Manuál k popisům her, novinkám a recenzím na ZH

Autor: Kew | 21.11.2020

Tento článek si klade za cíl seznámit uživatele s náležitostmi týkajícími se psaní popisů her, novinek/aktualit a recenzí na Zatrolených hrách – s ohledem jak na obsah, tak formu těchto textů. Za nedílnou součást takového návodu považuji také upozornění na nejčastější nešvary, takže se budu věnovat mimo jiné i gramatice a stylistice. Schválně začnu nejdříve obecnými jevy, které by text měl zohledňovat, a až po nich dojde na samotné náležitosti popisů a recenzí, tak s tím, prosím, počítejte. Článek tedy bude trochu delší – snad vás to neodradí od jeho přečtení.

Obsah:

1. Proč psané texty & něco málo k typografii
2. Gramatika a stylistika
3. Odkazy
4. A nyní už konečně popisy…
5. Novinky
6. No a co recenze?

Proč psané texty & něco málo k typografii

V tuto chvíli rovnou přiznám, že jsem příznivec čtení, takže mi nevadí i delší texty (a sám k nim tíhnu, když už se rozhodnu nějaký napsat), pokud jsou uživatelsky příjemné. Co to pro mě znamená? Čtěte dál…

Jako hlavní výhodu psaných textů vidím fakt, že (na rozdíl od videa) není u správně napsaného textu problém vyhledat si velmi rychle jen tu konkrétní informaci, která mě zajímá (např. cíl hry, průběh kola, podmínky vítězství). Zároveň by dobrý text měl také nabízet způsoby, jak čtenáři usnadnit získání těch zásadních informací – a to typicky změnou řezu písma (použití tučného písma, kurzívy nebo jejich kombinace), případně vhodným členěním na odstavce doplněné nadpisy, či využitím odrážek a číslovaných seznamů. Použití všech těchto prvků samozřejmě v první řadě závisí na estetickém a jazykovém cítění pisatele, nicméně z praxe např. mně jako čtenáři přijdou různé úpravy řezů písma různě významné: osobně považuji tučné písmo za nejsilněji zvýrazněné, tučnou kurzívu za mírnější a samotnou kurzívu pak za nejjemnější druh zvýraznění.

Možná jste si všimli, že ve výčtu neuvádím kapitálky – momentální verze textového editoru Zatrolených her umožňuje použití pouze VELKÝCH PÍSMEN, která mi v textu přijdou extrémně rušivá a v podstatě při všech příležitostech (tedy pokud se tedy nejedná o název hry nebo zkratku) se tento typ zvýraznění pokouším převádět na jiný z výše uvedených. Podobně se snažím vyhýbat se podtržení – většinou se dá nahradit některým z jiných způsobů zvýraznění a jedná se o typografický archaismus, jak uvádí i blogy Trigama a Veverušák.

K dalším obecným dobrým mravům v psaní kvalitních textů patří rozhodně použití „českých uvozovek“. Prakticky to řeším tak, že mám ty „správné“ uvozovky (a spolu s nimi i další znaky, viz dále) uložené v textovém souboru, který mám vždy po ruce tak, abych je mohl vykopírovat i do jednoduchých textových editorů, které neumožňují automatickou opravu (jako to dělá např. MS Word). Další možností je v případě potřeby spustit Mapu znaků (utilitka ve Windows), která obsahuje soubor všech potřebných znaků (např. symbol ½ apod.), popř. použít klávesové zkratky (levý Alt+0132 a levý Alt+0147). Na druhou stranu – pokud píšu do diskuzí tady na ZH (nebo do soukromé pošty), hlavu si s tím nelámu, takže ano, tam u mě naopak uvidíte jen klasické "americké uvozovky", protože se jednodušeji píšou na klávesnici a editor je automaticky neopravuje. Častým problémem je i rozlišování spojovníku „-“ a pomlčky „–“ (také se nenalézá na klávesnici, zkratka: Alt+0150). Abych nesuploval učebnice češtiny, opět pouze odkážu na potřebnou literaturu zde.

Posledním, ale rovněž dost podstatným bodem v této kapitole je „přednastavené formátování“. Často se setkáváme s tím, že uživatelé vkládají na Zatrolené hry obsah, který si předem vytvoří ve Wordu nebo jiném editoru používajícím stylování písma. Toto stylování se pak přenese do editoru ZH a uživatel jej již neodstraní (a často si toho ani nevšimne). Na webu pak ale vypadá zvláštně, když je jeden článek celý psán např. Arialem velikosti 13, zatímco všechny ostatní články mají jiný (a jednotný) formát. Pokud tedy patříte mezi ty, kteří takto „překlápí“ články odjinud (mimo Word se týká např. i Dokumentů Google), pomozte nám prosím v následné práci s textem tím, že jej do editoru na ZH vždy vložíte jako čistý text. Toho lze docílit v zásadě dvěma způsoby: buď jej vložíte pomocí klávesové zkratky „Ctrl+Shift+V“ nebo jej nejprve zkopírujete do editoru, který nepodporuje formát (např. Poznámkový blok, PSPad apod.) a odtud jej dáte znovu kopírovat (čímž se zbavíte stylového formátování) a až tento obsah vložíte do editoru na ZH.

Gramatika a stylistika

Tyto dvě dámy jsou pro psaní natolik důležité, že bych jim měl věnovat samostatnou kapitolu. Samozřejmě je ideální, pokud vám texty bude kontrolovat před odesláním ještě nějaká druhá osoba. Autoři textů totiž často trpí „autorskou slepotou“, která jim znemožňuje vidět některé překlepy a chybné pádové vazby, což vám určitě potvrdí každý, kdo někdy psal nějakou delší kvalifikační práci.

I mně samotnému se po letech psaní stává, že někdy v naprosto jasném textu zaměním s a z v pádové vazbě (7. vs. 2. pád), nebo mě (2. + 4. pád) a mně (3. + 6. pád). Existuje i spousta dalších „klasických“ chyb, takže jen připomenu, že neškodí pohlídat si shodu podmětu s přísudkem, dát si pozor na množná čísla slov ve středním pádě a pohlídat si i všechny výjimky. Častým soupeřem bývá také vztažné zájmeno jenž. Dobrým pomocníkem je v takové chvíli třeba Wikislovník. Pokud se mi s ním ale zrovna nechce celá záležitost konzultovat, pomůže záměna za staré dobré „který“ nebo opis přívlastkem a vynechání vedlejší věty (místo: „žetony, jež slouží k počítání životů“ uvést „žetony sloužící k počítání životů“). Hlavně, snažně vás prosím, v tomto kontextu nepoužívejte zájmeno „co“! A ještě jedno specifikum hříšníků v oblasti deskových her: neexistuje ani slovo „kompetetivní“ (a dokonce ani anglická varianta, kde by bylo to druhé E – opravdu netuším, odkud se to tedy vzalo), pouze „kompetitivní“.

K častým gramatickým chybám patří také psaní číslovek. V případě, že je nepíšeme slovy (což je většinou ta nejjednodušší cesta, pokud nechceme udělat chybu; jen připomínám, že u delších číslovek píšeme každé slovo zvlášť, tzn. např. „tisíc pět set šedesát dva“), je potřeba mít na paměti, že v základním ani pořadovém číselném tvaru se nijak neskloňují, takže žádné „s 10ti životy“ ani „s 10i životy“, ale vždy jen „s 10 životy“! (Můj osobní favorit je slovo „8mi“, pro jehož autory věřím, že je připraveno speciální místo v pekle.) Podobně pak řadové číslovky píšeme jako „3. hráč v pořadí“ (čili číslo bezprostředně následované tečkou) a to i při skloňování: „požádejte 3. hráče v pořadí“. Procenta se oddělují mezerou, pokud chci říct, že někdo splnil úkoly na „sto procent“ („100 %“). Pokud mám naopak třicetiprocentní pravděpodobnost a chci ušetřit těch pár znaků, jedná se o „30% pravděpodobnost“ (tedy bez mezery). Mimochodem, všimněte si, že mezera se za číslem píše tam, kde se mezera píše při slovním zápisu, a naopak. No a nakonec to nejzákeřnější – spojená slova. Co když chci říct, že souboj je tříkolový? Zaprvé bych měl silně zvážit, zda se mi to slovo nelíbí víc zapsané textem – vždyť to přece vypadá tak elegantně… No a pokud stejně ne, pak je jedinou jinou možností „3kolový“. Tedy bez mezery, bez pomlčky, bez skloňování číslovky. Ale stejně doporučuji „plnoslovnou“ variantu. Samozřejmě silným motivem – a to nejen u číslovek – je konzistence. Zkuste své příspěvky psát tak, aby všude byla čísla uvedena buď formou čísel, nebo formou textu. Rozumím tomu, že u delších čísel to trochu natahuje text, ale zkuste to.

Mou oblíbenou kratochvíli při opravách textů, které se mi dostanou do spárů, je také žonglování s čárkami, které uživatelé (ne)použijí. Těch obecných nešvarů by se dalo najít víc, ale ten nejzásadnější, který mě napadá je neukončení vložené vedlejší věty čárkou (tak, jak jsem to udělal právě teď, když jsem za „napadá“ neudělal čárku, která tam patří). Často se také stává, že čárky přicházejí v nevhodnou chvíli – např. tam, kde nejde o dvě věty, ale jen o rozvitější větný člen: „Po rozbalení krabice a vyloupání komponent, budete ještě muset slepit miniatury.“ Takto také ne! A proč? To si přečtěte zde.

Dalším problémem, který souvisí s větnou stavbou, je tvorba nadměrně dlouhých vět (tam často hřeším v rámci svého grafomanství já), nebo naopak vět příliš krátkých (kterým často chybí např. přísudek). Řešení je v obou případech principiálně podobné: přečíst si text znovu a tam, kde se mi věta zdá příliš dlouhá (popř. krátká), ji rozdělím na více vět (popř. spojím s předešlou nebo následující větou).

Jedním z prohřešků, na které poměrně trpím (a jde to poznat i v tomto textu), je používání závorek, čárek a pomlček na uvádění vsuvek v textu. Obecně mám tuto možnost rád, ale uznávám, že může rovněž text znepřehledňovat. Moje doporučení tedy zní, že pokud text takovými vsuvkami příliš překypuje, dává smysl zkusit je oddělit a vložit jako nové věty, pokud je to tedy možné. Nicméně vzhledem k tomu, že účelem této stati je uvádět příklady (a většina závorek snad obsahuje právě je), budu doufat, že mi to zde odpustíte.

Se stylistikou souvisí také opakování slov ve větách. Jedná se v zásadě o dva typy problémů: jednak opakování základních sloves má, je, dá (typicky např.: „žeton lektvaru vám dá životy navíc“ – přitom se dá tak krásně napsat „žeton poskytuje životy navíc“), dále pak použití více slov se stejným kořenem v jedné větě (např. „hrdina smí zakouzlit kouzlo“ nebo „začínající hráč začíná hru“). V těchto případech je řešení jediné – pracovat na slovní zásobě a snažit se variovat slova s pomocí synonym. V prvním zmíněném případě se pak pokusit nasbírat (třeba i z jiných popisů) co největší zásobu plnovýznamových sloves, kterými se vhodně popisují mechanismy her (použít, využít, poskytnout, udělit, přidělit, věnovat, přinášet, vyskytovat se, existovat, nacházet se, vlastnit…).

Odkazy

Pokud vkládáte do textu jakéhokoli níže zmiňovaného druhu hypertextové odkazy, máte v editoru k dispozici šikovný fomulář, který uvám práci usnadní. Tam nám pomůžete, pokud se budete držet několika jednoduchých pravidel:

1. URL uvádějte jako relativní. Např. profil hry Arkham Horror najdete na tomto odkazu: https://www.zatrolene-hry.cz/spolecenska-hra/arkham-horror-1/. Vzhledem k tomu, že se ale pohybujeme na webu Zatrolených her, není potřeba udávat celou tuto cestu. Vždy je možné odstranit celý název stránky včetně protokolu („https://www.zatrolene-hry.cz“) a v poli „URL“ při vložení odkazu tak v tomto konkrétním případě použít pouze tuto část: „/spolecenska-hra/arkham-horror-1/“.
2. Zvlášť pokud je článek delší, můžete udělat na jeho začátku rozcestníček a využít odkazy na „kotvy“ (info o používání kotev najdete např. zde).
3. Ve formulářovém okně odkazu doplňujte i Titulek odkazu (alternativní text, který se zobrazí uživateli při najetí myší). Typicky jde o plný název pojmu, na který odkazujete, v prvním pádě (vyzkoušejte např. najet myší na tento odkaz).
4. Není nutné odkazovat jen na jiné hry. Zatrolené hry disponují i záznamy vydavatelů (najdete je např. na kartě hry). Odkazování na ně funguje stejně jako u výše zmíněných záznamů her (tzn. je dobré umazat název webu). Pokud odkazujete mimo Zatrolené hry, samozřejmě je potřeba použít plnou adresu odkazu. Musíte také počítat s tím, že pokud se jedná o článek trvalejšího charakteru (např. recenze), může se stát, že odkazovaná stránka přestane existovat, a odkaz na ni tak bude neplatný.

A nyní už konečně popisy...

Začnu tím kratším, jednodušším a zároveň možná trochu důležitějším – popisy. Proč považuji popis za důležitější? Samozřejmě se jedná o subjektivní kritérium, nicméně popis je tím prvním, s čím se zpravidla uživatel setká při otevření karty hry. Jeho účelem by mělo být stručně a výstižně informovat o tom, co je cílem hry, v jakém se odehrává prostředí a jaké mechanismy využívá. Důležitým pravidlem pro popis je, že se musí vyhýbat osobnímu hodnocení! „Hra obsahuje dřevěné komponenty,“ je správně, „Hra obsahuje krásně malované dřevěné komponenty,“ patří do recenze! Rovněž by měly být pokud možno vynechány webové odkazy (Kickstarter, jiné weby, jako je vydavatelství nebo osobní web autora atd.) mimo odkazů na související hry – předešlé edice apod.

Jednotlivé sekce popisu by tedy měly být tyto (níže rozebrané body 3, 4 a 5 se hodí uvozovat nadpisy, kterými je uvádím i zde, u ostatních bodů naopak nadpisy nejsou nutné/vhodné):

1. Tematický úvod do hry: Pokud se nejedná o čistě abstraktní hru typu Quarto, bylo by vhodné zkusit nějak nastínit, v jakém prostředí se hra odehrává. Může jít o dialog dvou osob na palubě lodi, monolog hrdiny stíhaného nepřízněmi osudu, novinový titulek z válečné fronty, záznam z prachem zaváté kroniky nebo obecné provolání, kterým se vás bezejmenný náhončí snaží naverbovat na dráhu prodavače vysavačů. Viděl jsem všechny tyto typy, a pokud měly hlavu a patu, vždy zafungovaly.
   
   
2. Princip hry: Následně byste měli shrnout, koho hráči budou ve hře představovat a co budou tematicky dělat. V rámci úvodní věty byste vždy měli uvést jméno hry. Je to formalita, ale důležitá – čtenáře tím ujistíte, že opravdu čte to, co chce. Obecně byste pak měli zmínit také cíl hry – v tuto chvíli bohatě stačí ještě pomocí flavoru („Staňte se nejvelkolepějším architektem New Yorku 19. století.“ – ve výsledku jde stejně nejčastěji o zisk vítězných bodů). Můžete lehce nastínit mechaniky hry – kombinace tohoto a předchozího bodu by teoreticky měla stačit k vytvoření obecného obrázku o hře pro ty, co neradi čtou a nebude se jim chtít procházet následující body. Neopakujte, prosím, údaje, které jsou uvedeny v kartě hry (počet hráčů, doporučený věk, rok vydání, vydavatel, autor), pokud pro to není opravdu dobrý důvod. Naopak téma uveďte, i když v kartě hry je, možnosti na kartě jsou omezené a co nejbližší specifikace tématu v popisu je velmi vhodná.
   
   
3. Příprava hry: Rozsah tohoto bodu závisí velmi silně na komplexitě hry. Obecně se snažím, aby si držel rozsah maximálně jednoho až dvou krátkých odstavců. Čili pokud se jedná o Ducha, můžete popsat kompletní přípravu. Pokud se jedná o Nemesis, nevyjmenovávejte, kolik kdo dostane jakých karet a kam se pokládá kolik jakých žetonů. Často se mi stává, že dostanu kompletní rozbor typu „ve hře 2 hráčů dejte každému hráči 6 karet, ve hře 3 hráčů 5 karet a ve hře 4–5 hráčů po 4 kartách“, přitom většinou to není nutné, případně se to dá obejít jednoduchým: „každý hráč obdrží počet karet závislý na počtu hráčů ve hře“. Snažím se do tohoto bodu případně vměstnat i popis komponent (nebo spíše jejich vyjmenování – aby o nich čtenář slyšel dříve, než jsou zmíněny v rámci následujícího bodu). Leckdy hra zahrnuje nejen společnou přípravu, ale i přípravu hráče. Platí, že méně je více, takže spíše než popisovat stylem: „položí žeton ve tvaru motýla na stupnici hmyzu, žeton ve tvaru kapky na stupnici vody a žeton ve tvaru penízku na počítadlo peněz“, zkuste: „položí žetony na příslušné stupnice a počítadla“.
   
   
4. Průběh hry: V tomto bodě by mělo zaznít, jestli má hra fixní počet kol, nebo ne (tato informace se pak může ještě stručně připomenout i v následujícím bodě), případně jestli hra probíhá nějakým odlišným způsobem, než je tradiční střídání hráčů v tazích (je dobré třeba zmínit i to, zda odehraje hráč celý tah a pak jede další hráč, nebo zda jednotlivé fáze kola vždy odehrají všichni, než se kolo posune k další fázi). Pokud se hraje v reálném čase, také by to zde mělo zaznít. Poté je dobré věnovat se stručnému popisu jednotlivých fází kola. V tomto bodě se hodí využívat systém odrážek (pokud je na výběr více možností) nebo číslování (typicky tehdy, pokud se jedná o postupně se vyhodnocující fáze). V editoru k tomu slouží tyto prvky Dobré je graficky odlišovat jednotlivé typy podnadpisů, případně i klíčové herní pojmy (to koneckonců můžete využít už v bodě Příprava hry). Pokud chcete vysvětlovat nějaký složitější mechanismus (např. „souboj“ nebo význam „karet osudu“), je leckdy lepší popsat nejprve průběh kola/tahu a těmto mechanismům věnovat samostatné odstavce v rámci tohoto bodu (viz např. tento popis s detailem jednotlivých herních prvků). V případě, že to rozsah bodu umožňuje, je vhodné také uvést, čím končí tah hráče / herní kolo / epocha.
   
   
5. Konec hry: Zde je vhodné zopakovat, čím je konec hry spuštěn – zda uplynutím fixního počtu kol nebo splněním nějaké podmínky. Opět – v závislosti na komplexitě hry je možné uvést podmínku obecněji a neunavovat čtenáře zbytečnými podrobnostmi. Poté je vhodné říci, zda (a jak) probíhá závěrečné bodování. Nějakým způsobem je koneckonců dobré případný zisk bodů v průběhu hry reflektovat už v bodě Průběh hry. Hodí se uvést (typicky v případě kooperativních her) také možnosti prohry hráčů.
   
   
6. Ostatní: Jako poslední se většinou dají uvést zajímavosti, na které nezbyl prostor v bodu Průběh hry (pokud je ale možno, je lepší uvést vše přímo tam), typicky se zde zmiňuje, pokud má hra více variant (např. sólovou, kooperativní). V tomto případě by měla být už pouze stručně vystihnuta pointa varianty (není potřeba zmiňovat, jak se mění počet rozdaných karet nebo kol ve hře). Každá relevantní informace by měla být vhodně graficky oddělena (buď novým odstavcem nebo zvýrazněním klíčového slova, např. „Sólová varianta přináší možnost…“).
   
   
7. Shrnutí: Část autorů píše ještě i tuto kapitolku. Osobně nejsem jejím zastáncem, jelikož často jen natahuje text. Pokud obsahuje informace, které nezazněly v bodě 2 (Cíl hry), většinou je tam přesunuji a tento bod mažu – mou filozofií tady je, že hráč, který chce o hře slyšet vše co nejdříve, si přečte jen úvod (tj. body 1 a 2); ostatní si pak udělají obrázek při čtení dalších bodů a shrnutí už nepotřebují, nebo si znovu přečtou body 1 a 2, kde by mělo zaznít vše podstatné.

Zvláštní „odrůdou“ popisů jsou pak popisy rozšíření. Úvod k takovému popisu by měl zahrnovat jméno základní hry (formou odkazu na profil základní hry na ZH pomocí příslušného nástroje z lišty editoru).  Většinou pak stačí uvést, zda se průběh hry s rozšířením liší od základní varianty, nebo rozšíření přidává jen nové komponenty. Pod hlavičkou typu „Rozšíření přidává:“ je pak možné v odrážkách nebo číslovaném seznamu uvést jednotlivé nové prvky (komponenty/mechanismy) spolu s jejich stručným popisem. Pokud by i pak byl popis příliš krátký (nebo není co zajímavějšího k obsahu napsat), je v tomto případě možné uvést seznam komponent v rozšíření. Neuvádějte však výčty komponent u základní hry – důvod je ten, že u základní hry se většinou hráči chtějí seznámit především s principy (proto je dobré uvést, jaké typy komponent v ní najdete, ale ne konkrétní čísla). Naopak u rozšíření už hráči pravděpodobně budou základní hru znát a může pro ně být zajímavé vědět, že s rozšířením získají např. 10 nových miniatur a 15 karet úkolů.

Novinky

Novinky jsou zprávy o aktuálních událostech z deskoherního světa. Typicky se jedná o zprávu o chystané nebo čerstvě vydané hře. Může ale jít také třeba o článek o uděleném ocenění, zpráva o chystané nebo probíhající významné akci, článek o vzniku nového vydavatelství nebo navázání či ukončení spolupráce mezi vydavatelstvími, článek k životnímu jubileu deskoherního autora nebo – i takové události bohužel nastávají – nekrolog. Novinku můžete vytvořit kliknutím nebo tapnutím na tlačítko „Přidat novinku“ na Titulce.

Klíčovým slovem předchozího odstavce je „zpráva“, protože to je žánr, kterého by se novinka měla držet. Podobně jako popis by se tedy měla vystříhat osobního hodnocení. O tom, jestli je hra krásná, legendární nebo bombastická, nerozhodujete vy jako zpravodaj, ale teprve čtenáři, resp. hráči.

Na rozdíl od popisů by ale novinka měla být stručnější. Určitě není na škodu zmínit téma a základní principy nebo mechaniky hry, ale přípravu není třeba zmiňovat ani v nejmenším. Žádoucí je doplnit novinku i obrázky. Tady je samozřejmě nutné věnovat pozornost autorským právům.

Důležitou součástí novinky je také datum. Pokud se jedná o oznámení nového titulu, uveďte (ideálně hned v první větě), kdy bylo dané oznámení učiněno. Pokud se jedná o vydání nové hry, uveďte, kdy vyšla. Uveďte, kdy bylo uděleno ocenění atd.

Pojďme se podívat na některé druhy novinek podrobněji:

• Crowdfunding: Zpráva o crowdfundingové kampani (Kickstarter, Hithit, Startovač, …), jejímž cílem je vydání hry, by určitě měla vedle stručného představení této hry obsahovat také informaci o tom, za jakou cenu se hra dá v kampani pořídit (není třeba vypisovat všechny výše, ale alespoň ty základní a informaci o tom, že jich je víc) ideálně i s případným přepočtem na české koruny nebo eura, datum konce kampaně, odkaz na kampaň a, pokud se jedná o kampaň na Kickstarteru, také graf z webu Kicktraq.com, který vytváří grafy vývoje kampaně. Ten vložíte zkopírováním kódu HTML for websites & blogs na pravé straně záložky Mini-Chart na stránce dané hry na Kicktraqu.
  
  
• Akce: K informování o akcích slouží primárně Kalendář akcí, který na rozdíl od novinek dokáže akce řadit v kalendáři. Pokud chcete informaci o akci podat prostřednictvím novinky, měla by zpráva o ní mít výraznou přidanou hodnotu v podobě alespoň nastíněného programu akce. Samozřejmě nesmí chybět základní údaje jako datum, místo konání či vstupné, ale tyto údaje samy o sobě nestačí. Také by se mělo jednat o větší akci s očekávanou účastí v alespoň nižších stovkách osob.
  
  
• Vlogy a podcasty: Vedle zpráv o aktuálním dění je možné prostřednictvím novinek publikovat také vlogy a podcasty, resp. jejich díly, které nejsou zaměřeny na jednu konkrétní hru (takové patří k příslušné hře). Vlogy a podcasty musí být tzv. vložené neboli „embedované“. Návod, jak to udělat u videí z YouTube, naleznete v jedné ze starších novinek. Postup pro podcasty je podobný.

No a co recenze?

Recenze je zlatým hřebem písemné tvorby. Jedná se o silně autorské dílo, v němž by měl více než v popisu vyniknout autorův osobitý styl psaní a jeho bystré komentáře týkající se jednotlivých parametrů hry.

V zásadě je žádoucí, aby v recenzi byly rozebrány následující body (mohou se samozřejmě částečně prolínat a jejich řazení je volné, mělo by však na sebe logicky navazovat tak, aby čtenář byl obeznámen s jednotlivými skutečnostmi dříve, než budou diskutovány detailně):

1. Tematické zasazení: Volně (ať už flavorem, nebo jiným způsobem) je dobré hru představit. Můžete zde uvést i nějakou zajímavost vztahující se např. k autorovi či k okolnostem vydání hry apod.
   
   
2. Přehled pravidel: Recenze by měla rozhodně poskytnout informaci o tom, jak se hra hraje. Neměl by to být kompletní návod, nicméně můžeme předpokládat, že čtenář recenze o hru bude mít již vážnější zájem než čtenář popisu, proto si můžeme dovolit větší konkrétnost. Opět – pokud chceme používat čísla („První hráč dostane na začátku hry 5 zlatých, druhý hráč 6 zlatých…“), měli bychom pro to mít důvod. Může jím být např. srovnání s nějakou jinou mechanikou (později ve hře zmíníme, např.: „Průměrná cena budovy je 10 zlatých, takže startovní peníze nikomu neumožní nákup budovy a slouží spíše na nákup karet.“), nebo nějaké praktické odůvodnění (např.: „Na začátku hry budete mít v ruce 20 karet, hra tedy není vhodná pro menší děti, které jich tolik najednou v ruce neudrží.“).
   
   
3. Komponenty a design: Klíčové je zmínit vzhled a funkčnost komponent a krabice hry (příp. třeba i insertu). V tomto momentě jsou samozřejmě užitečné i fotky. Jednak by komponenty měly být zmíněny objektivně (materiál, velikost), ale zároveň by mělo zaznít i vlastní hodnocení (pěkné, bytelné, přeprodukované, zbytečné, křehké, funkční atd.). V rámci designu je možné hovořit také o mechanikách (inovativnosti jich samotných, příp. jejich vzájemném propojení, o jejich navázání na téma hry) a o znovuhratelnosti hry.
   
   
4. Kvalita pravidel: Mělo by být zhodnoceno, zda je hra snadná na naučení a intuitivní, zda jdou pravidla v tomto hráčům naproti (jsou srozumitelná, jednotlivé body dobře dohledatelné, obsahují dost příkladů, řeší sporné situace, případně jak komunikuje autor na sociálních sítích a zájmových webech). Zmínit třeba i přehlednost herního plánu (zde nebo v předchozím bodě), kvalitu nápovědních karet, zhodnotit jazykovou závislost (např. s ohledem na přítomnost komponent, které by neměli vidět soupeři; je možné diskutovat zde nebo v následujícím bodě).
   
   
5. Cílová skupina: Je potřeba ji alespoň odhadnout – ať už s ohledem na téma, komplexitu hry či její délku. Mělo by být uvedeno, jak hra funguje v různém počtu hráčů (pokud se jedná o hru pro různé počty hráčů). Zároveň je možné uvést zkušenosti z vlastní herní skupiny – jakému typu hráčů hra vyhovuje a kdo se na ni naopak příliš netvářil. Součástí hodnocení by měla být i diskuze o atmosféře hry (téma hry, míra ztotožnění hráčů s jejich postavami, úkoly apod.).
   
   
6. Závěrečné hodnocení: Recenzi je vhodné ukončit shrnutím kladných i záporných stránek buď v několika větách, nebo seznamem kladů a záporů (případně vhodnou kombinací obojího). Pokud chcete, můžete připojit bodové hodnocení („hvězdičky“) – v takovém případě doporučuji, aby se shodovalo s vaším případným hodnocením v rámci profilu hry na ZH. Zároveň můžete zkrácenou verzi recenze (max. 1 odstavec) přidat právě i tam (spolu s hvězdičkami), pokud jste tak dosud neučinili. Můžete také zájemce odkázat např. na info o rozšířeních hry – zda jsou k dispozici, máte s nimi zkušenost, doporučujete je pořídit současně se základní hrou, nebo až poté, co do základní hry hráči trochu proniknou a „ohraje“ se jim.

Další tipy k recenzím: Vhodným doplňkem psané recenze jsou ilustrační fotky, a to jak fotky komponent, tak fotky celé hry (např. připravené ke hře a poté i v jejím průběhu). Pokud chcete recenzi uchopit jako specifický typ textu (třeba „recept“, „rozbor pozápasové situace s kapitánem týmu“ apod.), určitě to zkuste – můžete si vytvořit vlastní charakteristický styl nebo alespoň obohatit Zatrolené hry o netradiční literární dílko. Jen zkuste zahrnout do textu co nejvíce z výše zmíněných bodů. Nezapomeňte na vhodné členění recenze tak, aby se čtenáři dobře četla (klidně můžete využít tematické nadpisy jednotlivých kapitol) včetně zvýrazňování důležitých pojmů – ovšem nezapomeňte, že méně je někdy více.

Budu doufat, že vám tyto informace pomohou tvořit lepší texty na ZH, ale i jinde, kde to bude potřeba, a budu se těšit na nové popisy a recenze, které obohatí tento web.