Osadníci Chorvatsko 2017

Autor: Addam | 27.12.2017 | 12

Již ve druhé polovině srpna se uskutečnila další (už jedenáctá) epizoda herní akce Osadníci Evropy pořádané neohroženým cestovatelem a nadšeným hráčem - Františkem Horálkem. Osadníci jsou zahraniční letní hráčská akce, pořádaná každý rok tradičně ve druhé polovině srpna a zaměřená hlavně na aktivní poznávání a užívání si daného místa a samozřejmě taky na intenzivní hraní deskovek. Typické je, že osadníci každý rok osidlují jinou zemi a jen málokdy se vracejí do státu, případně na místo, kde už jednou byli - až na dvě výjimky (Zell am See v Rakousku a švédský Öland). Minulé akce se tak konaly po celé Evropě od Ölandu, švédského ostrova ležícího ve stínu majestátní středověké pevnosti Borgholm, přes maďarské lázeňské město Harkány s jeho farmami a vinnými sklípky, až po francouzský Montpellier, z jehož nádherných pláží na pobřeží Ligurského moře bylo stejně daleko do středověkého městečka Carcassonne, jako do kasina v Monte Carlu.

Letos se cestovalo do vysloveně prázdninové destinace – na jih Chorvatska do města Split a akce dostala krycí jméno Velká vlaková loupež. Způsob dopravy byl totiž premiérově zvolen velice originálně – vlakem. Pohodlnou cestu, kdy jsme měli k dispozici celý lůžkový vůz včetně dvou pozorných stewardů, jsme si pochopitelně ještě zpříjemnili hraním her. Ráno po příjezdu už nás vítalo starobylé centrum Splitu, protože nádraží se nachází v bezprostřední blízkosti Rivy, což je přístavní nábřeží lemované kotvícími loděmi z jedné strany a nesčetnými stánky, bary a obchůdky přilepenými ke stěnám impozantního Diokleciánova paláce ze strany druhé. 

Vlevo: Riva, vpravo: Hotel Zagreb

Ubytováni jsme byli v architektonicky pozoruhodném hotelu Zagreb s velkoryse řešenými vnitřními prostorami a s vynikající kuchyní. O hotel jsme se museli podělit se šachisty, protože v našem termínu v něm probíhal mezinárodní šachový open turnaj. Nicméně, třecí plochy nebyly, šachisti přes den odpočívali a večer se, podobně jako my, uchýlili k herním stolům a nebylo o nich slyšet :-) Na hotelovou pláž jsme to měli dvě minuty, a protože na obloze se za celý pobyt neukázal ani mráček, koupalo se vesele každý den.

Na těchto osadnících nebyl, na rozdíl od jiných ročníků, kam se jelo autobusem, který pak byl celou dobu k dispozici, dopředu naplánovaný hromadný (avšak vždy pouze dobrovolný) program výletů. Jediný velký společný velký výlet do národního parku řeky Krka však stál za to a procházení území plného jezer, lagun a vodopádů bylo parádním zážitkem. Výborný byl také oběd složený z rybích specialit v restauraci u skanzenové vesničky, umístěné na poloostrůvku obklopeném ze tří stran protékající řekou pohánějící o kus dál mlýnské kolo. Skutečnou perlou však bylo koupání v průzračně čisté vodě pod hlavními vodopády Skradinski Buk.

Vlevo: Koupání ve vodopádech Skradinski Buk, vpravo: Dioklecián hovoří k lidu

Další výlety jsme podnikali ve větších či menších skupinkách. Téměř nikdo si nenechal ujít návštěvu dvou památek UNESCO - legendárního antického Diokleciánova paláce a starobylého ostrovního městečka Trogir. Pro mě jako fanouška historie to byly neskutečné zážitky a proslov Diokleciána, stojícího v dobové tunice na peristylu ve svém paláci a obklopeného osobní stráží římských legionářů, pronášený každé poledne k lidu shromážděnému dole ve dvoraně, jsem si moc užil. Netřeba dodávat, že projev byl pro zvýšení autenticity pronesen v latině a mé fantazii nedalo moc práce přenést se o 1700 let v historii zpět, přivřít oči a mít pocit, že jsem „tam“.

Ostrovní město Trogir se svými úzkými uličkami, obchůdky, tavernami a zákoutími pak bylo prostě okouzlující. Našli se i tací, kteří si ho prošli až po setmění a viděli tak toto atmosférické místo ve světle lamp, luceren a loučí. Sportovně založení osadníci rovněž nelenili a vydali se na adrenalinovou zipline nad údolím řeky Cetina, při které se kaňon řeky sjížděl na kladkách jedoucích po ocelových lanech napnutých mezi skalnatými úbočími. Pocit, kdy člověk letí ve výšce 150 metrů po 700 metrů dlouhém laně rychlostí 80km/hod už neznají jenom ptáci. 

Vlevo: Zipline nad řekou Cetina, vpravo: Park Šuma Marjan

Skvělý zážitek jsme si užili díky půjčení kol v centru Splitu, odkud to byl jen skok do rozlehlého přírodního parku Šuma Marjan, zabírajícího celý západní poloostrov Splitu. V parku, který nás nadchl nádhernými plážemi, kostely vytesanými do skály i dechberoucími vyhlídkami na Split a na okolní temně modré vody Jadranu, jsme téměř nenarazili na živáčka a jen na vrcholu parku, 178 m vysokém kopci Telegrin, jsme potkali mladý chorvatský pár, který se sem uchýlil na pár romantických chvilek a nadšeně souhlasil s naší žádostí o foto. 

Fotbalovou třešničkou na dortu bylo, když jsme na stadionu Poljud sledovali vítězství Hajduku Split nad neškodnou Istrií.

Ale abychom nezanedbali to (nej)důležitější :-), jak je tomu na osadnících už léta zvykem, večer se zaplní herna a hraje se až do, no, jak dlouho každý vydrží a je mu to příjemné. Tentokrát jsme měli klimatizovanou herní místnost pro 50 lidí, ve které se ve špičce jen těžko hledalo volné místo na hraní. Stůl, na kterém byly k dispozici přivezené hry, se prohýbal pod vahou více než stovky deskovek. Hrálo se všechno možné od Krycích jmen přes resuscitované Portoriko po Great Western Trail. Asi největším hitem byla Mars: Teraformace, která nechyběla na stole žádný večer. Méně náročnější hráči se učili lehčí turnajové hry – Kingdomino, Kanagawu, Zajíce a želvu či Zahradu, zkušenější si užívali atmosférických větších her Mombasa či Scythe.

Vlevo: Mombasa, vpravo: Ceny v turnaji

Mně osobně se nejvíc líbila novinka vydaná i u nás firmou Albi, a to Lorenzo iĺ Magnifico. Hra s pěkným středověkým námětem (návštěvníci italské Florencie nebo fanoušci Roberta Langdona a knihy Dana Browna Inferno budou jako doma) a intuitivními mechanismy si mě hodně získala, a když se mi ji pak nepodařilo získat v závěrečné dražbě rozbalených sponzorských her, nechal jsem si ji aspoň nadělit pod stromeček :-) Teraformace Marsu byla taky famózní a co do počtu hraní a popularity mezi hráči bych se nebál dát jí nálepku „Hra osadníků 2017“. Ke GWT jsem se už bohužel nedostal, i když je pravda, že mi přišla už možná až moc náročná. Radost mi udělalo několik menších oddychovek, jako třeba Carcassonne Star Wars, stařičká Limes nebo nová kooperativka všichni na jednoho Nejsme tu sami. Několikrát jsme ve čtyřech zahráli populární „plážovou“ dvojkovku Star Realms, která zde byla i ve fantasy verzi (Hero Realms) a zažili velkou epickou bitvu tentokrát nikoli v Eclipse, ale ve Hře o trůny.

Letos s ohledem na délku dovolené proběhly dokonce dva turnaje, které jsou na osadnících vždy týmové. Týmy jsou tříčlenné a náhodně (věřme tomu) se losují. Dopředu je známo 6 her a hráči se dohodnou, které dvě každý z nich odehraje a jednotlivé výsledky pak určí pořadí týmu. Protože v turnaji jsou vždy hry všech možných úrovní obtížnosti, zahrály si turnaj i mírně odrostlejší děti. Sláva vítězům, čest poraženým, odměnou je stůl plný her od sponzorů (děkujeme!!! mezi nejvýznamnější letos patřily Albi, MindOK, REXhry a Blackfire) a výběr cen probíhá formou draftu, tj. nejdříve ke stolu přijdou vítězové, každý si vybere jednu hru a tak to jde dál, až k poslednímu týmu, na který ale taky vždycky nějaká ta drobnost zbude.

Každá radost ale jednou skončí a stejně tak i velké chorvatské deskohraní. Odjížděli jsme zpátky opálení, plní zážitků z nádherné přírody, starobylých památek a samozřejmě z deskovek. Už se těšíme, až za rok zase sbalíme kufry a vyrazíme za novými zážitky. Kam to bude příště? To zatím neví nikdo, možná ani organizátor Fanda. Necháme se překvapit. Jo, a kdybyste se chtěli přidat, neváhejte, osadnická letní akce je otevřená všem hráčům, kteří chtějí poznat nové lidi, místa a hry.

Sdílet s přáteli: