Jmenuji se Sherlock Holmes. Je mojí prací vědět, co ostatní lidé netuší.

Autor: Ellenar | 7.3.2023 | 9

Čibuk: „Už je to docela dlouho, co jsme řešili nějaký případ.“
Kalabaška: „Mě ta přestávka nevadí, aspoň jsem se věnovala jiným záležitostem.“
Briárka: „Všimla jsem si. Háčkovala jsi dečky do svého prázdninového bytečku v banánovníku.“
Višňovka: „Vypadá to tam teď mnohem lépe, než dříve. A o něco méně hrůzyplně.“
Kalabaška: „To protože jsem tam ještě nepověsila ten závěs z mrtvých much.“
Toby: „Možná bych pro vás něco jako nový případ měl…“

Zvířátka pana Holmese je rodinná kooperativní hra inspirovaná příběhy legendárního detektiva Sherlocka Holmese. Nabízí sérii případů, které budou mít hráči v kůži čtyř zvířecích kamarádů – myšky Višňovky, žabáka Čibuka, sýkorky Briárky a tarantule Kalabašky – za úkol vyřešit. Vzhledem k jednoduchým pravidlům a důrazem na příběh se blíží spíše interaktivnímu vypravování, ve kterém hráči společným rozhodnutím určují další kroky hlavních hrdinů. Ačkoli je hra oficiálně určena pro 1–4 hráče, ve skutečnosti není počet hráčů nijak striktně omezen, jelikož se vždy postupuje dle uvážení celé skupiny. České lokalizace se zhostilo vydavatelství REXhry.

Kvalitní karty a živoucí ilustrace

Celá hra je uložena v pevné krabici nevelkých rozměrů, velké tak akorát na to, aby pojala celý obsah hry. Věřím, že by se do ní vešlo i případné další rozšíření (o tom později). Ta moje asi zažila pořádný pád, který ale kromě trochu pokrčeného dna a dvou spodních rohů nezanechal další následky. Uvnitř se nachází jednoduchý papírový insert, taktéž z pevného kartonu, který dělí vnitřek na čtyři stejné přihrádky. Co ale na krabici zaujme ještě před otevřením, je líbivá grafika doplněná o nádherné ilustrace protagonistů příběhů.

Existuje spousta her s poutavým, originálním a velice kvalitně vyvedeným vizuálem (např. od mých oblíbených Awaken Realms), ale před tím, co se povedlo ilustrátorovi s pseudonymem Biboun a ostatním tvůrcům, nelze jinak než smeknout. Zvířátka pana Holmese provází decentní grafika využívající jednoduché prvky, pastelové barvy a celému zrakovému vjemu kralují neskutečně živé a pestré ilustrace různých zvířátek, dalších vedlejších postav, navštívených lokací i objevených stop. Bez nadsázky si dovolím tvrdit, že krásnější hru jsem snad ještě do rukou nedostal (překonala i mnou nedávno hodnocený, taktéž nádherný Arkham Horror: Karetní hra). Proto bodování celkového vzezření hry není překlep, ale touto nadsázkou naznačuji, že pozitivní hodnocení je skutečně na místě.

Kromě nemalého počtu různých karet, náležících převážně jednotlivým případům, je zde ostatních komponentů opravdové minimum – oboustranný herní plán vyobrazující ulici Baker Street a přilehlé okolí ve dne či v noci, několik žetonů pro sledování času, označení nedostupných lokací a čtyři kartónové podobizny hlavních hrdinů, které po zasunutí do dřevěného stojánku vytvoří figurku, s kterou hráči pohybují po mapě. To zkracuje přípravu hry na nezbytné minimum (dokonce i jen jednu či dvě minuty). Je dobré, že ani v tomto ohledu produkce hry nijak nezaostává – všechny žetonky mají rozumnou tloušťku a jsou kvalitně vyražené. Zejména bych chtěl vyzdvihnout kvalitu velkého množství karet, které tvoří jádro celého dění. Ty jsou dostatečně pevné, s povrchovou úpravou, takže se s nimi velice dobře manipuluje. Jedinou nevýhodou karet je jejich nestandardní velikost, na kterou se obaly budou shánět jen stěží. Na šířku přesně sedí ty pro sérii Tiny Epic, avšak s přibližně centimetrovým přesahem. Takže se potom nevlezou do připravených přihrádek krabice a nebo si člověk bude muset dát práci s ostříháním přesahů u téměř tří stovek obalů. Naštěstí se s kartami nijak často nešoupe, nemíchá, ani se nedrží v ruce, takže dle mého názoru není vlastně ani třeba je obalovat.

Vizuál                11/10
Komponenty     10/10

Jak prosté, Watsone!

Pravidla jsou naprosto jednoduchá a jsou dopodrobna popsaná na dvou dvoustranách formátu A5. Vše kompletně shrnují dvě pomocné karty, navíc jsou všechny důležité informace uvedeny ještě znovu na kartách scénářů. Není tedy problém začít hrát téměř okamžitě po prvním otevření krabice. Pouze v jediné situaci jsme si nebyli zcela jisti, jak ji herně řešit. Stačila ale chvilka přemýšlení a vše se vyjasnilo. Ve vynechání jejího popisu vidím záměr, a to kvůli přílišné návodnosti při řešení jednoho z případů. Každý scénář sestává z balíčku, který obsahuje kartu s úvodními instrukcemi, karty dostupných lokací, pár karet událostí (někdy jen jednu), které říkají, co dělat, pokud skupina spotřebuje dostupný čas, a především různě velký balíček stop. Některé scénáře mají i druhý balíček karet, k jehož odhalení v určité fázi případu vyzve sama hra. Celý princip hry spočívá v přesunutí hráčské figurky do zvolené lokace na herním plánu, spotřebování času, odhalení karty lokace (pokud již nebyla otočena) a případném použití schopností hrdinů nebo získaných stop.

Na každé kartě lokace se kromě popisu místa a rozhovorů souvisejících s příběhem nachází dole několik nedokončených symbolů lupy. Místo čočky lupy je uvedeno buď číslo označující kartu z balíčku stop a nebo negativní efekt (ztráta času, nutnost opustit lokaci). Karty našich hrdinů nebo již objevených stop mají na horní straně zase symboly, které tyto lupy dokončují. Postava či stopa se potom používá zalícováním příslušné karty a lokace. Pokud je tím některý z obrázků lupy dokončen, mohou si hráči vzít kartu stopy s příslušným číslem, případně musí čelit negativnímu efektu. Balíček stop může obsahovat nové informace získané rozhovorem s vedlejšími postavami, nalezené důležité předměty a nebo i nová karta dané lokace, která nahradí tu původní a symbolizuje další postup na témže místě. Tento jednoduchý prvek tvoří jádro celé hry a umožňuje další postup v rozplétání případu. Díky přítomnosti negativních efektů také nabádá hráče k rozvaze namísto bezhlavého přikládání všeho, co je k dispozici. Co si vybavuji, tak jsem se ve hrách s podobným mechanismem ještě nesetkal a ačkoli je vskutku primitivní, jeho důmyslným využitím pokryje spoustu situací – od výslechů a přemlouvání, přes prohledávání nebo bloudění až k souboji!

Střídání dne a noci otočením hrací desky je příjemné oživení. Minoritně se objevují prvky, které mám ve hrách velice rád, a to vše jen pomocí balíčku stop. Namátkou si vzpomenu na nutnost najít různé stopy na odlišných místech, z kterých je potom třeba složit řešení, rozšíření či úprava hracího plánu překrytím kartou stopy, hledání indicie přímo na obrázku karty nebo herním plánu a další. Potenciál je vskutku obrovský a upřímně doufám, že jej autoři v případném rozšíření využijí naplno. Jediná drobnost, která by za mě zasloužila trochu domyslet, je vzájemná herní provázanost scénářů, která je skutečně minimální, či možnost nějakého negativního konce. Příběhově na sebe případy navazují, avšak postup v nich nezohledňuje míru úspěchu v předchozí části. I pokud uděláte vše špatně, v řešení sice nikam nepostoupíte, avšak při vypršení času následuje jen oznámení typu „úkol se nepodařilo splnit, ale zkuste pokračovat dál bez ohledu na další čas“. Na druhou stranu je pravda, že při restartu scénáře by jen hráči pravděpodobně zopakovali to, co již udělali správně, ušetřili čas a pak se vydali jinou cestou, což by z hlediska hraní spíše jen narušilo atmosféru. Je také dost možné, že je toto autorským záměrem vzhledem k rodinné povaze hry.

Pokud bych měl hodnotit lokalizaci, musím i zde konstatovat, že se vše povedlo na výbornou. Jelikož se jedná o příběhovou hru se spousty textu, každý odstavec přímo vybízí k barvitému popisu a hraní si se slovy. Neměl jsem možnost porovnání s originálem, ale překladatelé si v české verzi dali opravdu záležet a jejich práce zde je vskutku brilantní. Všechny texty jsou krásně čtivé a neuvědomuji si, že bych za celou dobu narazil na nějaký anglicismus. Nebudu vám kazit překvapení žádnými příklady, krátkou ukázkou budiž přepis rozhovoru hlavních hrdinů, který uvozuje tuto recenzi.

Herní mechaniky        10/10
Pravidla a překlad      10/10

Detektivní interaktivní příběh, který pohltí

Celou dobu píši o hře, avšak ve skutečnosti se vlastně spíše jedná o sérii propracovaných interaktivních vypravování. Pravidla vysvětlují jen průběh kola a způsob používání postav/stop; zbytek popisují karty. V úvodu případu i na všech kartách se vyskytuje spousta textu, což je za mě v konečném důsledku jedině dobře. Příběh zde opravdu tvoří páteř celého dění a je neskutečně nádherně napsaný, to nemluvím pouze o předmluvě a rozuzlení případu. Každá nově otočená karta nese líbivý popis, poutavý dialog nebo vtipnou situaci a během dumání nad dalším postupem čtveřice přátel se vám nejednou do tváří zcela nenásilně vloudí úsměv. Už úvodní případ dokáže naprosto vtáhnout do autory stvořeného bajkového světa a vykřesat touhu objevovat jej víc a víc. Narazíte zde na zažité zosobňování zvířátek, vtipná přisouzení vlastností, která byste u daných tvorů nečekali i reference na známá literární díla. Vše je navíc napsáno tak, že čtenáři přirostou k srdci nejen hlavní hrdinové, ale i všichni další upovídaní, neurotičtí, bázliví nebo pro poezii zapálení živočichové. Musím přiznat, že i v dospělém věku jsem se na každé hraní skutečně těšil.

Během řešení případů, které často nejsou ve skutečnosti takové, jaké se ze začátku zdají, se navíc dostavuje pocit, že opravdu rozplétáte nějaké tajemství. Spousta rozhovorů a barvitých popisků obsahuje jednak tu omáčku kolem, ale často ukrývá i důležité indicie, které je třeba si správně spojit. Je potřeba znát schopnosti postav vaší party a také správně odhadnout povahu vyslýchaného a podle toho vyhodnotit, jak dále postupovat. Často narazíte na situaci, kdy sice víte, že se určitá informace na daném místě či v paměti svědka nachází, avšak musíte přijít na to, jak se k ní dostat. Všechny důležité poznatky jsou v textu zvýrazněné, ale nikdy vám není přesně řečeno, co byste měli udělat a proč. Vždy se jedná pouze o náznaky, které si musíte z dostupných informací domyslet sami. Případy jsou navíc dostatečně různorodé dějem i herně, takže se nějaké přílišné repetitivnosti není třeba bát.

Atmosféra a příběh     10/10
Zapracování tématu    10/10

Dobrou noc, strýčku Sherlocku. Dobrou noc, děti.

Jak už bylo ze začátku řečeno, Zvířátka Sherlocka Holmese jsou spíše rodinnou hrou. To ale neznamená, že by si hru nemohli užít i dospělí nebo že by její řešení bylo nějak nadmíru jednoduché. V některých chvílích je skutečně třeba pořádně zapřemýšlet a dát dohromady veškeré poznatky, protože ne vše se vždy jeví tak, jak vypadá.

Přestože krabice uvádí počet hráčů 1 až 4, lze hrát v libovolně velké skupině. Vždy je třeba se jen jednohlasně shodnout, co bude dalším vaším krokem, protože hlavní hrdinové putují vždy společně. Za optimální počet pak považuji dva nebo tři hráče. Stejně tak si vyšetřování mohou užít i podstatně mladší děti, než je zmiňovaných 10 let, pokud jim děj bude předčítat a moderovat někdo starší, třeba rodič.

Tento skvost má z mého pohledu jen dva zásadní nedostatky. První z nich je znovuhratelnost – jakmile případy vyřešíte, je už zkrátka vše odhaleno. Žádný z příběhů jsem se nepokoušel hrát vícekrát, ale měl jsem pocit, že i když se děj nevětví nijak složitě, cesta k řešení není pouze jedna a lze na to jít z více stran. Některé informace bylo možné získat na více místech a pár příběhů jsme dokončili i bez odhalení celého balíčku stop. To ale nemění nic na tom, že další hraní už zřejmě nic nového nepřinese. Kromě pořádné amnézie se nabízí zkusit si vše opět projít po opravdu delší době (v mém případě bohužel asi až po příchodu toho Němce, co schovává lidem věci po baráku) a nebo si zážitek alespoň zopakovat jako moderátor s vlastními potomky.

Druhý nedostatek je jen to, že hra je natolik dobrá, že mi sedm případů prostě nestačilo. V krabici se nachází jeden kratší výukový případ pro seznámení s pravidly a dalších šest na sebe navazujících případů, jejichž herní doba se postupně nepatrně prodlužuje. Celkem se tedy jedná o přibližně sedm hodin hraní, které jsem si i jako dospělý skvěle užil. Ale potom už zůstane kromě radosti z vyřešeného případu a zakončení příběhu jen nenaplněná touha hrát dál. Přitom žádné další rozšíření ke hře zatím neexistuje. Autoři se vyjádřili, že vydavatel má určitě o pokračování zájem, avšak o tom, kdy a jestli se skutečně další případy objeví, lze zatím pouze spekulovat. 

Znovuhratelnost       3/10

Případ rozpleten

Zvířátka pana Holmese jsou (nejen) rodinnou detektivní hrou s minimem pravidel, jednoduchými a přitom poutavými mechanismy, nádherně živými ilustracemi a úžasně napsaným příběhem. Jsou plná roztomilých zvířátek, vtipných situací, rozhovorů i nečekaných překvapení a zvratů. I když je prakticky nemožné dvě takto rozdílné hry srovnat, po jejich zahrání ve mně zůstaly stejně nadšené pocity a touha po další partii, tak jako po velikánovi ISS Vanguard. Jediné, co by mohlo odrazovat, jsou větší odstavce textů a malá znovuhratelnost. Avšak jak ještě autoři dodávají, potenciál v možnosti vydávat samostatné balíčky případů i ucelené série je nasnadě, stejně tak i v pokračování příběhu. Raději už nebudu nic naznačovat a zcela neskrytě nabádám – Zvířátka pana Holmese si pořiďte a uvidíte sami!

Sherlock Holmes: „Má-li člověk pochopit přírodu, nesmí se bát myslet nekonvenčně.“ 

Celkové hodnocení:        10/10

Klady:
+ úžasně napsaný příběh a skvělá atmosféra
+ nádherné živé ilustrace
+ jednoduchost pravidel
+ minimum komponent, krátká příprava
+ výborný překlad
+ mechanika používání informací/předmětů

Zápory:
– prakticky nulová znovuhratelnost
– nestandardní velikost karet

Sdílet s přáteli: