Opojení z propojení?

Autor: PJ | 12.4.2021 | 2

Asociační slovní hry zná patrně každý z nás už od školních let – ať už to bylo slavné „Jméno, město, zvíře…“ a tisícovky variací této hry, „Slovotvorba“, kde se přesmyčkami písmen z dlouhého zadaného slova hráči pokouší vytvořit co nejvíce nových slov či „Křížovka“, ve které si týmy zadávají písmena zapisovaná do rastru, ze kterých se pak snaží vytvořit co nejvíce slov.

Co se moderních deskovek týče, prvním větším úspěchem a v zásadě do dnešní doby určitým etalonem asociačních slovních her se stal a zůstává cenami a hráčskou popularitou ověnčený Dixit. Po jeho fenomenálním úspěchu (a smršti nejrůznějších rozšíření, reedic a klonů) se na českém trhu objevilo množství her podobného typu; jmenujme namátkou tituly Telepatie, Decrypto nebo veleúspěšná Krycí jména od Vládi Chvátila. Na vlně popularity asociačních her se snaží svézt i novinka vydavatelství Blackfire s názvem Spoj 5. Na rozdíl od svých předchůdců láká na věc u party her nevídanou – možnost hry v počtu pouhých dvou hráčů! Je-li party hra zajímavá i v tak nízkém počtu hrajících a má-li Spoj 5 šanci nějak výrazně zazářit v záplavě podobných titulů, se pokusíme zjistit v následujících řádcích.

Není to málo, Antone Pavloviči? aneb Obsah balení

Po otevření menší poměrně příjemně ilustrované krabičky očekáváte dle hmotnosti větší množství herního materiálu. Pravdou však je, že nejtěžší herní komponentou je poznámkový bloček na zapisování slov, který obsahuje 200 oboustranných listů. Zda distributor nabízí či v budoucnu nabídne rezervní bloček po spotřebování toho základního, není v současné chvíli známo. Co zaujme a potěší, jsou barevné embosované „custom“ kostky s nejrůznějšími symboly – od každé z pěti dostupných barev jsou k dispozici dvě unikátní kostky.

Ke každé kostce potom náleží oboustranná šablona, do jejíchž otvorů se kostky po hodu umísťují. Kromě listu pravidel nalezneme v balení hry už jen přesýpací hodiny. Vzhledem k tomu, že 90 % hratelnosti spočívá v zapisování slov, považuji za chybu, že výrobce nepřibalil několik tužek pro komfortnější hraní (komfortnější ve smyslu, že když přijde chuť na to si podobnou hru zahrát zejména v početnější společnosti, obvykle to předznamenává pátrání po funkčních psacích potřebách).

Jednoduché až to praští aneb Pravidla

Party hry mívají obvykle velmi krátká a jednoduchá pravidla; Spoj 5 pak tuto premisu potvrzuje na dřeň. Pomineme-li obrázky a příklady, vešel by se samotný text pravděpodobně na list formátu A6 a jeho studium zabere bez přehánění dobu do dvou minut. O co tedy jde?

Během přípravy hry se nejprve náhodně vybere 5 kostek – od každé barvy jedna. Následně se dle vybraných kostek (respektive dle symbolů na těchto kostkách) určí 5 odpovídajících šablon, na kterých se pod sebou nachází šest slov. Hod kostkami u každé šablony určí, s jakými z těchto 6 slov se bude hrát (opět dle padlého symbolu).

Během přípravy hry tak zredukujete počet slov, se kterými budete hrát, na pouhých pět (dle toho i výstižný název „Spoj 5“) ze 120 dostupných. Jakmile umístíte kostky do příslušných výřezů v šabloně, otáčejí se přesýpací hodiny, hráči se chápou psacího náčiní a začínají zaznamenávat slova do svých poznámkových bloků.

Slova, která hráči zapisují, mají představovat propojení či spojení vždy dvou různých kostek, resp. slov kostkami definovaných. Pokud by tedy např. žlutá kostka označovala slovo VODA a fialová kostka slovo MASOŽRAVEC/MASO, možným propojením by mohlo být slovo „žralok“. Hráč by takto měl zapsat všechna možná propojení všech hozených kostek, tj. 10 kombinací, které jsou přehledně naznačené v listě poznámkového bloku.

Po uplynutí času (3 minuty) si hráči porovnají svá zapsaná slova. Za přijatou (platnou) odpověď se považuje taková, kterou hlasováním schválí většina hráčů – autor v tomto případě inkasuje jeden bod. Pokud by mělo shodnou (a platnou) odpověď více hráčů, inkasují za ni oba po dvou bodech.

Po přidělení a sečtení bodů z prvního kola se opět hodí a umístí kostky (šablony zůstávají po celou dobu hry stejné) a hraje se další kolo s pěti novými slovy (některá slova však mohou teoreticky zůstat stejná, jak bude rozebráno dále). Celá partie se hraje na tři kola; vítězem se pochopitelně stává hráč s nejvyšším počtem bodů.

Jak patrno, pravidla i samotná hratelnost jsou opravdu prostinká – zanedlouho se přesvědčíme, že až příliš…

Hrajeme aneb Kouří se nám z hlavy (patrně jinak, než tvůrci zamýšleli)

Kostky jsou vrženy, slova jasně dána a my se snažíme přijít s adekvátními odpověďmi. Během vymýšlení a zapisování však narážíme na první nejasnosti: může být použito stejné slovo, jaké je uvedeno na šabloně? Jak je to s cizími slovy? A vlastními jmény? Může-li mít odpověď více slov, jsou povolena pouze ustálená slovní spojení, nebo je přípustné napsat i celou větu? Na rozdíl od podobných slovních a asociačních her, pravidla Spoj 5 na žádnou z těchto otázek odpověď neposkytují – jsou tak jednoduchá, až je to na škodu; v tomto ohledu působí až vágním dojmem a hráči se tak nejspíše před dalším vymýšlením slov uchýlí k vymýšlení „house rules“, což není pro autory dobrou vizitkou.

Během bodování po prvním odehraném kole se pozastavujeme nad zmíněným dvojnásobným bodovým ziskem v případě shodných odpovědí. Dle mého názoru takový mechanismus vede během kreativní hry ke zbytečné konformitě a ubírá na zábavě ve smyslu vymýšlení nečekaných a humorných propojení. Ta jsou, ostatně, na celé hře s přehledem to nejzábavnější, co nabízí, a je tedy škoda, že s ohledem na zisk bodů tlačí pravidla hráče úplně opačným směrem.

Další věcí, která ubírá na zábavě, je padnutí stejného symbolu během opakovaných hodů kostkami před druhým a třetím kolem, tedy bude v dalším kole hry opět stejné slovo. V rámci jedné partie se to stává pravidelně. O přehazování takových hodů se pravidla nezmiňují, po několika partiích tedy v rámci testovací skupiny aplikujeme další „house rule“. Pokud je ponechání shodných slov i v dalších kolech hry zamýšleno jako mechanismus, který má hru ztížit, v praxi spíš působí jako mechanismus, který hru „znudní“. Shodný symbol může pochopitelně padnout (a občas i padne) klidně během další následující partie, hra tedy nenabízí dostatečnou variabilitu.

Samotné hraní ovšem probíhá celkem svižně (3 kola po 3 minutách zapisování); paradoxně však mnohem více času než samotné hraní ve smyslu vymýšlení a zapisování slov zaberou potom hádky a debaty, kdy se hlasuje o platnosti odpovědí (obvykle čím více hráčů, tím více debatování) – i když v zásadě i to je dle pravidel součást hratelnosti. Kladně hodnotím v pravidlech uvedený údaj o době přesypání hodin, které zřejmě každý nahradí stopkami v mobilním telefonu, díky čemuž odpadne zbytečné zdržování v podobně jinak nutného sledování časomíry. Během prvních testovacích her řešila herní skupina poměrně jednoduché kombinace slov, před hráče tak nebyly kladeny žádné náročnější překážky a dopsáno bylo vždy před limitem. V průběhu dalších partií však vyšlo najevo, že některá spojení představují skutečnou výzvu, možná dokonce větší než následné luštění ve spěchu načmáraných odpovědí po sobě samém.

A jak je to se slibovanou hratelností v počtu dvou hráčů? Jak se dalo tak trochu čekat: jde to, ale… Ostatně – dovedete si představit pořádnou party ve dvou lidech? A s party hrami je to podobné – obvykle platí, že jsou zábavnější, hraje-li více hráčů. V prvních dvou partiích v počtu dvou hráčů skončili oba soupeři s naprosto stejným počtem bodů; mechanismy jako konformní asociace a hlasování o uznání slova totiž při hře dvou hráčů z principu absolutně nefungují a pokud vás kromě vymýšlení asociací baví i soutěžení, na Spoj 5 v počtu dvou hráčů zapomeňte – i „Jméno, město, zvíře“ je kompetitivnější. Pokud vám však jde čistě o aktivitu na procvičení slovní zásoby a myšlení v časovém presu, je varianta pro dva postačující. Na druhou stranu lze chápat jako výhodu, že horní limit počtu hráčů není omezen jinak než místy u stolu (resp. počtem nezlámaných tužek a nevyschlých propisek).

Tak co s vámi studente, nepotěšil jste mne…

Možná máte z předchozích řádků dojem, že Spoj 5 není příliš dobrou hrou. Já nevím. Když nad tím přemýšlím, docházím k závěru, že vlastně nejde o hru, nýbrž o koncept, kterému někdo zoufale toužil dát formu vizuálně atraktivní společenské hry a moc to nedomyslel. Víte, ty kostky a šablony, ruku na srdce – jsou „přeprodukované“ a zcela zbytečné. Pokud by se místo nich použily barevné (či jinak označené) kartičky se slovy natištěnými i zrcadlově (podobně jako jsou karty např. v již zmíněných Krycích jménech), byla by taková hra nejen mnohem přehlednější (rozhodně pro hráče mající šablony se slovy vzhůru nohama), ale za stejné výrobní náklady by takové kartičky přinesly řádově více kombinací a/nebo by hru podstatně zlevnily díky vypuštění sice hezkých, ale v zásadě zbytečných (a jistě drahých) kostek, kterými stejně hodíte jenom třikrát za partii, což je škoda. Když už jsou v nějaké hře pěkné „custom“ kostky, chcete s nimi házet… K dojmu z nedomyšleného a zbytečnými komponenty oplývajícího prototypu přispívají vágní pravidla a systém bodování, který jde proti smyslu party her: zábavě.

Neříkám tím však, že Spoj 5 je vysloveně špatnou hrou: samotné hraní všechny zúčastněné přiměřeně bavilo, byť zdaleka ne tolik jako zmíněná Telepatie, Koncept nebo Krycí jména. Myslím, že Spoj 5 je výborný nápad, docela podobný papírovým hrám zmíněných v úvodu recenze. Nápad, který jistě dobře poslouží při procvičování slovní zásoby nebo jako myšlenkový trénink nejen pro seniory. Jenže hotová a kvalitní hra představuje víc než pouhý nápad. Notabene nápad, který můžete výše popsaným způsobem snadno realizovat svépomocí za náklady několika potištěných stránek na domácí tiskárně a bude fungovat lépe než komerční produkt, který sice obsahuje na pohled líbivé kostky a šablonky, leč bratru vyjde v současnosti na nějakých cca 450 korun. A to se mi zdá za něco, k čemuž postačí tužka, papír a pár nastřihaných stránek s tématy, poněkud málo muziky za hodně peněz…

Sdílet s přáteli: