Přes práh smrti

Autor: mh | 21.12.2022 | 10

Jedno lidové pořekadlo praví, že nevstoupíš dvakrát do stejné řeky. Já můžu s nadsázkou říct, že jsem vstoupil již potřetí do té samé — již potřetí recenzuji rozšíření pro Panství hrůzy. Pokaždé se samozřejmě jednalo o jiné rozšíření, takže platnost pořekadla nebyla porušena, ale přece jen se člověk neubránil tomu, aby mu vyvstalo na mysli. Nyní se tedy jedná o rozšíření Za prahem, které na český trh přináší vydavatelství ADC Blackfire, jenž má u nás na vše, co se Panství hrůzy týká, gebír.

Za prahem je menší rozšíření jako třeba Svatyně soumraku, takže i obsah, který získáte, bude menší než u „standardních“ rozšíření. A poznáte to i na samotné krabici, která není řešená klasicky s odnímatelným víkem, ale jako plně uzavřená s otevírací chlopní na boku. Uvnitř najdete šest nových mapových dílů (těch menších, obdélníkových), dva nové vyšetřovatele (figurky a karty), čtyři stejné nestvůry typu Zotročený (figurky, podstavce a žetony), které vypadají jako zmutované polařky softbalu, devět kartiček s předměty (z toho jeden unikátní), deset kartiček kouzel, devět kartiček stavu, po čtyřech kartičkách zranění a strachu, sedm žetonů osob a čtyři žetony klíčů. Na doplnění standardní zásoby pak najdete šestnáct žetonů oheň/tma, deset žetonů stop a dva žetony stěn. Samozřejmě nesmí chybět list pravidel. V aplikaci si pak můžete zpřístupnit dva scénáře — Brány panství Silverwood a Nutkání k pomstě. Všechny prvky tohoto rozšíření jsou označené společnou ikonou. V originále se jedná o v pořadí první rozšíření, zatímco česky vychází až teď, ale vzhledem k nenavazujícím scénářům to vůbec nevadí.

Vzhledem k tomu, že se jedná již o třetí recenzi, ohledně obecných záležitostí hry odkážu na svůj dřívější text (včetně ovládání aplikace). Kdo chce, může si také přečíst Yedleho recenzi základní hry.

Kvalita komponent je „standard Panství hrůzy“, což znamená, že všechny komponenty až na figurky nestvůr jsou bez připomínek. O samotných figurkách nestvůr toho bylo již napsáno hodně, takže tady stačí říct, že Zotročení moc dobře nedrží a že opět přišlo ke slovu vteřinové lepidlo.

Panství hrůzy

Ač nejsem znalec světa H. P. Lovecrafta, ze kterého celé Panství hrůzy vychází (přečetl jsem jenom zlomek z toho, co napsal), pořízení této hry považuji za dobré rozhodnutí. O to víc, že se dobře zabydlela i u manželky a dcery, které třeba úplně odmítají hry ze světa Pána prstenů (k němuž zrovna já mám mnohem bližší vztah než k Lovecraftovi). Já osobně kvituji především to, že se nejedná o kampaň, ale o samostatné příběhy. Je totiž jedno, kdy, co a s kým si zahraju. Jasně, kampaň představuje větší výzvu, ale zase vyžaduje dlouhodobou skupinu. Stejně tak mi o něco lepší připadá starší a ne tak vymakaná verze aplikace, ta u Pána prstenů se mi zdála už příliš komplikovaná.

A jak tedy na tom jsou jednotlivé scénáře, které na vás v tomto rozšíření čekají? Podobně jako při předchozí recenzi jsem v aplikaci povolil pouze základ a toto rozšíření, aby naše dojmy nebyly ovlivňovány ničím jiným. Vzhledem k tomu, že rozšíření obsahuje pouze dva nové vyšetřovatele a my jsme byli tři, manželka se vrátila ke své oblíbené postavě ze základu hry, Ritě Youngové. Pořadí scénářů pro hraní jsme si oproti aplikaci prohodili, abychom začali tím jednodušším a končili tím obtížnějším.

Nutkání k pomstě

Vyšetřovatelé jsou pozváni Thomasem Carveym na slavnostní večeři, kde se od hostitele dozví o tom, že ho někdo chce zabít. Úkolem vyšetřovatelů je zjistit, který ze čtyř pozvaných hostů to je.

Tento scénář má velmi nízkou obtížnost (2 hvězdičky) a i krátkou udávanou dobu hraní (90–120 minut). Ve své podstatě se jedná o detektivně deduktivní činnost, kdy se vyšetřovatelé baví s hosty, hostitelem a částí personálu, procházejí místnosti sídla, prohlížejí různé předměty a snaží se získat co nejvíce informací. Nenaráží se tu na žádné nestvůry, vše probíhá relativně v klidu a bez větších problémů. Ani fáze mýtu nepřinášejí nějaké obzvlášť nebezpečné situace, takže strach i zranění narůstají jen pozvolna. Každé rozšíření, které jsme zatím hráli (a Za prahem není výjimkou) přineslo vždy nějaké nové herní mechanismy, které ve standardní hře nejsou. V Nutkání k pomstě jsme však na nic z toho nenarazili, takže celý scénář probíhal podle standardních postupů.

Zhruba v polovině hry dojde k zásadnímu dějovému zvratu, který dodá vyšetřování novou dynamiku, a začne se něco dít. Naplno se využijí dílky temnoty a bude nutné označit pachatele. A tento moment, jak již určitě zkušenější hráčí Panství znají, přivede konečně na scénu několik „softbalistek“ ke konečnému zúčtování.

Myslím, že scénář dostojí své nízké obtížnosti a pro ostřílené matadory nebude představovat zásadní problém. Ani pro nás totiž nepředstavoval. Dali jsme to „v suchým tričku“, a to včetně závěrečného boje, kde se nám podařilo přijít na jednoduchou klíčovou taktiku, která k našemu překvapení slavila úspěch. Sice jsme hráli tři a tři čtvrtě hodiny (což je tedy zhruba dvakrát tolik, co udávaná doba), ale asi jsme si to spíš užívali, protože jsme neměli pocit, že bychom někde tápali. Ony vůbec všechny naše hry libovolného scénáře z Panství hrůzy výrazně přesahovaly udávanou dobu. Buď je to naším stylem hraní, nebo jsou udávané doby podhodnocené.

I když tedy scénář nepředstavuje nějakou velkou výzvu a svou obtížností je společně s „tutoriálovým“ scénářem Cyklus věčnosti nejlehčí ze všech dvaadvaceti scénářů, které aplikace nabízí, pobavili jsme se u něj dobře.

Brány panství Silverwood

Strážník Tetsuo Mori požádá vyšetřovatele o pomoc s několika případy pohřešovaných osob, ke kterým došlo na panství Silverwood. Ti tak musí procházet domem, který žije temnou energií a který jim připraví nejedno nepříjemné překvapení, a přitom najít čtyři klíče.

Tento scénář již patří k těm náročnějším (4 hvězdičky) a jeho udávaná doba hraní je 120–180 minut. Jestliže jsem u předchozího uvedl, že se v něm nevyskytují žádné nové mechanismy, tak tady si jich užijete dosytosti. Jsou dva. První je představován žetony klíčů – u některých předmětů vám aplikace řekne, že na ně máte položit žeton klíče, a tím se stávají pro hru specifickými. Koneckonců je vaším primárním cílem takové předměty najít čtyři. Předměty s klíčem nelze odstranit ze hry, pokud by měl hráč na pokyn aplikace odhodit náhodné předměty, těchto se to netýká.

Mnohem zajímavějším mechanismem je přesun mapových dílů. To není úplná novinka, setkáme se s ním i u jiných rozšíření (Svatyně soumraku, Děsivé výpravy), ale jestli si dobře pamatuji, tak tady přichází na řadu mnohem častěji než tam. Na panství Silverwood si občas budete připadat jako na kolotoči. Dokonce se mému vyšetřovateli stalo, že s ním stejná místnost změnila polohu asi třikrát a počtvrté se to nepovedlo jenom proto, že se z ní konečně přesunul do sousední, takže se místnost přesunula bez něj. Z herního hlediska nepředstavuje přesunutí mapového dílu zásadní potíž, většinou se jedná o to, že dveře najednou ústí do jiných místností než před chvílí, nicméně vyšetřovatelé uvnitř přesouvaného dílu mohou utrpět nějaké zranění nebo strach (pokud jim nebudou kostky nakloněny). Ovšem z hlediska atmosféry je přesouvání neskonale zábavné. Alespoň my jsme se při každém náramně pobavili.

Při prvním hraní scénáře jsme nedopadli dobře (dceřin vyšetřovatel byl vyřazen kvůli zranění), smát se tak mohla pouze manželka, jejíž vyšetřovatel utrpěl šílenství a podmínkou pro její vítězství bylo, že se nám mise nezdaří (což se stalo, takže ona jediná vyhrála). Bylo to také kvůli tomu, že závěrečný boj přinesl do hry příšery v množství větším než malém, takže najednou se valily všude kolem nás a především na nás. Naše druhá hra pak dopadla úplně opačně – uspěli jsme, a protože můj vyšetřovatel neutrpěl šílenství, vyhrál jsem. Dceřin vyšetřovatel sice zešílel, ale podmínku vítězství splnil, zatímco manželčin tentokrát nikoliv, i když svoji vítěznou podmínku, aby v jednom okamžiku bylo na hrací ploše šest a více žetonů ohně nesplnila pouze o jeden žeton. A ani nestvůr najednou nebylo tolik, což přičítáme faktu, že při prvním hraní se nám nepodařilo splnit jeden úkol, zatímco při druhém ano (nechci příliš spoilovat).

Brány panství Silverwood tedy na rozdíl od předchozího určitou výzvu pro hráče představují. Z hlediska herního zážitku se jedná o klasický scénář Panství hrůzy, ve kterém se setkáte se známými herními prvky a navíc si užijete některé nové.

Hrůza panství

Dovolte mi nyní osobní vzpomínku. Kdo ji nechce číst, může klidně přeskočit celý zbytek odstavce psaný kurzívou.

Před téměř čtvrt stoletím jsme s tehdejšími kolegy z práce chodili společně na oběd do jedné restaurace. Ne sice každý den, ale často, takže už nás tam obsluha znala a přátelsky se s námi bavila. Vařili tam dobře, ale s čepováním piva to bylo horší. Kolegyně si objednávala malé pivo a stávalo se, že bylo natočené pod míru, ale dalo se to ještě akceptovat. Jednou však bylo na první pohled jasné, že pivo „nedojde“, takže ho reklamovala. Vrchní se omluvil s tím, že ho nechá dotočit. Člověk by čekal, že v takové situaci se výčepní obzvlášť postará, aby tentokrát byla míra opravdu dodržena, ne-li pro jistotu překročena. Jenže to pivo nemělo správnou míru ani po dočepování. Přestali jsme tam chodit a ani další osud restaurace nebyl růžový, neboť majitele zanedlouho dohnala exekuce.

Proč jsem o tom psal? Jakou to má souvislost s touto recenzí? Myslím, že za chvilku to bude zřejmé. Pro českého hráče je na Panství hrůzy asi tím nejděsivějším zážitkem hrůzná úroveň českého překladu, především pak v aplikaci. Kritizoval jsem ji už v recenzi pro rozšíření Děsivé výpravy, ale nejhorší situace nastala u předchozího lokalizovaného rozšíření Ulice Arkhamu. Problémy s lokalizací byly i u souběžně vydaného rozšíření pro hru Pán prstenů a Blackfire a jeho překladatelé to schytali pořádně ze všech stran. Myslím, že celkem oprávněně. Já v tom vidím paralelu s tím pod míru načepovaným pivem z mé výše uvedené vzpomínky. A stejně jako jsem tenkrát očekával, že si při dotočení dá výčepní záležet, aby bylo vše v pořádku, čekal jsem i teď, že při vydání nového rozšíření si dá lokalizátor opravdu záležet, aby překlad byl tentokrát téměř bez chybičky. Že tomu věnuje třeba i nadstandardní péči, aby dokázal, že to umí udělat a že tehdejší problémy byly jenom nešťastnou shodou okolností. A jak to dopadlo? Bohužel jako s tím zmiňovaným pivem. Je to sice lepší, ale stále jsme pod míru.

U Ulic Arkhamu byl problém již v textu upoutávek scénářů, kdy některé formulace dokonce dávaly opačný smysl než v originále. Na to jsem nyní nenarazil a upoutávky se zdají být celkem v pořádku, takže jsem začal doufat, že by takový mohl být celý překlad a že bych mohl dokonce chválit. (Jen tak na okraj: V současné době jsou upoutávky pro Ulice Arkhamu už opravené, texty uvnitř těchto scénářů jsem však nekontroloval.)

Nedá se říct, že bychom při hře narazili na nějakou fatálně špatnou formulaci, která by komplikovala nebo přímo znemožňovala odehrání scénáře, jak tomu bylo u minulého rozšíření. V tomto směru je určitě překlad kvalitnější. Rejpal ve mně si však klade otázku, zda tomu tak je z důvodu zvýšené pečlivosti překladatelů, nebo k tomu došlo spíše náhodou, protože texty scénářů tentokrát neobsahovaly nic, co by se dalo tímto způsobem zkazit. Možná se tato poznámka bude někomu zdát vůči překladatelům nefér, ovšem upozorňuji, že u minulého rozšíření podali opravdu velmi neprofesionální výkon (který zase byl nefér vůči těm, kdo si hru zakoupili) a určitá míra nedůvěry přetrvává.

Tím spíš, že překlad stále vykazuje chyby, které bych neočekával. Obzvlášť v situaci, kdy si překladatelský tým nutně potřebuje napravit reputaci. Ačkoliv díky tomu, že jsem se trochu seznámil s programem Valkyrie, ve kterém se dají vytvářet fanouškovské scénáře pro Panství hrůzy, lépe chápu, jak asi vypadá lokalizace takového scénáře, a že to není tak jednoduché, jak by se laikům mohlo zdát, přesto mám za to, že by výsledek mohl (a měl) být lepší. V minulé recenzi jsem si dokonce přepnul aplikaci do ruštiny (protože jsem ji měl ve škole ještě povinně a něco si z ní pamatuji a protože používá podobnou větnou strukturu a ohýbání slov jako čeština) a zjistil tak, že ruský překlad vypadá na první pohled mnohem uhlazeněji a profesionálněji než český. Což je pro mě důkaz toho, že to jde i pro jazyky našeho typu. Tentokrát jsem se do ruštiny nepřepínal. Za prvé mi teď přináší ne úplně příjemné pocity a za druhé by to bylo zbytečné, protože bych si jenom potvrdil to, co už vím.

V aplikaci najdeme opět velmi kostrbaté formulace. Některé bychom asi mohli připsat způsobu, jakým jsou vystavěny dialogy v aplikaci (v některých případech se totiž nejedná o původní souvislý text, ale ten je poskládán ze samostatně přeložených fragmentů, což je provedeno způsobem, který vyhovuje především anglické větné stavbě a pro češtinu není vhodný), ale některé spíš působí dojmem, že na nich pracoval „strýček Google“ a nikdo mu v tom moc nepomáhal.

Dále jsme naráželi na míchání ženského a mužského rodu. Mluvilo se o ženě, ale seznam variant byl napsán v mužském rodě. Ačkoliv v jednom ze scénářů předchozího rozšíření byly některé texty generovány podle toho, který artefakt byl náhodně vylosován jako prokletý, nemyslím si, že to je i tento případ. A bohužel se občas vyskytly i pravopisné chyby, což už by tedy v profesionálním překladu nemělo být vůbec.

V některých dialozích také chybí mezery mezi slovy, takže text je divně slitý. Troufám si předpokládat, že překladatel zapomněl vložit mezeru mezi konstantní text a proměnnou, která je pak nahrazena konkrétním pojmenováním.

Závažnější chybou je však nekonzistentní pojmenování některých objektů v reálu (na kartách nebo na mapových dílech) a v aplikaci. Následující tabulka ukazuje přehled nekonzistencí, na které jsme při hraní narazili.

V těchto případech nejde ani tak o to, že by se hra nedala dohrát, protože nakonec se správné komponenty doberete (například podle obrázku), ale rozhodně vám jeho vyhledání zabere zbytečně více času, než by bylo nutné. Budete-li mít předměty seřazené abecedně podle názvů (což vám pravidla doporučují), o něco méně práce budete mít s vyhledáním předmětů, které začínají stejně, ale druhé slovo se liší (např. „Očarovaná čepel × dýka“ či „Písařův zápisník × deník“). Ale třeba „Automat“ × „Poloautomat“ nebo „Vyznavačův deník“ × „Deník kultisty“ se vám budou hledat mnohem hůř, stejně tak mapové díly. Navíc tyto chyby nelze ani svést na způsob, jakým aplikace pracuje s texty. Tady zjevně jiný člověk vytvářel překlad do aplikace a jiný překládal fyzický materiál a nijak to spolu nekonzultovali, takže každý si některé věci přeložil po svém. Tohle jednoznačně připadá na vrub špatnému managementu lokalizace. To se opravdu, pánové, v situaci, kdy rozšíření obsahuje devět předmětů, jeden stav, dvě kouzla a patnáct pojmenovaných lokací, nedokážete domluvit, jak je budete překládat (celých 30 % materiálu se liší v pojmenování)?!

Můžeme si samozřejmě položit otázku, zda jazyková úroveň překladu deskové hry musí být nutně srovnatelná s Čapkem, Vančurou a podobnými mistry pera. Já jsem přesvědčen, že nikoliv, že klíčová je především srozumitelnost a věcná správnost. Ale u profesionálního produktu bych očekával, že bude prost hloupých chyb, které vyplynou z malé pečlivosti a nedostatečné následné kontroly. Tedy z atributů, které byly příčinou špatné kvality překladů u předchozích rozšíření a které jsou bohužel patrné i u toho nejnovějšího.

Nicméně s tím překladem je to vůbec nějaké zvláštní, neboť jsme nakonec v aplikaci narazili jak na nekonzistentní pojmenování „Půda“, tak na správné „Podkroví“, což mi trochu nabourává teorii o různých překladatelích pro aplikaci a pro fyzický materiál.

Abych byl správně pochopen – mně ani tak nevadí samotné chyby jako skutečnost, že se jich překladatel ani po minulé negativní odezvě nedokázal vyvarovat. Takže na lokalizaci tohoto rozšíření se výborně hodí výrok bývalého ruského premiéra Viktora Černomyrdina: „Chtěli jsme to udělat co nejlépe, ale dopadlo to jako vždy.“ Objektivně je však nutno říct, že výsledek je přece jen o něco lepší než minule, takže pokud bych hodnotil jako ve škole, tak by překlad Ulic Arkhamu dostal známku 4‑ (ne-li 5) a současný překlad známku 3 nebo 3‑. Je to tedy kvalitativní posun směrem nahoru, ale ještě to nedosahuje té hranice, kterou bychom očekávali.

Quo vadis

Moje rodina urazila s Panstvím hrůzy pěkný kus cesty. Dílem díky recenznímu programu Zatrolených her, ale základní hru a první rozšíření Svatyni soumraku jsme si pořídili sami. Na té cestě sice čekalo i nějaké to mrzení (především kvůli slabší kvalitě překladu), ale rozhodně převládala zábava a dobrá nálada. Když tak koukám do aplikace, tak to vypadá, že k lokalizaci zbývá už jenom jedno „standardní“ tříscénářové rozšíření, a to Hadí cesta (Path of the Serpent) a pak jsou tam už jen dvě specifická s přívlastkem „Figure & Tile Collection“, která obsahují jenom jeden scénář, zato poměrně dost ostatního materiálu (vyšetřovatelů, nestvůr a mapových dílů).

Nepředpokládám, že by se Blackfire rozhodl lokalizovat dvě posledně zmiňovaná rozšíření, ale Hadí cestu by mohl. Otázka zní: Koupil bych si ji v takovém případě za své, kdybych ji nedostal k recenzování? Moje odpověď je: Ano, koupil. A to i přes to všechno negativní, co se kolem lokalizace událo. Beru to tak, že to Blackfire z různých důvodů lépe v tuto chvíli neumí. Není to rozhodně dobře, ale pro nás je lepší mít hru přeloženou do češtiny, byť nedokonale, než to louskat z anglického originálu. Asi bychom to taky dali, ale trvalo by to déle a neměli bychom z toho takový zážitek. A nakonec, série se přece jmenuje Panství hrůzy, takže ten český překlad hezky zapadá do tématu.

Závěrečné zhodnocení

Za prahem představuje klasické menší rozšíření Panství hrůzy. Přináší skromější obsah (dva vyšetřovatele, čtyři stejné nestvůry, pár nových karet, desek místností a hrstku žetonů) a dva scénáře – jeden lehký, při kterém se zkušenější hráči příliš nezapotí, a druhý, který již představuje větší výzvu. Scénáře jsou standardní kvality a není jim co vytknout, na žádné logické chyby jsme nenarazili, obtížnost souhlasí, jen my všechno hrajeme o dost déle, než je udávaná herní doba. Figurky jsou také ve standardní kvalitě série, což znamená, že vyšetřovatelé jsou úplně v pohodě, zatímco nestvůry ve stojáncích nedrží a je lepší je zakápnout lepidlem. Ale na to si už skalní fanoušci museli zvyknout, neboť komu by to zásadně vadilo, tak už by s Panstvím hrůzy dávno skončil.

Jediné, co může někoho odrazovat od pořízení, je nepříliš kvalitní překlad, především v aplikaci, text na kartách mi přijde bez problémů. Ale to už je bohužel také „standard“ této série, ač by tomu tak být nemělo. Objektivně nutno přiznat, že jeho kvalita je rozhodně lepší než u předchozího rozšíření Ulice Arkhamu, není zde nic, co by vám bránilo hru dohrát. Občas sice budete déle hledat nějakou kartu nebo desku místnosti, protože pojmenování v aplikaci a ve skutečnosti se liší, občas utrpí váš stylistický jemnocit, ale není to nic, přes co by se člověk neměl dokázat přenést.

Fanoušci série, kteří nevládnou angličtinou, se nemají proč tomuto rozšíření vyhýbat. A ani ti, kteří se dokáží přenést přes nedokonalou lokalizaci. V takovém případě jim rozšíření přinese očekávanou porci zábavy. Tím spíš, že na e-shopech se dá pořídit za něco málo přes 800 Kč. A to rozhodně není špatná cena.

Sdílet s přáteli: