Poslední vesmírný mohykán

Autor: Strachkvas | 26.3.2024 | 6

Stále více herních designérů cílí na ty, kteří se k deskové hře nebojí posadit sami. A to nejen tím, že do hry pro více hráčů přidávají sólo mód, ale i tím, že dávají vzniknout deskovkám pouze pro jednoho hráče. Takovým autorem je i Scott Almes (autor dvojkovky Pivo a chléb nebo hry Malé velké galaxie), který v roce 2020 představil hru Maximální warp. V ní se hráči ujmou role Taylora Mindeho, mladého pilota, jehož stíhač se osamocený ocitnul tváří v tvář nepřátelské mimozemské flotile a nezbývá mu, než se jí prostřílet. Na český trh ji pak přináší vydavatelství Tlama Games.

Obsah hry

Obsah tvoří velká spousta žetonů, karet, desek mateřských lodí a stíhačů. Na tak malou krabici je to opravdu značné množství. Co ale rozhodně stojí za zmínku je velmi dobře vyřešený insert. Speciální, tzv. POWER žetony, kterých je několik druhů, jsou uloženy přímo v krabici společně s kartami. Žetony, které se užívají při každé hře, jsou hezky roztříděny do dvou dalších pořadačů, které lze z krabice vytáhnout a přidat do nich vybrané POWER žetony (při jednotlivých partiích si vždy vybíráte jen několik konkrétních). To vše velmi usnadňuje nejen přípravu hry, ale i její samotný průběh. Kdykoliv si máte dobrat nějaký žeton, hezky si jej vezmete přímo z pořadače na stole. A navíc insert dobře pojme i obalené karty.

Desky mateřských lodí a stíhačů

Z obsahu hry jsem se blíže chtěl vyjádřit právě k mateřským lodím a stíhačům. Mateřských lodí, tedy hlavních „bossů“, které je třeba ve hře porazit (při každé partii zvolíte jednu), nalezneme v krabici celkem pět a jsou rozděleny do čtyř obtížností. Každá představuje opravdu odlišný herní zážitek a je třeba výrazně měnit strategii, se kterou se proti ní vrhnete. Nejjednodušší mateřskou loď zvládnete po pár hrách hravě porazit, ale ty obtížnější už představují opravdu náročný úkol. Variabilitu a znovuhratelnost pak výrazně podporují i čtyři typy stíhačů, ze kterých si můžete před každou partií vybírat. Každý opět nabízí jiný herní styl. Hráč si tak může vybrat, zda dá přednost odolnější lodi s menší obratností a slabším štítem, menšímu stíhači se silným štítem (ale menší palebnou silou), nebo zlaté střední cestě – všestranné lodi. Rozdíly mezi jednotlivými stíhači nejsou jen v tom, jak mají odolný trup, silné štíty nebo veliký nákladový prostor. Každý stíhač má jinou sadu POWER žetonů, a s každým tak budete v průběhu hry hrát jiné akce.

 

Vizuální stránka a kvalita komponent

Design hry je, mírně řečeno, ne příliš moderní a úplně to není můj šálek kávy. Abych ale negeneralizoval, tak například stíhače jsou vcelku povedené. Stejně tak vizuál na některých kartách. Na druhou stranu některé mateřské lodě mi připomínají kreslený seriál Transformers, a že by s jednalo o dvakrát povedenou grafiku se říct nedá. Shrnuto podtrženo, vizuální stránka hry není z těch nejsilnějších. 

Naopak po kvalitativní stránce není hře co vytknout. Žetony se mi ani po opakovaném hraní neošoupávají, karty jsou pevné a stejně tak desky stíhačů i mateřských lodí.

Příprava hry a její průběh

Jak jsem psal výše, díky opravdu dobrému insertu příprava hry mnoho času nezabere. Podle zvolené mateřské lodi si přichystáte balíček nepřátel. Stejně tak podle zvoleného stíhače si do pořadače nachystáte dané POWER žetony. Do pytlíku vložíte počáteční žetony společně s jedním POWER žetonem dle zvoleného stíhače. Následně si vyberete kartu schopnosti, z pytlíku vytáhnete pět náhodných žetonů a z balíčku nepřátel otočíte čtyři karty. Vesmírná přestřelka může začít!

Cílem hry je zničit mateřskou loď. Každá se chová jinak: některé útočí po celou dobu hry a vy naopak můžete útočit na ně, k jiným se nejprve musíte probojovat skrz řadu nepřátelských stíhačů, které se vás na oplátku také budou snažit soustavně ničit.

V průběhu každého tahu (kola hry) si budete z pytlíku dobírat pět nových žetonů, které budete následně přiřazovat k nepřátelským kartám (případně sekcím mateřských lodí), s cílem zničit je nebo se jim vyhnout. Za to si jako odměnu dobíráte do pytlíku žetony nové. Ty si zase můžete v dalším tahu dobrat a použít, a tak stále dokola. Tyto žetony jsou různých druhů, lasery či manévry počínaje a výše zmíněnými POWER žetony konče. Využít také můžete žetony energie, a to buď k nákupu nových žetonů do pytlíku, nebo k obnovení štítů vašeho stíhače. Ve chvíli, kdy si na konci tahu nebudete moci dobrat pět žetonů z pytlíku, skončí aktuální warp a hra se z části „resetuje“. Všechny použité žetony se vrátí zpět do pytlíku, doberete si novou kartu schopností a obnoví se také balíček nepřátel. Každá mateřská loď má stanovený počet warpů, během kterých ji musíte porazit. Pokud se vám to nepodaří, prohráváte. Pokud ano, zachránili jste vesmír a odměnou vám bude vítězství ve hře. 

Herní mechaniky

Stěžejní herní mechanikou Maximálního warpu je bag building, tedy tvorba a následná práce s pytlíkem žetonů. Jak jsem popsal výše, v průběhu hry budete do pytlíku přidávat další a další žetony porážením nepřátel, případně jejich nakupováním prostřednictvím žetonů energie. Je tak na hráčích a jimi zvolené strategii, jaké žetony si budou přidávat. Zároveň je třeba zmínit, že výrazným prvkem ve hře je náhoda, jelikož nikdy nemůžete přesně ovlivnit, které žetony si vytáhnete. S náhodou ale lze dobře pracovat, jelikož složení pytlíku můžete ovlivnit výrazným způsobem. A to nejen jejich přidáváním, ale také odebíráním. Kdykoliv totiž v důsledku útoku nepřátel snížíte ukazatel štítů vašeho stíhače, musíte také ze hry odstranit daný počet žetonů z odkládací hromádky. Tímto způsobem tak můžete například žetony slabších laserů (nebo jakýchkoliv jiných, které se už nebudou hodit) vyřadit a nebudou vám tudíž zavazet. Co také musím zmínit je možnost přenášet si žetony napříč tahy (případně i warpy) v nákladovém prostoru stíhače. Pokud se vám totiž tažený žeton v daném tahu nehodí, ale víte, že v příštím by mohl, můžete si jej uložit do nákladového prostoru (každý stíhač unese jiné množství nákladu). V příštím tahu jej pak můžete využít, a hrajete tak s více než pěti žetony. 

Pravidla

Ne příliš povedenou část hry představují pravidla. A není to problém českého vydavatelství, které je přeložilo bez zjevných chyb. Jednoduše už ve svém originálu v celku nedostatečně či nepřesně vysvětlují určité aspekty hry. Přitom hra jako taková vlastně vůbec složitá není. Nicméně v prvních třech odehraných partiích jsem pořád hrál něco špatně. Následovalo tak opakované dohledávání na BGG, a až díky zde zpracovanému FAQ jsem se postupně celou hrou prokousal. Ať jsem ale konkrétní, v pravidlech mi chybí přesnější popis použití jednotlivých POWER žetonů nebo lepší popis souboje s mateřskou lodí spojený s příkladem. Hra totiž nekonzistentně užívá klíčové slovo „nepřítel“ s tím, že se jedná pouze o karty nepřátel, a ne o mateřskou loď (je to tak proto, že některé POWER žetony lze použít právě jen proti těmto nepřátelským stíhačům, a ne proti mateřské lodi). Zároveň ale pravidla říkají, že žetony laserů či manévrů mohou být přiřazeny pouze k „nepřátelům“ (ke spodní straně karty). Jak by pak hráči útočili na mateřské lodě (když nejsou „nepřátelé“)? Jednoduše mělo být u akce přiřazování laserů a manévrů užito klíčové slovo „cíl“. Souboj s mateřskou lodí dále uveden na příkladu a k žádné nejasnosti by nedošlo. Když jsme u přiřazování žetonů, po prvním přečtení pravidel jsem nepochopil, že ke každé kartě nepřítele (lépe cíle) mohu (spíše řečeno většinou musím) přiřazovat více než jeden žeton za tah. Pravidla to opět explicitně neuvádějí a nevyplývá to ani z jediného příkladu, které nepochopitelně zobrazují vždy pouze jediný žeton přiřazený ke kartě. A takto bych mohl pokračovat. Bohužel, správně rozchodit tuto hru tak zabere víc úsilí než si pouze přečíst dodaná pravidla. Na druhou stranu je třeba zmínit, že jakmile si ujasníte všechny „pojmy a dojmy“, pravidla se vám velmi rychle dostanou pod kůži a průběh partií si rozhodně nebudete muset kazit listováním v sešitu.

Singularita

Součástí hry je i sešit s názvem Singularita, který představuje příběhovou knihu. Osobně bych doporučil přečíst si ji před první hrou poté, co se seznámíte s pravidly, neboť hráčům představí svět, ve kterém se hra odehrává. Následující část bude obsahovat lehké „spoilery“ – pro ty, kteří o ně nestojí, tedy doporučuji zbytek tohoto odstavce přeskočit. Příběh, který kniha podává je hezký, uvede vás do hry a umožní vám učinit pár rozhodnutí, na základě kterých přípravíte svou partii. Konkrétně jakou budete mít loď, kartu schopnosti a určí vám protivníka – mateřskou loď. Toť vše. Přiznám se, že jsem od tohoto sešitu čekal o něco víc, a je to za mě trochu promarněná příležitost. Doufal jsem v nějaká speciální pravidla, nějakou zvláštní bitvu, možná krátký scénář. Ale bohužel. Desky mateřských lodí, stejně jako karty nepřátelských letounů, jsou rozděleny do tří mimozemských ras a ve standardní hře proti vám létají nezávisle na tom, ke kterému národu mateřská loď patří. Doufal jsem, že právě tato příběhová kniha to při přípravě bitvy bude nějak reflektovat, ale nestalo se tak. Škoda, protože mohla přidat hře ještě něco navíc.

Vhodné pro

Maximální warp bych doporučil každému, kdo na hru najde dostatek spoluhráčů :). Ať už jste začínající sólo hráč a teprve se odhodláváte k tomu, abyste sami zasedli ke stolu, nebo jste už rozchodili hutné solitérní tituly, má vám hra co nabídnout. Hráčům z první skupiny může dobře posloužit k tomu, aby si vůbec vyzkoušeli, jestli je bude tento styl hraní bavit, té druhé naopak nabídnout solidní výzvu odehranou ve velice příjemném časovém rámci okolo 40 minut.

Resumé

Byť jsem byl v recenzi k určitým věcem kritický, nic to nemění na tom, že Maximální warp je opravdu povedený titul. V kategorii menších čistě sólových her se u mě velice rychle zařadil po bok oblíbených titulů jako je Vzdor! (Fox in the Box) a Nebe v plamenech (MindOK). Herní mechaniky totiž hezky fungují, hra je náročná, variabilní a jen tak se neohraje. Na úplný závěr mi nezbývá než malé „mrknutí“ na vydavatelství Tlama Games, protože v insertu je hezké místo na rozšíření. Pevně věřím, že se jej v češtině taktéž dočkáme.

Sdílet s přáteli: