Pán Prstenů: Putování po Středozemi – Stínové cesty

Autor: mart | 30.10.2020 | 6

Pojďme společně nahlédnout na nebezpečenství, skrývající se v hlubokých dolech Morie a v příšeří Temného hvozdu. Je tu totiž zbrusu nová kampaň a s ní spojená další výzva pro družinu hrdinů, kráčející po Středozemi. 

Dlouho očekávané rozšíření pro základní box Pán Prstenů: Putování po Středozemi se v červenci tohoto roku po měsících odkladu způsobeného celosvětovou pandemií konečně objevilo na trhu – a díky společnosti Blackfire rovnou v plně lokalizované podobě. Pravdou je, že Stínové cesty (dále už jen Cesty) zkraje sužovaly nepříjemné technické problémy. Mám na mysli aplikaci od FFG, která vykazovala časté bugy významně komplikující hraní.

A třebaže i dnes, cca tři měsíce od vydání hry, občas narazím na určité podivnosti, dá se říci, že aplikace je již stabilizovaná. Podivnostmi mám na mysli situace, kdy se nám opakovaně přihodilo, že v daném dobrodužství nebylo možné splnit úkol (byť vedlejší a tudíž pro úspěšné dokončení mise nedůležitý), neboť na mapě prostě chyběl potřebný žeton interakce. Nicméně podobná drobná zklamání mne naštěstí nemohou vyvést z míry, už jsem si v tomhle světě na leccos zvykl. Pád Númenoru, Isildurovo pochybení s Prstenem moci, Sarumanova zrada, atd. :)

Pochvalně se musím vyjádřit k českému překladu a především pak k povědomí, že ve hře – tedy v doprovodné aplikaci – téměř nenarazíme na anglický (čili nepřeložený) text. Jedná se o velice ojedinělé případy, na jejichž vyčíslení vám bohatě stačí prsty na jedné ruce. Takže lze použít i takový palec a dát jej nahoru.

Asi nemá význam se znovu navracet k herním mechanikám a obecnému fungování hry, na tomhle se logicky vůbec nic nezměnilo. Ostatně v případě zájmu si můžete připomenout dřívější recenzi věnující se základní hře. Je však důležité zmínit, že pro hraní kampaně v Cestách potřebujete právě základní hru se všemi proprietami. Její vlastnictví je prostě zcela klíčové. Přičemž obě krabice (tj. základní hra a zde recenzované rozšíření) se logicky vzájemně doplňují. Což znamená, že v původní kampani Kosti Arnoru se nyní dočkáte kupř. dalších nepřátel a úkolů, či nových mapových dílků viděných v Cestách.

V Cestách přitom nechybí ani další hrdinové a zcela nové role. Z těch bych v krátkosti rád vypíchnul Všetečku, který v doporučeníhodné kombinaci s postavou čaroděje Gandalfa dokáže vskutku mimořádným způsobem generovat pro hraní zcela klíčovou inspiraci. Neboli jde o jasného kandidáta pro využití v nejvyšší herní obtížnosti, jež je na inspiraci hodně skoupá. Dále jsou tu Bylinkář, Cestovatel, Kovkop a Kovář, který zase dá hrdinovi do ruky speciální nástroj pro obranu, jakož i pro útok - kladivo a kleště.

V Cestách se vůbec znatelně rozšiřuje nabídka vybavení. Vyjma nezbytné duplicity se základní hrou (kroužková zbroj či meč), se dočkáte zajímavých novinek v podobě ryze obranného štítu, praku, silného obouručního kladiva, vycházkové hole a nebo lehké házecí sekery. Současně však získáváte i nové volby na vyšších úrovních. Nesmírně potěšující vklad tím spíše, že všichni víme, že je škoda rány, která padne vedle.     

Taková krátká sumarizace: zkombinováním obou krabic (základní hry a Cest) dostanete celých jedenáct hrdinů a rolí pro výběr, plus nepřeberně vybavení, což vytváří opravdu hodně variabilní možnosti pro sestavení družiny. Přičemž mezi vesměs dobře známými tvářemi najdete trojici trpaslíků, elfů a lidí, aby tohle uskupení lehce narušil jeden malý hobit a zcela unikátní zástupce Istari. Na tomto místě se přímo nabízí otázka, kdo nás vlastně může čekat příště, v dalším velkém rozšíření, plánovaném pro příští rok? Boromir, Samvěd Křepelka, či někdo z Rohanu jako třeba Éowyn? Inu, nechme se překvapit...

...a je-li řeč o překvapeních, lze mezi ně jistým způsobem zařadit i formát, v jakém se prezentuje kampaň v Cestách. Na začátku totiž máte na výběr, jakým směrem se vydáte. Buďto do Morie nebo do Temného hvozdu, který se dále dělí na výpravu na pavouky a nebo směrem k uzavřené říši lesních elfů s cílem spojit se s jejich králem Thranduilem. Ano, nakonec sice budete muset stejně podstoupit jak dobrodružství v dolech Morie, tak v příšeří Temného hvozdu, nicméně vámi zvolené pořadí ovlivní vaše příští kroky v kampani.

Čímžto se dostáváme ke zjištění, že kampaň z Cest je o něco kratší, než základní kampaň Kosti Arnoru. Je to dáno počtem misí, které nabízejí dle vašeho počínání pohled na proměnnou číslovku 10–12 dobrodružství. A také tím, že v Cestách narazíte na spoustu map bojiště, čili té verze mapy, kde k sobě pouze skládáte dvě čtvercové desky a kde má hraní mnohem rychlejší spád. Je možná paradoxní, že z mého pohledu to nejlepší i nejhorší se odehrává právě tady.

Za nejhorší osobně považuji scénář, kde se na mapě bojiště účastníte oslav krále Thranduila a snažíte se postupnou konverzací s přítomnými elfy takříkajíc prolomit ledy a uzavřít s nimi klíčové spojenectví. Tohle dobrodružství mi ve finále přišlo kromobyčejně nudné a opakované hraní dojem jenom zhoršuje. Což je mrzuté, ale holt není každý den posvícení, navzdory skutečnosti, že se jedná o elfské oslavy.

Na druhou stranu jiné dobrodružství z Cest, kde hledáte ztracenou elfí hlídku a prozkoumáváte jednotlivé zámotky, jestli se těla neskrývají zrovna v nich, přičemž všudypřítomné pavučiny ztěžují váš pohyb, vnímám jako opravdu skvělý koncept! Tento scénář z rozšíření zase naopak považuji za jeden z nejvíce vydařených.

Byla tu zmínka o komplikacích spojených s pohybem. V Cestách je (byť okrajově) představen nápad s obtížným terénem. Skrze tento procházíte jen pomocí odhození jedné připravené karty. V souvislosti s putováním Temným hvozdem jde sice o silně tematický motiv, ale s ohledem na jeho minoritní využití by se vůbec nic nestalo, pokud by jej tvůrci ze svých záměrů zcela vynechali a spíše designovali tímto směrem nějakou konkrétní misi. Když k tomu připočtu situace, v nichž obtížný terén (třeba i díky přítomnosti figurek na daném mapovém dílku) snadno přehlédnete, je můj výsledný pocit trochu rozpačitý.

Naproti tomu další novinka, zkaženost, byla uchopena o něco lépe – a to především díky speciálnímu artefaktu nesoucímu název Koruna moci. Na několika místech ve hře totiž můžete na základě vašeho rozhodnutí lehce profitovat z dění, ovšem na to konto získává vybraný hrdina žeton zkaženosti. Stejně jako u životů či strachu má i zkaženost udán jasný limit, který nelze překročit (čti – čeká vás pak poslední vzdor). Zkaženost se navíc dá efektivně využít právě u nositele Koruny moci, hrdina posléze získává nezanedbatelný bonus, kupř. pro zničující útok!

Cílem všech vašich útoků jsou samozřejmě početné zástupy nepřátel, jejichž množství se odvíjí od vámi zvolené obtížnosti. Podíváme-li se do bestiáře Cest, vyjma nových typů skřetů určitě zaujmou dva jeskynní obři, kteří jsou naštěstí o něco slabší než zlobr ze základu. Pavouci, kteří zpravidla příliš nevydrží, ale díky své rychlosti jsou poněkud otravní. A nebo  bezejmenní červi, na jednu stranu nečekaný přírůstek pro toto univerzum, ale vlastně docela stylový protivník s tužším kořínkem a schopností přemisťovat se pod zemí a to i na velkou distanc. Třešničkou na dortu jsou pochopitelně bossové, tedy Balrog a veliký pavouk Nalka, jenž na vás hladově číhá v samotném velkém finále.

Možná trochu překvapí, že v Temném hvozdu narazíte nejenom na hbité pavouky... ono to má jednak své příběhové opodstatnění (myslím v rámci tvůrci představené kampaně) a současně je za tím žádaná variabilita, jež se současně přenáší na všechny další mapy v rámci Pána Prstenů. Čili s pavouky se střetnete jak v Morii, byť zase ne nějak často, stejně jako v základní kampani Kosti Arnoru. 

Byla-li zmíněna právě Morie. Oceňuji chytrý způsob navržený tvůrci, jak čelit neustálému nebezpečí číhajícímu ve zdejších labyrintech, tedy pozvolna narůstajícímu strachu. A tak vás, celkem vzato pěknou příběhovou kličkou, neváhají vybavit tolik důležitou pochodní. A když už je řeč o strachu. Opakovaná setkání s Balrogem (naštěstí jenom v Morii:) nabízejí také misi, kde před Démonem ohně prcháte hroutícím se tunelem, což je věru dosti adrenalinová záležitost.

Přesuneme-li se z Morie do Temného hvozdu, v rámci pochval bych určitě rád zmínil bitevní scénář (čili na mapě bojiště), kde bráníte perimetr, přes který nesmí projít více nepřátelských oddílů, jinak obrana lesních elfů padne. K tomu všemu se znatelně rozrůstá množina generických, na většině map náhodně definovaných úkolů ke splnění, pročež se setkáte třebas s velkými orly z knižního, potažmo filmového Hobita. S čímž může souviset opravdu hezký herní benefit.  

Uzavřel bych to prohlášením, že kampaň z Cest hodnotím výrazně lépe, než předchozí Kosti Arnoru. Příběh i lokality v Cestách totiž více souzní s nejznámějšími Tolkienovými knihami - procházíte ikonické destinace, navíc má hra o něco větší spád a atmosféru. O tohle se mimo jiné postará i pár opravdu prima nápadů, ozvláštňujících zdejší hraní.

Resumé:

Přichází zhodnocení, které je asi jednoznačné. Jestliže vlastníte krabici Pána Prstenů: Putování po Středozemi, pak je koupě tohoto rozšíření zkrátka a dobře povinností. Vyjma nepřehlédnutelné skutečnosti, že docela zásadním způsobem rozšiřuje herní obsah a herní možnosti základního boxu, nabízí vlastní tematickou kampaň, jež rozhodně zaujme a potěší!   

Sdílet s přáteli: