Myslíte si, že robotika je nový obor? Ale kdeže, golemové slouží lidem už stovky let!

Autor: Meeshab | 4.3.2022 | 7

Golem, legendami opředená mytická postava, jíž může vdechnout život ten, kdo do ní vloží zázračný šém. Poté svému pánu splní jakékoliv přání a bude mu věrně sloužit až do konce jeho dnů. Tuto bájnou postavu prý vytvořili mnozí, ale nejznámějším byl slavný rabi Lӧw, který stvořil golema Josilleho (Josífka) v židovském ghettu uprostřed staré Prahy.

My se do těchto tajemných dob a míst můžeme přesunout díky autorské trojici Flaminia Brasini, Simone Luciani a Virginio Gigli, kteří na deskoherní trh přinesli strategickou euro hru Golem pro 1–4 hráče od 13 let, kteří se na zhruba dvě hodinky stanou studenty zoufale se snažícími ovládnout své golemy, kteří se jim rozprchnuli po Praze.

Českou lokalizaci si vzali pod svá křídla v Tlama Games. Hra vám přijde v pořádně těžké krabici, která je až po víko nacpaná komponenty. Připravte se na to, že na stole vám zabere opravdu hodně místa. Kromě herního plánu, který vám po rozložení na stole zabere 63 × 60 cm, jsou v krabici desky hráčů, oboustranné desky artefaktů, které se k deskám hráčů přikládají, různé desky vylepšení, spousta karet, kartonové suroviny reprezentující hlínu, mince a znalosti, dřevěné zlaté cihly, další převážně kartonový materiál, ale také maketa Staronové synagogy, která v jednotlivých kolech plní funkci dávkovače kuliček. Kvalita všech použitých materiálů je velmi dobrá od dostatečně tlustých kartonů, dřevěných golemů i rabínů, kteří jsou dobře opracovaní i nabarvení, příjemnou povrchovou úpravu karet až po krásné kuličky.

Samotné nachystání partie vám zabere nějaký ten čas. Hodně pomůže, pokud si rozpytlíčkujete komponenty pro jednotlivé hráče. Pro dostatečný počet obalového materiálu však budete muset sáhnout do vlastních zásob. Příprava je ale intuitivní, po pár partiích se vám zažije a rozhodně u ní nestrávíte tolik času, jako když jdete hrát nějakou scénářovou hru.

A o čem Golem vlastně je?

Ve hře Golem se stáváte studenty kabaly, kteří se snaží vyvolávat golemy, ovládat je a v případě, že se jim práce moc nedaří, se neštítí své hliněné svěřence i zabít. Kromě vyvolávání golemů se snažíte pilně studovat a získávat mocné artefakty. Ve své podstatě jde o worker placement a engine building, kdy má každý hráč v každém ze 4 kol k dispozici právě 3 akce – jednu akci provedenou rabínem a dvě akce provedené kuličkami. Akce se časem mohou příjemně řetězit a ke konci hry se tak jedna akce může rozvinout v několik dalších.

Na herní desce se nacházejí tři hlavní ulice, po kterých se pohybují golemové a studenti. Každá z ulic se zaměřuje na jiný aspekt. V první uličce najdete hlavně hlínu, která vám bude pomáhat stavět a vylepšovat vaše golemy, druhá ulička se zaměřuje na zlato a artefakty a ta třetí pak na studium a knihy.

Jak to ale všechno funguje?

Na začátku se do synagogy vsypou barevné kuličky, jejichž počet a druhy závisí na počtu hráčů, k synagoze se náhodně vylosují akční destičky, na plán se vyloží čtyři karty postav, určující bonusy v jednotlivých kolech, a dostupné knihy. Do uliček hráči umístí náhodné desky sousedství, které seřadí podle čísel vzestupně. Na bodovací stupnici umístí každý hráč svůj barevný žeton, na počátek jednotlivých ulic postaví své studenty a do dvou z nich (ulic, ne žáků) poté umístí dva své golemy. Těmi musí všichni hráči na začátku každého kola pohnout o počet polí, který je součtem zobrazeným na kartě postavy a počtem polí na hráčově kartě (ten je ovlivněn počtem golemů, které hráč dosud postavil).

Poté si každý hráč vezme desku s artefakty, kterou si přiloží ke své herní desce. Každá z desek artefaktů je trošku jiná a hráči může přinášet jiné bonusy – zvláště pak v kombinaci s oboustrannými destičkami vylepšení artefaktů. Destičky vylepšení studia a golemů jsou pro všechny hráče totožné, ale i postupem jejich přidávání do hry hráč může ovlivnit svou strategii. Každý hráč si vybere 2 počáteční destičky, které určí jeho počáteční zdroje a také si vybere tři karty úkolů, které se bude snažit během hry splnit.

Jakmile si hráči na své desky umístí všechny nutné destičky, žetonky a podobně, může se konečně přijít ke hře samotné. Poté, co postoupili všichni svými golemy v pražských ulicích, vybere si první hráč jednu ze svých tří akcí. Akce jsou buď „kuličkové“ nebo „rabínem“. Pokud hraje akci rabínem, vybere si jeden akční dílek na desce synagogy, umístí na něj svého rabína a provede danou akci. Na každém dílku může stát jen jeden rabín (kromě posledního spodního, kde může být hráčů více) a jejich postavení určuje pořadí hráčů do dalšího kola. Akce kuličkou znamená, že si hráč vezme jednu z kuliček z nabídky u synagogy a provede akci daného řádku. Síla akce závisí na počtu kuliček, které byly v odpovídajícím korýtku před tím, než hráč kuličku vzal. Vezme-li hráč například žlutou kuličku ležící ve druhém korýtku, kde byly celkově tři kuličky, znamená to, že si do zásoby vezme 3 žetony hlíny, následně může jednou vylepšit svého golema a jednoho golema také postavit (má-li dost zdrojů). Žlutou kuličku, kterou vzal, si poté umístí do jednoho z golemových očních důlků na své kartě a zároveň pohne svým studentem ve žluté uličce o jedno pole dopředu. Pokud by stejnou akci chtěl provést další hráč, bude mít v korýtku už jen dvě kuličky, proto síla jeho akce (v tomto případě počet žetonů hlíny, které si může vzít) bude jen dvě. Poté, co všichni hráči provedou své akce, zkontroluje se, zda někdo splnil podmínku postavy pro dané kolo – má v očních důlcích golema kuličky stejných barev, jaké postava požadovala. Každý, komu se to podaří, si může vybrat odměnu, kterou postava nabízí. Každý z hráčů pak provede příjem (získá všechny odměny z vylepšení, která má odemknutá a z postavení žáků v uličkách), provede jedno libovolné vylepšení a opět pohne svými golemy o daný počet polí. Po skončení čtvrtého kola hra končí a vítězí hráč, který získal nejvíce bodů. Naprostá většina bodů pochází právě ze závěrečného bodování, kde se násobí symboly menor, které hráč ve hře získal, různými ukazateli – počtem knih, vyrobených golemů nebo získaných artefaktů).

Postihnout všechna pravidla a jejich nuance není úkolem této recenze, tak se pojďme podívat na naše dojmy z hraní.

Dojmy z hraní

Na hru Golem jsem se velmi těšila. Mám ráda euro hry a tato slibovala opravdu parádní zážitek, který vám pořádně protáhne mozkové závity. Ačkoliv se pravidla zdají na první pohled složitá, člověk se do nich rychle dostane. Seznam toho, co vlastně dělají jednotlivé destičky, je součástí pravidel a zvláště ze začátku hodně pomohl. Velmi oceňuji nutnost volby rozdílných strategií v závislosti na tom, jaké mám karty cílů, počáteční zdroje, ale i kartu artefaktů a jaké jsou na plánu destičky sousedství, ale vlastně i dostupné knihy a postavy. Hlavně na začátku hry je užitečné všechny tyto okolnosti srovnat a podle nich zvolit, jaký směr si ve hře dále zvolíte. Líbí se mi, že na začátku hry si hráči volí věci postupně a výběr zdrojů a desky artefaktů tak mohou přizpůsobit vybraným úkolům. Ač se to nezdá, variabilita je opravdu veliká a vítězná strategie je v každé hře jiná. Ačkoliv by se mohlo zdát, že ve hře není vysoká konkurence mezi hráči, opak je pravdou. I když mají hráči rozdílné úkoly, možností není tolik a zvláště při hře více hráčů se dostáváme často do tuhých bojů o výhodné akce.

Vymyslet vhodnou strategii, rozhodovat se, která vylepšení si pořídit, kterými golemy pohnout a dokonce i to, které golemy zabít, to všechno dělá ze hry koktejl rozhodování, který vaším mozkovým buňkám nedá oddechnout a určitě se budete chtít do uliček Prahy chtít velmi brzo ponořit znovu. Není ale všechno jen zalité sluncem a i ke Golemovi mám pár výhrad nebo postřehů, které se hodí zmínit. Věcí, která spíš zamrzí, než že by vyloženě vadila, je barva uliček. Zatímco modrá ulička, ve které golemové sbírají znalosti a knihy, má vše barevně odpovídající (modré domy na modrém pozadí doplněné o modré destičky sousedství), žlutá ulička má, Bůh ví proč, destičky sousedství spíše do oranžova/červena a červená ulička je má dokonce zelené. I strategické dílky Automy mají s těmito barvičkami trochu problém, ale tam napomáhá jasná symbolika.

Další věcí, která nebude každému vyhovovat, je její opravdu výrazný analysis-paralysis potenciál. Propracovanost hry je pro ni zároveň požehnáním i prokletím. Hráči, kteří si během tahů ostatních připravují a propočítávají své tahy, sice čas mohou ušetřit, ale zhatí-li jim někdo jejich vykonstruovanou strategii tím, že použije akci, na kterou se chystali oni, zhroutí jim tím celý vesmír a oni musí propočítávat a zvažovat znovu. Čím více je hráčů, tím více se hra protahuje a ve čtyřech hráčích může jít až o neúnosnou dobu. My jsme ji hráli maximálně ve třech a byla to opravdu hra, kterou jsme načali u odpolední kávy a končili v noci. Ale je to podobné, jako jinde – i tady si člověk časem nakouká, co hra obnáší, a tahy jsou svižnější a rychlejší.

„Tak to budu hrát sólo“, může někoho napadnout. Ano, sólová hra je úžasná, Automa se obsluhuje lehce (teda po čtyřech pěti odehraných hrách, kdy si člověk osahá základní principy. První hra bylo čiré peklo, kdy jsem trávila podstatnou část herní doby s nosem v pravidlech). Je otravná právě tak akorát, aby vám „kradla“ zajímavé akce, ale ne zase tak, abyste měli chuť rozkopat figurky po zemi a jít brečet do kouta. Navíc si můžete nastavit její obtížnost a udržet s ní krok na její nejvyšší úrovni není rozhodně pro břídily (naopak nejnižší úroveň je příjemně vyvážená a nebudete-li mít vyloženě smůlu, zřejmě vám hezky načechrá ego). Ale i k sólové hře mám jisté výtky. Hned v jedné z prvních sólo her se mi stalo, že jsem musela vyzabíjet golemy a k vystavění dalšího se Automa dostala až v posledním kole. Byla to ale jediná situace, kdy jsem s Automou měla závažnější problém a kdy skutečně nefungovala. Zbytek výtek směřuje hlavně k množství úkonů, které musí člověk při hraní hlídat (například zdali po zabití golema posunul ukazatel stupnice golemů o jeden dílek dolů), ale čím více odehraných her má člověk za sebou, tím automatičtější tyto úkony jsou.

Závěr

Celkově se mi Golem hrál nejlépe právě v sólu, kdy jsem se necítila tlačená časem a mohla jsem si všechny akce hezky rozplánovat. Hra ve dvou má stále výhodu nepříliš dlouhé časové prodlevy mezi tahy. Hra ve třech už je hodně zdlouhavá, ale zase nutí více promýšlet své tahy a je cítit větší tlak na pořadí ve hře i pořadí prováděných akcí. Hra je ale stejně velmi silně individualistická. Interakce mezi hráči spočívá pouze v konkurenci akcí, jinak si každý hraje na svém písečku.

Golem patří přesně k těm hrám, které ocení hlavně hráči hledající eurohry nutící je zapojit mozek, zcela hře propadnout, a moc nevnímat okolí. Pokud chcete něco pro poklidné rodinné hraní na středeční odpoledne, radši se poohlédněte jinde. Pokud hledáte výzvu zabalenou do zajímavého tématu, určitě dejte Golemovi šanci, uvidíte, že to bude stát za to!

Sdílet s přáteli: