Pojďme se ponořit do pěstování čaje ve staré Číně

Autor: SirEngal | 2.12.2024 | 9

Ostré vrcholky jün-nanských hor se začaly zelenat dosud neznámou rostlinou. Proslýchá se, že má silné povzbuzující účinky a uzdravující moc. Není divu, že se pěstování této rostliny šíří rychle do dalších provincií. Císař povolal své nejschopnější pěstitele z celé země, aby touto blahodárnou rostlinou osadili údolí Modré řeky. Nejlepší z pěstitelů od císaře získá vlastní úrodnou plantáž v provincii Jün-nan. 

Je libo rozcestníček?

• O co jde?
• Jak se to hraje
• Jak se to hrálo nám
• Shrnutí

O co jde?

Čajová zahrada je deckbuildingová euro hra s prvky worker placementu, zasazená do 8. století starověké Číny za vlády dynastie Čang. Zabývá se rozšiřováním pěstování čaje v oblasti Jün-nan do údolí podél řeky Jang-c'-ťiang. Hraje se na pevný počet pěti kol; v každém z nich provede každý hráč tři až čtyři akce spočívající v zahrání jedné, či více karet a provedení následných akcí. 

Je čerstvě vydaným počinem Tomáše Holka. Podle svých slov se Tomáš před cca deseti lety do čínských čajů zamiloval a v roce 2020 ho napadlo převést svou zalibu do deskovky, což nakonec v roce 2024 vyústilo v úspěšné vydání této hry pod hlavičkou Albi. Pokud vás zajímá celá historie, odkážu vás na již vydaný článek: Čajová zahrada – designérský deník.

Jak se mu to povedlo, se vám pokusí přiblížit následující řádky (spoiler: vcelku fajn). 

Pod víkem

V krabici standardní velikosti najdeme 4 desky hráče, 28 pagod představujících čajové zahrady, 32 figurek pracovníků, 4 figurky lodi, 4 žetony pro počítání vítězných bodů, 30 žetonů šálků, 1 žeton na počítání kol, 1 žeton začínajícího hráče, 24 destiček svitků, 30 žetonů císaře, 18 žetonů bonusů regionů, 40 destiček šálků, 80 žetonů čajových lístků, 1 herní plán, 44 startovních karet, 16 karet císaře, 45 akčních karet, 30 karet karavan, 5 přehledových karet, česká a slovenská pravidla.

To vše v příjemně zpracovaném inzertu, kde není problém nic najít a cokoliv z něj vyndat. 

Kvalita komponent je velmi příjemná, chválím zejména dřevěné potištěné meeplíky. Ale i oboustranné čajové lístky i různé kartonové žetony a destičky jsou naprosto ucházející. Jediné, co mi chybí, je druhá vrstva hráčské desky. Čajové zahrady stavíte zleva doprava, takže tam není problém, ale pokud si drknete do desky, budete horko těžko zpětně dohledávat, kolik jste měli kterých čajových lístků ve které ošatce – zde by druhá vrstva s výřezy velmi pomohla.

Lamakarty s přehledem akcí, které může hráč provádět ve svém tahu, jsou přehledné a obsahují všechno potřebné info, ale karta s připomínkou bodování je jen jedna, podle mě by se také hodila pro každého hráče. 

Drobný problém je také, pokud jste zvyklí si karty obalovat – do původní přihdádky se nevejdou, a je tak třeba trochu improvizovat (nám se vešly na šikmo do přihrádek pro dřevěné komponenty). A obalení karet mohu vřele doporučit, zejména základní karty začaly už po desáté hře jevit známky opotřebení. 

Grafika

Grafika hry rozhodně stojí za zastavení. V naší herní skupině jsem se setkal nejméně dvakrát s poměrně výrazným odmítnutím „Nebudu to hrát, je to ošklivé“ a na jednu stranu musím souhlasit, protože hra rozhodně nemá standardní, líbivou, kulturně zapadající grafiku. I mně na první pohled přišla příliš fialovorůžová. 

Jenže už na druhý pohled lze odhalit, že za grafikou a ilustracemi se skrývá hodně výzkumu a námahy. Barbora Srp Žižková zde rozhodně odvedla skvělou práci, aby nás přiblížila čínské estetice 8. století. Ostatně když se podíváte na její portfolio https://www.neobara.com/, zjistíte, že orientální kultura je její srdcová záležitost.  

Porovnejte například s tímto obrazem z přelomu 7 a 8 století a moderní rekonstrukcí zobrazeného oblečení:

Se stejnou estetikou jsou pak vyvedena i pravidla, která se snadno čtou. Nenarazili jsme v nich na nejasnosti. Drobnou výtku k nim ale přece mám, ke dni psaní této recenze (listopad 2024) se vytištěným QR kódem nedostaneme nikam. Ikonografie je srozumitelná a konzistentní a také kvituji snahu o přívětivost k barvoslepým lidem (například když vykládáte konvičky, každá má na sobě kromě barvy i znak). 

Pokud byste tedy chtěli Čajovou zahradu minout jen kvůli grafice, nedělejte to. 

Jak se to hraje

Jak už jsem zmínil hra se hraje na pevný počet pěti kol, kdy v každém kole hráči mohou vykonat tři až čtyři tahy. Každé kolo má klasicky tři fáze: začátek, hraní tahů a údržbu. 

Na začátku každého kola si hráč dobere čtyři karty z dobíracího balíčku. V prvním kole má tedy každý na začátku k dispozici pouze tyto čtyři. Dále plodí čajové zahrady. Na začátku má každý hráč pouze jednu čajovou zahradu v provincii s kvalitou 2, tím pádem z ní dostává 2 čajové lístky do ošatky číslo 2. 

Hraní tahů: Na hrací desce výše vidíte sloty pro čtyři tahy, za čtvrtý tah musíte předtím, než ho vykonáte, zaplatit dvěma zelenými a jedním fermentovaným lístkem.

V každém tahu si hráč vybere, kolik karet chce zahrát. Číslo vlevo nahoře určuje sílu akce a mezi kartami zahranými v tomtéž tahu se sčítá. Vidíme, že ve třetím tahu tedy zelený zahrál sílu 7 a ve čtvrtém jen 2.

Zahrané karty pak udávají, co můžeme hrát. V každém tahu je potřeba vykonat jednu hlavní akci, a pro tu je nutné vyložit správnou sílu karet. Naopak na symbolech téměř vůbec nezáleží. Na výběr je z těchto hlavních akcí: 

• Stavba čajové zahrady – podle toho kam ji postavíme, tak kvalitní lístky budeme příště sklízet
• Nákup akční karty – ta na sobě může mít vedlejší akce a bonusové efekty, navíc každá přináší body na konci hry (na obrázku výše jsou to čísla ve fialových kolečkách).  
• Karavany, kterým nezáleží na kvalitě čaje, a můžete si tak přímo nakupovat body, žetony císaře atd. Jen pozor, ať na každou karavanu máte i odpovídající sílu.
• Fermentace, kdy prostě otočíte některé své lístky kvalitnější stranou nahoru.
• Extra sběr lístků jako doháněcí akce, když už na nic jiného a lepšího nemáme lístky.

Symboly na horní vyložené kartě nám pak umožňují hrát vedlejší akce a některé volné akce. Na obrázku výše vidíme ve druhém a třetím tahu zahrání vedlejší akce studium čaje a ve čtvrtém výrobu šálku. Naopak se zakrytými symboly se vůbec nehraje, je tedy velmi důležité, která karta leží navrchu dané hromádky. 

Vedlejší akce jsou pouze tři a jsou vždy označeny červeným kroužkem kolem jejich symbolu.

• Plavba po řece umožní posunout svou lodičku o pole dál a okamžitě získat bonusy za nové pole.
• Při výrobě šálku si vezmeme šálek z oblasti, ve které už máme čajovou zahradu. Snažíme se spojovat šálky, které mají stejně krajní barvy. S prvním šálkem se nestane nic, ale už u druhého nám na jejich spoj naskočí žetonek, který se dá proměnit za bonusovou akci
• Studium čaje na univerzitě spouští pohyb hráčova meeplíka dokola po univerzitě, spojený se  sběrem bonusových efektů a bodů pro konec hry.

Dále máme možnost hrát libovolný počet volných akcí, které spustíme zahozením dříve získaných žetonů:

• Postup na stupnici císaře – zahodíme dva žetony císaře a jeden čajový lístek (císař postupně vyžaduje větší a větší kvalitu), za což dostaneme možnost ničit si karty z balíčku a dobírat císařské karty s dalším bodováním.
• Využití bonusu z destiček šálků umožňuje utratit jeden černý žetonek a vyvolat akci z jednoho ze dvou šálků, na jejichž spoji ležel.
• Zopakování vedlejší akce za zahození jednoho svitku. Pokud jej máme, případně si jej můžeme koupit za tři fermentované lístky a zopakovat vedlejší akci.
• Využití svitku – lze využít i jiné svitky, konvičku a přidání síly. 

A následně máme ještě možnost využít takzvané bonusové efekty z karet, při stavbě nové čajové zahrady, získání karty císaře, nebo karavany:

• Bonusová fermentace
• Dobrat si a odložit jednu nebo dvě karty
• Dobrat si kartu
• Zahodit kartu

Zní to možná složitě, ale ve skutečnosti bonusové efekty hrajeme přirozeně, když se naskytnou, volné akce, kdykoliv je výhodné je zahrát, a všeobecně si ve svém tahu můžeme pořadí akcí vybírat, jak se nám hodí.  

Ve fázi údržby, tj. poté, co všichni hráči odehrají své tahy, se odhodí první karta z nabídky (a doplní nová na její konec) každý hráč si sbalí použité karty do odhazovacího balíčku (pozor, karty v ruce zůstávají). A nastává zrání čaje. Všechny zelené lístky na hráčských deskách se přesunou do o jedna horší ošatky, zatímco fermentované naopak do o jedna lepší. Krajní ošatky už lístky neopouští, nikdy se zráním nezničí. 

Po posunutí ukazatele kol je čas na další kolo: sklizeň čaje z postavených zahrad (každá plodí dva lístky), každý hráč si dobere čtyři karty a ukazatel prvního hráče se posune k dalšímu pěstiteli. Ten pak začíná. Po pátém kole už čajové zahrady nové lístky neplodí a přechází se k bodování.  

Konec hry

Hra končí dohráním pátého kola, když všichni hráči zahráli své tahy. Spočítá se součet bodů

• které hráči získali v průběhu hry
• za akční karty, které si hráči nakoupili v průběhu hry
• za karty císaře
• za plavbu po řece
• za studium čaje
• za stupnici císaře
• za šálky
• za nevyužité svitky a žetony

Jde tedy o příjemný point salát, kdy hra nás pokaždé za něco odmění a k vytouženému cíli vítězství vede více cest. Bodování šálků a řeky je progresivní, takže se spíš vyplatí dělat jednu z těchto dvou věcí pořádně, než obě částečně. 

Znovuhratelnost

Čajová zahrada má několik prvků pro zvýšení znovuhratelnosti: rozlosování jednorázových bonusů za stavbu čajových zahrad, odebrání části karet podle počtu hráčů (jak akčních karet, tak karavan) a také odebrání části šálků a jejich vždy jiné zamíchání na hrací plán. Zejména u odebírání akčních karet je toto znát, protože se nám už stalo, že ve hře dvou hráčů nebyly v nabídce skoro žádné karty s lodičkou.

Jak se to hrálo nám

Nejprve jsme začali ve dvou hráčích. Jako protřelí eurovkáři jsme neměli s pravidly sebemenší problém a oba dva jsme měli radost z rychlé progrese síly akcí. Zatímco na začátku je stěží, co dělat, už ve třetím kole člověk kombí, až se čajové pahorky zelenají. Na hracím plánu je dost místa, a člověk se tak může roztahovat víceméně, kam chce. Stejně tak je malá pravděpodobnost, že protihráč koupí z nabídky právě tu kartu, kterou by člověk rád příští kolo koupil sám.  Na druhou stranu se neprotočí balíček císařských karet a je potřeba dávat pozor, které karty jsou vlastně v nabídce. Také se stane, že se nabídka některých karet prostě nepotká – máte například císařskou kartu, která boduje získávání karet s lodičkou, ale ony nechodí a nechodí, protože jsou ve vyřazených kartách. Ve dvou jsme hráli zpravidla 50–60 minut.

Třetí hráč přináší do hry prvek nepředvidatelnosti a na hrací ploše začíná být najednou těsno. Regiony blíže řeky mají často místo jen na dvě čajové pagody a je záhodno být na nich co nejdříve. Také se mnohem více stává, že jeden z protihráčů sebere právě tu kartu, kterou potřebujete, ať už z karavan či z nabídky karet na hraní a člověk musí mnohem více taktizovat. Na druhou stranu ale víte, že se v nabídce obchodu i císaře protočí většina karet a můžete si spíše počkat „na tu pravou“. 

Čtvrtý hráč mi přišel spíše už navíc, nabídka hry se stává ještě nepředvidatelnější, a tah každého hráče potom trvá mnohem déle, protože další vlastní akce dává smysl si rozmyslet až teprve, když hráč přijde na tah. Zároveň se s čtvrtým hráčem protahuje herní doba až na dvě hodiny a to už je alespoň pro mě na tuhle hru moc. Ve čtyřech jsme se navíc shodli, že hra už byla víceméně vyřešená kolem konce 4. kola a páté kolo už bylo skoro navíc – nepřineslo nám už žádné výrazné navýšení síly akcí ani nic překvapivého. Možná to bylo ale jen tím, že jsme hráli s opravdu kovanými deskohráči, kterým mechanicky Čajová zahrada vážně sedla. 

Doporučuji tak hrát tedy spíše ve dvou, či třech hráčích, kdy každý z těchto počtů má co do sebe. 

Během prvních několika partií zažijete až euforii, jak se vaše síla promění z téměř ničeho až do nezastavitelné smršti akcí, kdy kombíte tak, že zahrajete klidně pět různých „podakcí“ za tah. K tomu přispívá i chytrá herní mechanika, kdy nově získané karty jdou do ruky a ne do odkládacího balíčku, jak je zvykem v jiných deckbuildingových hrách. Tento prvek kladně hodnotili všichni, kterým jsme hru ukázali, a pokud tuto recenzi čte nějaký herní designer, doporučuji se inspirovat. 

Při hraní jsme vyzkoušeli zaměřit se na různé styly, někdo nekompromisně dojel celou řeku, někdo zase mnohem více akcí věnoval studiu čaje, jiný zase namaxoval body za šálky. Ve všech případech nám hra připadala vyvážená a různé strategie mohly vést k vítězství. Jediná cesta, kterou je nutno nevynechat, je stupnice císaře, protože v každém lichém postupu přidává kartu s bodováním. Samotná císařská karta je také zpravidla dost silná. Bez nich (i jen bez třetí z nich) se vítězí velmi těžko. 

Na druhou stranu po cca deseti partiích jsem získal pocit, že hru už znám a že hraji víceméně pořád podobně, takže ani upřímná snaha o znovuhratelnostní prvky (a že jich je) mi už nepřináší nic nového. Asi je čas nechat „Čajovku“ nějaký čas fermentovat ve skříni, a až ji znovu vytáhneme pravděpodobně bude opět o stupeň lepší. 

Shrnutí

Čajová zahrada je středně těžké euro zasazené do starověké Číny. Hlavní mechanikou je stavění vlastního balíčku karet (deck building). Moc se mi líbí, jak jsou jednotlivé prvky pěstování, studia a exportu čaje zasazeny do herních mechanik – čaj tak ze hry skoro voní. Podobně i začlenění zkoumání řeky lodičkou má svoje historické odpostatnění. Rychlý nárůst síly akcí vám vykouzlí úsměv na tváři. Nejvíc si hru pravděpodobně užijete ve dvou až třech hráčích, počítejte s hrací dobou 30 minut na hráče. Nenechte se odradit herní estetikou, přijdete jí na chuť.

P.S.: model konvičky a šálku lze pro 3D tisk nalézt na Thingiverse: https://www.thingiverse.com/thing:6799222

Sdílet s přáteli: