu a obrázku nenajdeme. Úsměvně působí fonetický přepis zpěvu, který daný druh vydává. Já třeba si podle toho konkétní podobu představit nedokážu. Pro již zmiňovanou hru Na křídlech existuje aplikace, která po naskenování karty ptáka jeho zpěv přehraje. To asi není nutné, stačilo by, kdyby na kartě byl třeba QR kód, který by odkazoval na stránku, kde bychom si mohli zvuk přímo přehrát a přitom si přečíst další informace. Obávám se však, že vytvoření a provozování takových stránek by hru zdražilo, a je otázka, jestli by zákazníci byli ochotni toto akceptovat.
Dobu hry si rozdělme na části — na dobu přípravy, na vlastní dobu herní partie a na dobu sklízení. Myslím si, že ve všech případech se Ptačí říše může pyšnit malými čísly.
Připravená je opravdu vcukuletu, vzpomeňte si na to, že postup přípravy má jen šest bodů. Obdobně je tomu při uklízení, je pouze potřeba roztřídit karty z alb jednotlivých hráčů na karty ptáků a karty publikací. To však nezabere příliš času. Jediné, co může tyto procesy trochu zpomalit, je volitelné pravidlo, že při hře dvou až čtyř hráčů se do balíčku ptáků místo karet rajky modrokřídlé umístí karty rajky dvanáctiperé. To znamená, že se musí nejprve všechny modrokřídlé rajky vyndat a dvanáctiperé rajky přimíchat. Na konci je pak zase potřeba tyto karty vytřídit. Samozřejmě to není nutné, pokud budete rozhodnuti, že s rajkami dvanáctiperými místo modrokřídlých budete hrát pořád. Ale tak ani tak nepředstavuje příprava a úklid hry žádnou významnou časovou položku.
Jako doba vlastního hraní se oficiálně udává 45 minut. Nám se u her většinou „daří“ hrát o dost déle, než je tato oficiální doba, ještě o něco horší to bývá při první partii, kdy zatím nemáme zažitá pravidla. Nicméně u Ptačí říše nám první hra ve třech trvala 53 minut a další se pak pohybovaly kolem 40 minut. Dá se tedy říci, že oficiální doba se příliš neliší od reality ani u nás. Samozřejmě, že s vyšším počtem hráčů herní doba trochu vzroste, ale ne zase tak moc. Ptačí říše se tak zařazuje mezi rychlé hry, jejichž doba trvání partie včetně přípravy a úklidu se vejde do jedné hodiny. Může se tedy použít jako takový „trochu delší filler“, nebo je možné sehrát během jednoho večera více partií (odveta se vždycky hodí).
Ptačí říše je pravidlově jednoduchá hra. Tím pádem je lehké se ji naučit, k čemuž přispívají i celkem dobře (až na drobné výjimky) napsaná a vysvětlená pravidla. U některých her se uvádí bonmot „lehké k naučení, těžké k hraní“. To si, myslím, tady neplatí. Hra nepředstavuje žádný „mozkovar“, při kterém byste si procesory svého mozku museli chladit v ledové vodě. Naopak, jedná se o příjemné hraní, při kterém použijete trochu taktiky, trochu plánování, trochu škodění, ale nic z toho v nějak přehnané míře. Díky tomu ani nijak zvlášť nehrozí obávaná paralytická analýza, i když samozřejmě k ní u některých hráčů, kteří si nedokážou představit, že by zahráli svůj tah, aniž by byl vycizelován do absolutního optima, může občas dojít.
Hra je tedy nejen díky tématu, ale i celkové jednoduchosti přístupná dětem, vyloženým začátečníkům, či příležitostným hráčům. Oficiální věková klasifikace 13+ podle mě není podhodnocená, myslím si, že hru bez problémů zvládnou i o něco mladší děti, samozřejmě je nutné, aby uměly již trochu taktizovat. Nemám však možnost to ověřit, v mém okolí se bohužel děti vhodné věkové kategorie nevyskytují.
Důležitou charakteristikou je zábavnost. Nás hraní Ptačí říše rozhodně bavilo. Sice nikoliv jako hra, ze které bychom si úžasem sedali na zadek, ale byly to dobře strávené chvíle. Již jsem tu jednou zmiňoval principem podobnou hru Art Gallery. Ve srovnání s ní je Ptačí říše určitě zábavnější – už jen kvůli tomu, že hráči provádějí v rámci svého tahu více herních rozhodnutí. Pak také díky publikacím, které představují osobní úkoly, jejichž splnění hráči přinese další body. A v neposlední řadě i díky možnosti mírně škodit svým protihráčům.
Zábavnost jde ruku v ruce se znovuhratelností. Za sebe mohu říct, že nemám problém si Ptačí říši kdykoliv v budoucnu opakovaně zahrát. Technicky není se znovuhratelností žádný problém, ve hře není nic, co by ji jakkoliv snižovalo. Asi není reálné předpokládat, že by se hra probojovala do našeho top žebříčku, ale čas od času jako zpestření herních sezení bude fungovat velmi dobře.
Po většinu herního času si budou hráči hrát především na svém vlastním písečku (neboli budovat vlastní fotoalbum) a ovlivňovat své soupeře pouze nepřímo tím, že jim třeba před nosem seberou karty ptáků, na které si oni dělali zálusk. Nicméně hra nabízí i jednu možnost už dosti přímého škodění, kterou je akce Zaostření fotoaparátu. Při ní, jak už jsem výše zmiňoval, hráč „ukradne“ protihráči jednu kartu z jeho stromu. Na oplátku mu sice musí dát jednu ze svých karet a postižený hráč ještě může jako bolestné získat navíc další kartu z dobíracího balíčku, takže ostří škody je poněkud otupeno, přesto však tato ztráta může být za určitých okolností citelná. Většinou tuto akci hráči nejspíš zahrají z důvodu, že se jim samotným soupeřova karta hodí, než proto, aby mu znemožnili si ji umístit do jeho alba, ale i takové případy mohou nastat, je proto dobré mít přehled o aktuálním stavu alb svých protihráčů.
Aby se hra nezvrtla v řetězec odvet, kromě toho, že z hlediska počtu karet ptáků na stromě na tom postižený hráč spíš vydělá (rozhodně neprodělá), je nutné za tuto akci zaplatit hned dva akční body. To mi přijde jako dostatečná pojistka, aby si hráč dobře rozmyslel, jestli se mu daná akce opravdu vyplatí a jestli jejím zahráním spíš soupeři nenahraje.
Myslím si, že Ptačí říše obsahuje právě tolik interakce mezi hráči, aby už to na jednu stranu nebyl multiplayer-solitér, ale zároveň aby nešlo o primárně škodicí hru. Taková totiž není vhodná pro každého… i někteří dospělí (natož děti) těžce nesou, když jim někdo při hraní zaškodí.
Ke hře existuje minirozšíření v podobě deseti karet, nazvané „Polní výbava“. V době psaní této recenze bylo e-shopy nabízeno v rámci promo akce zdarma k základní hře. Protože však karty nebyly uvnitř krabice, ale mimo v samostatném sáčku, nevím, jestli bude k dispozici pořád, nebo pouze do vypotřebování zásob.
Minirozšíření dá možnost hráčům si do hry vybrat jednu kartu polní výbavy (v rámci přípravy si každý hráč volí ze dvou náhodně rozdaných karet), která mu dává určitou unikátní schopnost. Např. fotokopie umožní hráči přesunout kartu ptáka z pozice nejvíce vpravo ve svém fotoalbu na libovolnou jinou pozici, použitím loďky při provádění prvních dvou akcí Pořídit fotografii zase hráč nevyplaší žádného ptáka atd. Většina karet polní výbavy je však na jedno použití (loďka na dvě) a poté je nutno je odhodit. Výjimku tvoří umělá větev, která zvyšuje kapacitu stromu hráče na osm karet pro celou dobu hry.
Minirozšíření vnáší do hry mírný náznak asymetrie, kdy každý hráč bude mít jednu trochu jinou schopnost než ostatní. Nicméně vzhledem k tomu, že až na umělou větev jsou všechny tyto karty na jedno použití, nepředstavuje tato asymetrie nějaký zásadní prvek. Hráč spíš musí vážit, ve kterém okamžiku kartu polní výbavy použít, aby mu přinesla co největší užitek.
Podle mého názoru se tak jedná o malé zpestření, které nijak zásadně nemění ani herní strategii, ani kvalitu hraní. Pokud už jej s hrou dostanete, přikláněl bych se k tomu jej do svých partií zahrnout, na druhou stranu je zbytečné se po něm nějak zvlášť pídit a hru lze bez problémů hrát i bez něj.
Dnes je takový trend, že většina her, u kterých to je z principu možné, obsahuje již od autorů pravidla pro sólovou hru. Já osobně jsem za to rád, ačkoliv nepatřím mezi ty, kteří by sólové hraní nějak cíleně vyhledávali, přesto si občas rád nějakou hru zahraju sám, obzvláště pokud zrovna není na blízku nikdo, kdo by měl chuť a čas se ke mně přidat.
Pravidla pro sólovou hru Ptačí říše nejsou součástí pravidlového sešitu, ale jsou uvedena na samostatném listu, který je v krabici přiložen. Protože jsou ale karty expedic pro sólovou hru normálně vyobrazeny v popisu komponent na třetí straně pravidlového sešitu, předpokládám, že se jedná pouze o technické řešení, nikoliv o to, že by sólový režim byl do hry přidán až později.
Jak to dost často bývá, je sólový režim realizován tak, že hrajete proti jakési „automě“, která zde představuje soupeřící expedici. Máte na výběr expedice šesti různých obtížností od nejjednodušší („Dětská fotografická expedice“) až po nejtěžší („Expedice inteligentních ptačích fotografů“). Škálování obtížnosti je vyřešeno velmi jednoduše — každá z expedic obdrží do začátku hry určitý počet karet rajek srpozobých, určitý počet symbolů knihy a určitý počet vítězných bodů. Při vlastním hraní pak už za expedici hrajete pokaždé stejně bez ohledu na její obtížnost. Samotná pravidla pro „automu“ jsou, jak již bylo zmíněno, celkem jednoduchá.
Svoji první sólovou hru jsem začal s druhou nejnižší obtížností, neboli proti „Expedici spolku amatérských fotografů“. Ačkoliv se mi zdálo, že expedice v průběhu hry získává pořád nějaké karty, nakonec se ukázalo, že jsem vyhrál ziskem 101 bodů proti 90. To mě namlsalo, takže další hru jsem zkusil rovnou proti nejvyšší obtížnosti. A tentokrát jsem prohrál v poměru 59:95. Na tomto skóre se podepsal fakt, že jsem nějak pozapomněl na to, že expedice má již do začátku určitý počet rajek srpozobých, a tyto jsem do svých kalkulací nezahrnul. Takže jsem sice na konci měl více fyzických karet rajek srpozobých, ale při započtení startovních hodnot jsem v této kategorii zaostal. Také jsem zaostal v rozmanitosti sbírky, což dohromady znamenalo čtrnáctibodovou ztrátu. Na druhou stranu jsem získal o třináct bodů více za publikace, žetony hmyzu a symboly knihy. To, co rozhodlo o mé prohře, tak byl především pětatřicetibodový rozdíl za jednotlivé karty. Je však zajímavé, že zatímco automa nahrála při prvním hraní 90 bodů a při druhém 95 (takže prakticky totéž), já jsem se zhoršil ze 101 na 59. Myslím si proto, že moje prohra byla způsobena špatně zvolenou taktikou v konkrétní herní partii, než že by za to mohla vyšší obtížnost.
Sólová hra se hraje stejně příjemně jako hra ve více hráčích. Pravidla automy jsou sice jednoduchá, ale vzhledem k neomezené kapacitě stromu expedice získává body za ptáky jako na běžícím pásu. Hráč tak na to musí přiměřeným způsobem reagovat a snažit se výrazně bodovat v jiných kategoriích (např. publikace). Navíc je možné zkoušet kromě samotné výhry získávat i jednotlivé úspěchy do tabulky, některé z nich představují už docela solidní výzvu. Sólový režim tak nabízí poměrně dobrou porci zábavy.
Pravidla jsou jednoduchá a dobře vysvětlená i přeložená, přesto jsem narazil na drobné nejasnosti při bodování, které se týkají především sólové hry, ale úplně stejně se projeví i při hře dvou hráčů. V kategoriích „Rajka srpozobá“ a „Nejrozmanitější sbírka“ získá nejlepší hráč 7 bodů a hráč na druhém místě body 3. Při sólové hře nebo hře dvou hráčů bude ale ten s horším výsledkem v těchto kategoriích vždy zároveň druhý. Má v takovém případě získat 3 body (prakticky se pro jejich zisk nemusí vůbec snažit)? Problém, který vidím, je v tom, že zatímco při hře více hráčů je rozdíl mezi nejlepším a nejhorším hráčem v těchto kategoriích 7 bodů, ve hře 1–2 hráčů by to byly jenom 4 body (protože soupeř by vždy dostal body tři). Rozdíl šesti bodů (za obě kategorie) už může, především při sólové hře, představovat hranici mezi vítězstvím a prohrou. Pravidla tohle nijak nevysvětlují, ale já osobně jsem toho názoru, že v tomto případě by se na druhého hráče mělo pohlížet jako na posledního a neměl by získat žádné body.
Dále pak úplně nerozumím tomu, co znamenají úspěchy v tabulce sólové hry ve tvaru např. „Počet vzácných hybridů 1/2/3/4“. Jak je to míněno? Nejspíš to znamená, že ty úspěchy jsou v tomto případě prakticky čtyři („Počet vzácných hybridů 1“, „Počet vzácných hybridů 2“, „Počet vzácných hybridů 3“ a „Počet vzácných hybridů 4“), jenom jsou sdruženy do jednoho řádku. Ale tohle je už opravdu pouze detail, který nemá na vlastní hru žádný vliv.
Ptačí říše je karetní hra pro 1–5 hráčů, jejímž klíčovým principem je set collection. Hráči se snaží vytvářet ve svém albu kolekci fotografií rajek a publikací, za které na konci získají vítězné body. K tomu potřebují ptáky nejprve přivábit na svůj strom, případně je přilákat z pralesa na mýtinu. Hra má rychlou přípravu i úklid a především jednoduchá, rychle naučitelná a dobře popsaná pravidla. Ani vlastní hraní není příliš náročné a je tak vhodná pro starší děti, začátečníky a málo zkušené hráče. Vzhledem ke krátké době hraní (kolem 45 minut) může docela dobře plnit roli o trochu delšího filleru, ale také ji lze vytáhnout jako hlavní hru večera. Krásné kresby rajek na kartách nebo na krabici doplňují příjemný zážitek z této hry, kterou lze zájemcům z cílové skupiny bez obav doporučit.
Děkuji za vyčerpávající recenzi. Pěkně od edveden práce, kterou oceňují a obdivuji.
Hrála jsem ji jednou a stačilo. Za mě je fakt velký problém v tom, že když si vezmu z nabídky karty a tím náhodou způsobím, že dalšímu hráči se v nabídce objeví X stejných karet, má oproti mně jednoznačnou výhodu. Stalo se nám to v partii víckrát po sobě a daný hráč pak hru vyhrál o parník. (Mimochodem ten vítěz jsem byla já, takže nejde o nespokojené frflání poraženého :)).)
Děkujeme, že alespoň zvážíte přestat blokovat reklamy na Zatrolených hrách.
Je to náš hlavní zdroj příjmů, ze kterých financujeme provoz Zatrolených her.
Clever 4ever
Akt. cena: 100 Kč
Končí za: 3 dny
