Patří trollové do poličky, nebo by měli zůstat pod mostem?

Autor: Ellenar | 15.5.2024 | 8

Každý ví, že trollové neumí napočítat ani do čtyř. Ve skutečnosti trollové počítají takto: jedna, dva, tři, hodně. A lidé předpokládají, že tím pádem nemohou porozumět vyšším číslům. Lidé si však neuvědomují, že hodně MŮŽE být číslo. Jako: jedna, dva, tři, hodně, hodně-jedna, hodně-dva, hodně-tři, hodně-hodně, hodně-hodně-jedna, hodně-hodně-dva, hodně-hodně-tři, hodně-hodně-hodně, hodně-hodně-hodně-jedna, hodně-hodně-hodně-dva, hodně-hodně-hodně-tři, SPOUSTA.

– Terry Pratchett, Muži ve zbrani

Jak se trollí princezny je hra s mechanismem přesouvání dělníků (varianta umísťování dělníků, resp. worker placement) inspirovaná severskou mytologií, ve které jsou trollové představováni jako záludná stvoření oplývající magií. Obsahuje spoustu různých herních elementů – budete rubat trollí sluje, dolovat zdroje, vkrádat se do lidských obydlí, plnit královské úkoly a mnoho dalšího. O herní vizuál se postaral stejný grafik jako ve hře Bitoku.

Velká hra v kompaktní krabici a trolí nosy

Ačkoli se v žádném případě nejedná o malou hru, ať už potřebou místa nebo herním zážitkem, celá je uschována v doslova napěchované a na dnešní poměry kompaktní krabici. Uvnitř se však nenachází žádný pořadač a herní desky i všechny komponenty jsou pouze v pytlících bez jakéhokoli ladu a skladu. To je hned první nedostatek, na který jsem narazil. Alespoň náznak pořadače s přihrádkami pro karty, suroviny a dřevěné komponenty jednotlivých hráčů překrytý hráčskými deskami by i za cenu o chlup větší standardní krabice výrazně zlepšil přípravu hry.

Na druhou stranu všechny komponenty (a že jich není zrovna málo) jsou vyvedené velice kvalitně. Desky hráčů i žetony jsou z pevného kartonu, který se netřepí, karty mají solidní gramáž i povrchovou úpravu a vše završují líbivé plastové tvary surovin. Tuto skutečnost velice oceňuji, jelikož to v rámci všelikého šetření často samozřejmostí nebývá. Velkým kamenem úrazu je ovšem fakt, že surovin je ve hře nedostatek a kromě hry dvou hráčů se nám snad pokaždé stalo, že nebylo již odkud brát. V krabici sice jsou násobící destičky (×5), ty však bohužel problém nijak neřeší vzhledem k tomu, že při větším počtu postavených slují je potřeba mít suroviny rozprostřené po hracím plánu.

Ohledně celkového vzezření jsem nesmírně rozpačitý. Na jednu stranu se krabice i karty trollů pyšní úžasnými ilustracemi a je mi skutečně líto, že jich je ve hře tak poskrovnu. Jejich styl bych charakterizoval jako nějakou zvláštní fůzi Joshe Kribyho (již zesnulý autor známý především díky obálkám knih Terryho Pratchetta) a Mihajla Dimitrievskiho (grafik herní série ze Západního království nebo Zátoky obchodníků) inspirovanou prací Paula Bonnera – to ty velké barevné nosy (umělec spjatý se severskou mytologií, jeho práce k vidění například v Trudvang Legends či chystaném Dead Keep od CMONu). Celá hra však hýří spoustou barev a grafického obsahu a především u hráčských desek a plánu by možná bylo lepší trochu ubrat, protože se člověk v té záplavě vizuálních vjemů dokáže lehce ztratit. Co jsem navíc nezvládl ignorovat, je nekonzistence ilustrací, respektive herního stylu a ikonografie hry. Zatímco příběh na pozadí i ilustrace navozují pohádkovou atmosféru, samotná funkční symbolika mi vnucuje dojem 8bitové hry o robotech na arkádovém automatu z 90. let. Této rozpolcenosti jsem se po celou dobu hraní nedokázal zbavit. To je za mě ohromná škoda.

Trošku rozpitvám i praktičnost herního plánu. Ten je tvořen oboustranným pětiúhelníkem uprostřed, který se otáčí či vyměňuje za jiný v závislosti na počtu hráčů. Na něj je připojeno vždy pět částí hracího plánu. Jedna z těchto částí vždy tvoří prostor pro zásobu zdrojů a zbývající jsou podle počtu hráčů otočené buď aktivní nebo prázdnou stranou nahoru. To znamená, že ve čtyřech hráčích se vám celá zásoba na neaktivní díl stejně nevleze, naopak při hře dvou hráčů byste měli mít na stole obrovský kruh z něhož k vlastní hře používáte pouze jeho dvě pětiny. Trošku mám pocit, jako by autor hry trpěl chorobnou potřebou mít ve hře za každou cenu pětiúhelníky. Přitom by bohatě stačilo mít pro každého hráče jeden díl, který by se při hře použil a suroviny umístit kamkoli na stůl. Poslední výtku směřuji značkám “T“ v rozích některých karet a destiček slují. Všechny  komponenty se totiž používají pouze ve hře čtyř hráčů, v menším počtu je třeba část z nich vytřídit. Symboly jsou bohužel malé a navíc ne zrovna dobře kontrastní a viditelné.

Jak pejsek s kočičkou vymýšleli hru

Pravidla nejsou v zásadě nijak špatně napsaná, ale trochu trpí na fakt, že hra obsahuje obrovské množství vzájemně provázaných elementů. Proto mi možná z jejich studování před prvním zahráním šla trochu hlava kolem a některé pasáže mi začaly dávat smysl, až když jsem dočetl do určitého bodu, kdy se vše spojilo ve smysl dávající celek. Během jejich procházení se objevuje spousta termínů a taktéž ikonografie je náležitě obsáhlá. Pravidla jsou však velice dobře strukturovaná a pokud do nich nahlédnete kdykoli po prvním zahrání, stane se rázem vše jasnější. Na ikonografii jsem si musel nějakou chvíli zvykat nejen vizuálně, ale i z hlediska pravidel – různých symbolů a jejich variant jsou ve hře desítky. Naštěstí zadní strana pravidel obsahuje rozsáhlou legendu. Stejně tak se poslední stránky věnují detailnímu vysvětlení efektů různých herních komponent, protože ty neobsahují žádný text, pouze zmiňované symboly. Na žádné zásadní pravidlové nedostatky jsme nenarazili a když už, jednalo se spíše o drobnosti, které nebyly explicitně napsány a bylo potřeba je dovodit z ikon či syntézou více pravidel. To však nic nemění na tom, že se těmto nejasnostem dalo předejít explicitním vysvětlením či poznámkou.

Základním principem hry je umísťování trollů-dělníků, avšak po konci kola se tito nesbírají, nýbrž se po jejich vyčerpání během hry již pouze přemisťují. Trollíky lze posílat do jedné ze tří jeskyní na vaší herní desce nebo do vesnic, které jsou pro všechny hráče společné. Modifikací klasického worker placementu je to, že se jich na jedné lokaci může nacházet více, a teprve podle jejich počtu vykonáváte všeliké akce. Ještě před umístěním dělníků odehrajete kartu kola, která určuje objevení některých herních prvků ve vesnici a přesun trollího krále pro váš tah. Ten přijde buď do kartou určené vesnice nebo do jedné z vašich jeskyní a započítává se jako jeden z vašich dělníků, čímž vám umožní zahrát na daném místě dražší akce. Karty kol se dělí na karty úsvitu, soumraku a noci a v tomto pořadí také přicházejí do hry.

Jak již bylo předesláno, možností je opravdu požehnaně. Akcemi ve vlastních jeskyních většinou získáváte různé zdroje, budujete sluje nebo zlepšujete své možnosti pro následující tahy. Svou jeskyni budete rozšiřovat nákupem destiček slují, kterých je několik druhů. Destičky se šachtami pro těžbu některých zdrojů, ty pro umísťování ukradených princezen, další pro ukradené zvony, jiné s podmínkami pro další zisk bodů a poslední, královské, které kromě zisku bodů přináší silnější speciální akce nebo trvalé bonusy. Královské destičky se však nedají získat běžným nákupem, ale dostanete je společně s únosem princezny či za splnění veřejného úkolu na královské kartě.

Dále můžete nakupovat trollí karty, které slouží k umísťování odcizených lidských pacholátek a navíc ještě přináší jednorázovou akci, bonus nebo podmínku pro bodový zisk.

Většina akcí navíc spotřebovává jeden z pěti druhů zdrojů – obsidián, zlato, diamanty, krávy a trollí sílu. Prvních tří jmenovaných můžete skladovat neomezené množství, těží se ze šachet na destičkách slují a pro další těžbu je potřeba šachty akcí obnovit. Navíc je možné ještě postavit trollí tábory (viz dále), které zvýší počet natěžených surovin. Trollí síla má svou zvláštní stupnici a získává se pro ni určenou akcí. Pro krávy je třeba mít postavené chlévy na desce hráče a získávají se kradením z vesnic.

Z vesnic většinou akcí unášíte různé elementy hry do předem připravených míst ve vašem hráčském prostoru – některé mají omezený počet podle výskytu v dané vesnici, ovšem každý funguje odlišně. Krávy se využívají jako zdroj a je třeba jim postavit již zmíněné chlévy, lidská pacholátka výměnou za ta trollí z vaší jeskyně umisťujete na předem zakoupené karty trollů, ukradené zvony a unesené princezny mají své místo na příslušných destičkách. Princezny přináší bodů zdaleka nejvíce, zvony a pacholátka můžete pro zisk většího počtu bodů kompletovat v sadách společně s postavenými tábory. Navíc pro provedení některých akcí vesnice můžete použít pouze své trolly a tábory, pro jiné můžete započítat i ty soupeřovy.Jednou z dalších akcí vesnice je únos člověka, kterého natrvalo umístíte do své jeskyně a poté jej můžete využít k provádění akcí tamtéž.

Už jste se ztratili? Ve hře je zkrátka tolik různých elementů, které jsou mezi sebou všelijak provázané, každý navíc s vlastními specifiky, že jakýkoli pokus o stručný systematický popis bez nutnosti číst celá pravidla zkrátka selhává. Proto to přirovnání k dortu pejska a kočičky.

Hře bych ale křivdil, pokud bych tvrdil, že se jedná o jeden velký zmatek. Ve skutečnosti to naštěstí není tak strašné, jak to na první přečtení vypadá a jakmile pravidla trochu přejdou do krve, vše jako celek dobře funguje. Objevuje se zde i mírná asymetričnost, jelikož jednotlivé hráčské desky a taktéž jejich počáteční suroviny jsou mírně odlišné. Tato drobnost vede k až překvapivé potřebě odlišných herních strategií při hře za jinou barvu. Díky velkým možnostem je třeba hlídat spoustu věcí.

Pěkným prvkem jsou již zmiňované karty kola. Princip poté tkví ve správném plánování, pokud mají být vaše tahy efektivní. Tedy abyste objevivší princeznu, člověka nebo nemluvně zvládli ukořistit ještě ve svém tahu vy, nenechávali je protihráčům a navíc dokázali využít bonus v podobě trollího krále. Na druhou stranu, i když máte na výběr ze tří karet na ruce, úspěšnost vašeho tahu dost závisí na tom, jaké karty vám chodí, což do jinak komplexní euro hry vnáší prvek náhody, který může dost zásadně ovlivnit hru. Vtipnou zajímavostí pak je, že hra obsahuje 3 karty noci pro čtvrtou vesnici, která se využije pouze při hře čtyř hráčů. Ovšem podle návodu se při hře čtyř hráčů karty noci nepoužívají, takže se v krabici nachází tři kartičky, které se nikdy nedostanou do hry.

Unášení princezen a dětí pokaždé jinak

Hra Jak se trollí princezny má bezpochyby originální téma, které se snaží čerpat ze severské mytologie. Určitě by bylo možné stejné mechanismy napasovat třeba na cestovatele v čase, kteří hledají artefakty historie nebo tlupy zvířátek připravujících se na zimu budováním nor a sháněním potravy. Věřím ale tomu, že hloubení slují a vkrádání se do lidských obydlí se dá jednoduše v herních principech vidět. Pozitivní zajisté je, že vše funguje stejně dobře v celém rozsahu hráčů. Jedinou vzájemnou interakcí mezi účastníky je však jen společná nabídka destiček slují pro stavbu nebo trollích karet k nákupu, občas i souboj o princezny, lidi a nemluvňátka ve vesnicích. Jinak, jak už to často u her podobného typu bývá, se jedná spíše o optimalizační multiplayer-solitér. Což bych ale jako zásadní negativum nevnímal.

Díky nadmíru štědrému obsahu, co se jednotlivých herních prvků týče, budou jednotlivé partie dostatečně odlišné, aby se daly nacházet nové synergie a hra měla stále co nabídnout. Na můj vkus je ale elementů ve hře až příliš a autoři se možná mohli zamyslet nad tím, zda některé nevynechat, nezjednodušit či alespoň nesjednotit. Možná byl záměr navodit dojem ekonomického snad boxu a nebo prostě jen designeři nebyli ochotní zahodit ani jeden z během brainstromingu vzniklých nápadů a použít je jinde.

Dovolím si malé srovnání. Nedávno jsme se po dlouhé době s naší herní skupinou dostali k partii výborné komplexní euro hře Yedo. Ta například podle BGG svou složitostí Jak se trollí a princezny převyšuje, avšak v ní spatřuji jistý řád. Kdybych měl její princip zestručnit úplně na kost, v zásadě se jedná o umístění dělníků a v další fázi jejich využíváním a to buď získání příslušného zdroje nebo jejich vynaložením pro splnění úkolu. Ano, každý zdroj tam má svá specifika, navíc hra obsahuje plno menších elementů jako stráž, akční karty, počáteční aukce pro výhodnější získání zrdojů a prostor pro vyjednávání i taktizování. Ale mám z ní pocit, že si autoři vymezili jisté principy, které pro daný element prostě platí a mezi sebou už je nemíchají. Zato z trollů a princezen mám chvílemi dojem, že je prostě vše smíchané v jednom pytli, všechny prvky fungují podobně a přesto jinak a každý může přinášet body, zdroje akci a nebo cokoli jiného.

Samotný překlad hodnotím jako zdařilý. Porovnání s původní anglickou verzi jsem neprováděl, protože k tomu nebyl jediný důvod. Pravidla si udržují konzistenci terminologie a nemám ani pocit jakýchkoli jazykových nedostatků.

Trollit, či netrollit, to je oč tu běží!

Pokud bych chtěl být opravdu přísný, mohl bych konstatovat, že existuje zajisté spousta lepších her a Jak se trollí princezny nepřináší kromě originálního tématu žádnou zásadní novinku. Velkou mezeru spatřuji v nedostatku surovin a věřím, že spousta věcí by se dala navrhnout lépe, na druhou stranu hra i v této podobě funguje. Pokud jste tedy fanouškem velkého množství vzájemně provázaných herních prvků a plánování v kombinaci se správou zdrojů, to vše lehce okořeněného engine buildingem, zde jste na správné adrese. Celkově se určitě jedná o hru, která dokáže potrápit mozkové závity a dle mého ji ocení spíše ti, kteří hrají do hloubky, zkoumají různé strategie a pilují efektivitu tahů. 

Pokud vám podobná hra do vašeho portfolia chybí, určitě za vyzkoušení stojí. Jestliže však hledáte náhradu za lety prověřené klasiky typu Lords of Waterdeep, Divukraj, Nájezdníky ze Severu či dokonce Dunu: Impérium, byli byste zbytečně zklamaní.

Trollové mají 5400 výrazů pro všeliké kamení a jeden výraz pro vegetaci. „Oograah“ znamená vše od mechu po obří sekvoj. Trollové to prostě vidí tak, že pokud se něco nedá sníst, nestojí to za pojmenování.

– Terry Pratchett, Pohyblivé obrázky

Sdílet s přáteli: