Autor: kren | 23.7.2009 | 32
Na mé poslední dovolené minulý týden jsem získal několik nových zkušeností s přístupem k deskovým hrám a po návratu, jsem si pročetl na webu „Zatrolené hry“ poslední diskuzi o hodnocení her, kde se otevřelo několik zajímavých témat. Jedno z témat mne natolik zaujalo a mělo souvislost s mou poslední dovolenou, že jsem se rozhodl nepsat do diskuze, ale několik svých myšlenek rozvést do samostatného článečku. Je to téma, které otevřel uživatel Beholder a týká se „recyklace“ starších her, které ho již příliš neoslovují. Recyklací má na mysli prodej starších her, které vlastní, a které už příliš nehraje a nákup her nových – atraktivních, které se opět časem mohou stát znovu objektem „recyklace“. Tuto obměnu „vozového parku“ jeho her chápu, leč musím říct, že můj postoj k deskovkám je poněkud jiný a chtěl bych právě o svém postoji ke starším už příliš nehraným deskovkám něco napsat.
V současné době mám i s rozšířeními ve svém vlastnictví něco ke stovce deskových her. Pro někoho je to astronomické číslo, pro někoho jiného jsem jen slabý odvar vášnivých sběratelů her a to nemluvím o majitelích internetových obchodů s hrami nebo lidech z vydavatelských firem, pro které jsou deskovky denním chlebem. Samozřejmě, že ve své sbírce mám hry, na které padá prach a které jsem už hodně dlouho nehrál. A také je logické, že při takovém množství her nelze hrát všechny. Nehrané deskovky z mé sbírky nejsou určitě špatné, ale kromě toho, že mnohdy nemám příliš času k hraní her, tak jsou to kousky, které mám už dost ohrané a už mne tolik nebaví jako v dobách jejich největší slávy, kdy stály vysoko na mém žebříčku popularity. Takovým typickým příkladem je hra Carcassonne, kterou jsem hrál naposledy asi před dvěma lety. Není to hra špatná ani zastaralá, spíše naopak a pro někoho, kdo teprve proniká do nádherného světa deskových her, to může být novinka. Tuhle hru mám ve své sbírce už asi šest let, a přestože vlastním všechna rozšíření, která ke Carcassonne kde vyšla, tak už to v naší rodině není příliš hraná hra. A proč se takových her nezbavuji? Má to více důvodů. Jeden z nich je ten, že jsem takový nostalgický člověk, a za každou takovou hrou vidím chvíle strávené při hře. Vzpomínám na chvíle strávené s mými dětmi a přáteli, se kterými jsem tehdy hru hrál a je mi jakoby líto tyhle vzpomínky prodat v nějaké internetové aukci. Chápu ale hráče, kteří žijí pouze přítomností a nejdůležitější je pro ně momentální zábavnost a zaujetí hrou, která je baví a nemají důvod vlastnit hru, na kterou ani nesáhnou a naopak se může stát zdrojem financí pro koupi nové atraktivní deskovky. Každý jsme holt jiný. Druhý důvod, proč se nezbavuji starších her je už trošku praktičtější, a souvisí s mým názorem, že je škoda, aby má sbírka her ležela ladem, když může posloužit i jiným lidem, kteří k deskovkám až takový vztah nemají nebo do tohoto světa ještě vůbec nepronikli a jediné co se jim vybaví při zmínce o společenských deskových hrách, je „Člověče nezlob se“, maximálně „Monopoly“ nebo „Dostihy a sázky“. V lepším případě znají „Carcassonne“ nebo „Osadníky“ – ale takové lidi už já sám považuju za „zaseknuté drápkem“ ve světě deskových her. Také chci vyvracet mnohdy zakořeněný názor, že deskové hry jsou k zabavení malých dětí. Využívám tedy každé vhodné příležitosti k tomu, abych šířil „dobré jméno deskových her“. Ať už mezi přáteli, mezi spolupracovníky v zaměstnání nebo při jakékoliv vhodné příležitosti, která se naskytne. Nemám problém komukoliv půjčit hru, vysvětlit pravidla nebo si s ním zahrát. A při téhle příležitosti přijdou právě ke slovu hry, které já sám třeba už vůbec nehraji, ale pro někoho jsou novinkou, která je uvede do světa deskových her. Někdy mám pocit, že já sám funguju jako herní klub s půjčovnou dohromady, ale vůbec mi to nevadí, spíš naopak. Často se stává, že se mne lidi zeptají, jak bych srovnal tu kterou hru, třeba s nějakou hrou počítačovou. Nemám taková srovnání rád a na takový dotaz odpovídám vždycky, že je to úplně jiný svět a že se to srovnávat vůbec nedá. Možná, že jste mne někdo viděl v herním okénku jednoho seriálu pro mladé v televizi NOE, kde jsem dělal v každém díle takového herního průvodce deskovými hrami. A právě jeden z dotazů moderátorky bylo srovnání deskovek a počítačových her. Když bych mou odpověď zhustil do jedné věty, tak můj názor je, že počítačové hry lidi vzdalují od sebe, zatímco deskovky lidi přibližují k sobě. A proto to všechno dělám. V dnešním hektickém světě, je strašně málo příležitostí, kdy si lidi spolu jen tak sednou a vytvoří nějaké pěkné pozitivní společenství. Jakoby už nedokázali mezi sebou komunikovat jinak jak přes počítač, nebo televizi, která se v mnohých domácnostech stává takovou modlou, bez které už jakoby ani život není možný. Když si spolu rodina sedne, tak první co udělá je, že zapne televizi. V tomto jsou právě deskovky úžasné v tom, že se lidi sejdou kolem jednoho stolu a věnují se sobě. Ne televizi, ne počítači.
Minulý týden jsem se zúčastnil s mojí ženou Manželských setkání v Hranicích na Moravě. Toto setkání organizuje každoročně občanské sdružení Centrum pro rodinu a sociální péči Ostrava. Je to týdenní setkání asi 60 až 70 manželských dvojic, kde se manželé každý den mohou zúčastnit přednášek a diskuzí na téma manželských vztahů. Je tam bohatý doprovodný program a o děti se během přednášek a diskuzí starají pečovatelé, aby měli manželé na sebe dostatek času. Mimo oficiální program mohou rodiny každý den trávit nějak zajímavě svůj volný čas. Letos, jsem tam zřídil takovou provizorní relaxační herní kavárnu. Navezl jsem tam asi 50 svých her, které byly k dispozici k zapůjčení. Součástí nabídky byly právě i hry, na které se u mne doma práší, ale tam byly užitečné. Kromě funkce kavárníka jsem tam fungoval také jako herní poradce. Díky vstřícnému postoji firem MINDOK a ALBI, tam byl k zakoupení celý sortiment her těchto dvou firem s akční cenou právě pro Manželská setkání. Z celé této mé iniciativy jsem si odnesl dva základní dojmy. Jeden negativní - a to, jak málo je u nás rozšířeno povědomí o kvalitních deskových hrách a jak jsem musel mnohokrát dokola radit jak a kterou hru si domů pořídit. Druhý zážitek byl veskrze pozitivní – a to, že kavárna byla neustále plná a hry byly neustále v oběhu. Prostě a jednoduše byl o hry velký zájem. A tak jsem byl hodně rád, že jsem svým malým dílem přispěl k rozšíření deskovek u nás. A právě to, že si lidé mohli některé hry vyzkoušet, hodně pomohlo tomu, že si je pořídili i domů. Nejsem žádným agentem vydavatelských firem. Téměř všechny hry, které jsem půjčoval, byly moje vlastní a sám budu teprve tenhle týden zjišťovat škody na herních komponentách, které při takovém provozu určitě nějaké budou. Nicméně mi to příliš nevadí, protože jsem viděl, jaký to má pozitivní přínos pro rodiny, které navštívili mou provizorní kavárnu.
Vloni jsem se zúčastnil poprvé herního veletrhu v Essenu a těsně před Vánoci herního festivalu ve Vídni. Na obou akcích jsem se setkal s obrovskou zapáleností pro deskové hry a viděl jsem, že máme u nás co dohánět. Samozřejmě, že obou těchto akcí se účastnili i skalní fanoušci deskovek, ale mne spíš zaujala obrovská účast a zájem celých rodin, kdy nebylo řídkým jevem, že se sešla vícegenerační rodina a s velkým zápalem hrála nějakou tu deskovku a na jejich stole čekalo v komínku narovnaných 5 krabic dalších her, které si chtěli vyzkoušet. Zvláště herní festival ve Vídni je tím pověstný a je vlastně určen pro rodiny, které tam přijdou, mají možnost si půjčit jakoukoliv hru a strávit víkend zkoušením novinek, které si pak mohou pořídit domů. Také školy, tam pořádají návštěvy celých tříd a děti se tam mohou vyřádit. Je to opravdu obrovská akce a neskutečný pohled na tisíce lidí, kteří v obrovském sále Vídeňského kongresového centra hrají u stovek a stovek stolů deskové hry. U nás se mi někdy zdá, že takzvaná herní komunita je jakoby uzavřená a vystačí si se svým izolovaným fandovstvím.
Víte, já jsem takový herní solitér. Nezúčastňuji se pravidelně fandovských herních setkání a do herního klubu v Ostravě zavítám jen sporadicky. Nejraději hraju doma v rodině, nebo s nejbližšími přáteli. Myslím si ale, že čím víc lidí se přitáhne k deskovkám, tak tím to bude pozitivnější jak pro širokou hráčskou veřejnost, rodiny, přátele, tak to bude přínosem i pro nejskalnější fandy. Čím více her se u nás prodá (ať už jakékoliv firmy), tím budou lidé v dnešní hektické době sobě blíž.
Zdeněk KŘEN Petrůj
křen
Super článek! Zajímavé je, že jakmile se lidé o deskovkách dozví, není již takový problém je k nim přitáhnout, jak píšeš i v článku. Na druhou stranu se nevyznám v cenách inzerce, ale zajímalo by mě, zda by se třeba Albi nevyplatila reklama v nějakém deníku či v televizi. I když nevím jak udělat reklamu na Vikingy nebo Poštovního kurýra tak, aby vypadala zajímavě. Takový Starcraft už je jiné kafe, ale tam je zas problém se složitostí, angličtinou i tím, že Albi pod palcem takovéhle (zajímavé už podle krabice) hry nemá.
Jinak her se také nezbavuji, jednak jsem si ještě žádný ležák nekoupil a navíc jeden nikdy neví, kdy se bude hodit. možná i na tu Agricolu ještě někdy dojde.
to kren
Krásný článek. Děkuju.
Jak píšeš deskovky lidi přibližují k sobě - teď už jeden nečte a druhý nepaří, ale oba si hrajeme SPOLU hry. Už jsem nakazila i bratra a budu se poušet o další.
Je to krásný koníček, který přibližuje lidi k sobě...
sydo
No nějakých reklam jsem si v časopisech všimla, ale lepší by bylo objíždět města s pár hrami a vyhlásit den deskových her, aby si je lidi mohli ochytat - super reklamní tah s Hrama na tábory
Pěkný článek
Víceméně se podepisuji pod vše uvedené. Také se nedokážu zbavit starých her, přestože u řady z nich vím, že si je sám od sebe nezahraju. Ale těch pár korun z aukce prostě nestojí za to. A jak řká Sydo, co kdyby?
Sice je má sbírka menší ale taky se snažím zachytit lidi v okolí drápkem. Například letos jsem na sraz majitelů vozů Sharan, Alhambra, Galaxy udělal redesign dvou her:
Ukradni Sharana - Cartagena s motivem, že kdo první obsadí všech 7 sedadel v autě, tak je úspěšným zlodějem a s autem odjíždí. Namísto klobouků a pistolí jsou dopravní značky. :-)
Autobazar - předělány kniziovy Money! do podoby handlování s auty a sbírání sérií stejného modelu.
Tu první jsme s pár lidma zahráli a po sraze po mně pochtívali PDF, takže myslím že se jim aspoň trochu zalíbila, na tu druhou zatím nebyl čas. Ale za pár dní je zas další srázek, tak třeba přijde její chvíle. No ale takto ve velkém jsem to zatím nezkoušel. :-)
Mmch, manželáků jsem se před cca 8 lety taky několikrát účastnil, když ještě byly pořádány ve Frenštátě a musím říci, že je to ideální půda pro deskovky. Přehršel času, rodiny v pohodové atmosféře včetně dětí, žádná televize, několik volných večerů, no prostě značka ideál. Akorát ty deskovky tam tenkrát chyběly...
kren
to husak
tak to jsme se určitě na manželákách ve Frenštátě potkali ...
Reklama
Klasická reklama by byla čirým vyhazováním peněz. Nedokáže u ne-hráčů překonat blud, že hra = činnost kterou dělají děti, dokud jsou ještě malé.
Jak Píše Ella, promo akce by určitě byly účinnější, i když i na ně z 95% přijdou jen maminy s dětmi.
Malá propagace her souvisí s malým CZ trhem. Osobně nechápu jak se vydavatelům může vyplatit vydávání tolika počeštěných her. Hodně by mě zajímaly prodeje jednotlivých titulů. Jsem přesvědčen, že jedno Carcassonne dotuje vydávání dalších 20 titulů, které jsou všechny komplet prodělečné. Takže tímto zároveň děkuji vydavatelům, kteří se nechovají jako čistí byznysmeni a jdou neustále i do titulů, u kterých je návratnost nemožná a kterými dělají radost skalním deskohráčům.
My jim to můžem oplatit právě tím, že budeme mezi nové lidičky trousit všechna ta Ligretta, Carcassonny, Osadníky, Agricoly a další startovací hry. No a mezi už chycenými si užijem těch více hardcore titulů vydaných v češtině.
Na druhou stranu, marketing vydavatelů by skutečně mohl trochu přidat, protože např. uvedenou akci na tábory jsem našel až poté, co jsem ji začal cíleně hledat, tedy už jsem o ní věděl ze zatrolenek.
to kren
moc hezkej článek
Kren
albi to ma jeste celkem dobre podchyceno, ale Blackfire uz je na tom s distribuci svych her podstatne hur. Idelani stav by byl, kdyby dokazali nacpat do obchodu cely svuj sortiment. Jenze jak jsem jiz psal, tak jsem o dovolene po Jiznich Cechach marne shanel Smallworld. Vsude bylo to same, spousta veci od Mindoku, Albi a par kousku od BF - Warcraft, Shadows o. C, Cerna ovce. Pritom maji pod palcem dve obrovska vydavatelstvi. Ale asi to ty obchody proste nechteji, jinak si to nedovedu vysvetlit, proc kdyz uz tam maji Camelot, tak tam neni Small World, tedy typicka rodinna hra, ktera v regale upouta na prvni pohled. Muzu se dohadovat snad jen kvuli anglictine na krabici? Nevim... kazdopadne me to zklamalo, jak je vyber v beznych hrackarskych obchodech, at uz malych, nebo velkych, mizerny:-( Pak se clovek nemuze divit, ze bezny clovek zna tak maximalne Carcassone nebo Monopoly, kdyz nic jineho v obchode nevidi :-( Kdyby to tu sledoval aspon nekdo z BF a odpovedel, proc to tak je...
Moc pěkný článek
Jako by mi mluvil z duše...
Já taky patřím k té sortě nostalgických hráčů, která se svých her, klesajících na žebříčku oblíbenosti, nevzdává. Přesně jak říká kren, jsou v tom vzpomínky, zážitky, navíc si říkám, že až budou mít moje děti svoje děti, budou to třeba sběratelské rarity a možná to jednou ocení, vždyť tyhle hry budou hratelné kdykoli.
S porovnáním počítačových a stolních her musím opět souhlasit. Kdysi jsem taky hrával PC hry, ale od té doby, co znám MSH, už mě prostě nějak nebaví.Taky hraju v rodinném kruhu a než čumět každý sám na bednu (ať už PC nebo TV) je úžasné vytáhnout nějakou deskovku a strávit ten čas spolu, myslím tím aktivně spolu, ne vedle sebe.
Reklama a chuť hrát - konkrétní zkušenost
Využil jsem akce Mindoku - hry na tábory, strávili jsme s mým sportovním oddílem tři dny na chatě a vždy v pauzách mezi aktivním pohybem a po večerech, jsem mezi děcka rozhodil Ligretta, Carcassonne, Heckemeck, Rošády, Jambo, Černé historky ... to bylo nadšení, zájem, hry byly neustále v permanenci. Až na pár vyjímek, to pro většinu byla novinka. Takže chuť hrát je, jenže když jsem se s nimi bavil, většinou říkali, doma by to se mnou stejně nikdo nehrál, rodiče nemají čas....Nepovědomost a nedostatek času to jsou základní překážky.
PS:díky této diskuzi jsem zjistil, že podobně "postižený" člověk žije v mém bydlišti, vždycky jsem si myslel, že jsem ve Frenštátě sám :)
Malinko se zastanu "PC" her
Ač nadšený hráč deskovek, tak je docela fajn společenská verze počítačových her... Konzole Nintendo Wii, kdy se bez problémů 4 lidi perfektně pobaví u jedné TV... Nicméně deskovky jsou deskovky ;-)
článek
napsáno moc pěkně,
já mám takových ležáku doma tak 40, ale né že bych je měl ohrané ale naopak nemám s kým.
Občas něco ukážu rodičům a zusím s nima zahrát, ale je to v podstaně vždy stejné, při vysvětlování pravidel mi při druhé větě řeknou že už je to trochu složitý a že to zkusíme a uvidíme při hře.
Většině her tedy zjednodušuji pravidla a třeba až po 4 hře se dostanek k plnému znění pravidel a to mluvím o víceméně jednoduchých eurech.
Bych si třeba rád zahrál někdy warcraft nebo shoguna co tam mám už dva roky ale obávám se že dokud si nepořídím potomstvo tak se k tomu nedostanu.
to Zeus
Jj taky to nevidím tak černě, sice už jsem hru na komplu nehrál dobrý dva roky, ale zase sejít se 4 u PSka a dat hokej to je taky vyborný.
Paladin91
pocekj az ti potomek bude vysvetlovat pravidla a ty mu reknes...hmm hmm to je nejaky slozity. Pojd, zkusime to a uvidime :-))
kren
Pěkný článek. Vážím si toho, že respektuješ můj přístup, protože já zas respektuju tvůj a vlastně tě obdivuju, že se staráš o to aby se deskovky rozšířily a dokonce je půjčuješ úplně cizím lidem. Mimochodem v našem rozdílném přístupu vidím i vliv velkého věkového rozdílu, rodiného stavu, děti, bydlení, finanční situace apod. A další věc je, že má recyklace se zatím týkala celkem mála her a v poslední době téměř ustala. Aby se znovu rozjela musel by mě přestat bavit Small Wordl, Galaxy Trucker, War of the Ring, Warrior Knights... a to se doufám nestane, protože pak už nevím co by mě mělo bavit :).
staršie hry
...to mi pripomenulo ako sa "objavila" jedna hra, ktorú som hrával kedysi so starším bráškom. Aj to ju vlastne našiel môj synovec, ktorý keď k nám príde tak sa mi prehrabáva v skrini s hrami a hľadá, ktorú sme ešte nehrali, prípadne si pozerá tie nové, ktoré ešte nevidel pri predchádzajúcej návšteve. :)
Tou hrou je "Slavkov", tak som si zaspomínal ako som naštvával brášku, keď som ho s rakušanmi porážal a on mi sem tam na to povedal, že aj tak tam vyhral Napoleon a teda vlastne vyhral on. :)
Spomenul som si na to práve kvôli tomuto článku, pretože tiež sa hier nezbavujem, oni sa skôr u nás niekde založia na dno skrine a ako postupne pribúdajú ďalšie a ďalšie hry, tak sa akosi stratia z dohľadu a sem tam aj s pamäti.
Aj tak je to akosi relatívne...
toto som ešte chcel na to povedať. Pretože čo je vlastne stará hra?
Keď sme ako súrodenci chodili do základky kúpil otec niekoľko hier, ktorých názvy už jednoducho ani si neviem spomenúť, ale na minimálne jednej z nich som určite na meno nezabudol a keďže sme z nej postrácali čo sa dalo, pred niekoľkými rokmi som si ju zadovážil opäť (bola to mimochodom hra "Go"). A to je to čo tu píšem o tom relatívnom pohľade na vec. Pre mňa je tá hra totiž vlastne aj staršou a zároveň aj novšou.
to kren
Parádní článek z čistého nebe. Díky za něj. Deskovky hraju už několik let, hry v podstatě celý život, ale teprve letos jsme si to jaksi s kamarádem uvědomili. Zatím spíš pořizuju než že bych měl ležáky domam, ale když už něco mám, zbavovat se toho bych nedokázal. Cokoliv lze jednou vytáhnout na světlo třeba po letech a zavzpomínat na dobu, kdy se tomu člověk věnoval naplno.
Je to nostalgie, ale i ta může být krásná, když ji člověk bere pozitivně. Takže ještě jednou díky za skvělá slova a inspiraci spoustou vznešených myšlenek.
kren
Souhlasim, delam to se svym hernim imperiem podobne. Ted jsem si na vode nadaval, ze jsem si tam nevzal her vic, protoze zajem by o ne urcite byl.
Jen jeste pridam jeden duvod - ja si je sporim na chvile, kdy na ne budu mit cas (a deti). Jen nevim, kdy to nastane.
Staré hry
Ztotožňujem sa s Křenom v jeho článku.
Ja sám by som sa nedokázal rozlúčiť s ani jednou hrou. Proti tomu, aby sa stali "ležiakmi" sme si dohodli viacboj - turnaj vo všetkých MSH, ktoré máme (cca 35 kúskov). No, a prirodzene, nevieme sa dočkať, keď nám vyrastú v rovnocenných súperov naše teraz ešte malé deti.
Doteraz sú skvostom v mojej zbierke cyklistické hry z 90.rokov, a nedám dopustiť ani na Course de la Paix, ktorá má síce ohromne ďaleko k MSH, ale nad ktorou som ako decko strávil more času a kupodivu sa mi ju podarilo uchovať v dobrom stave dodnes.
Aj starý Maršál a špión či Express ešte slúžia! :-)
Počítačové hry majú presne tú charakteristiku, ako aj televízia - oddiaľujú od seba ľudí. Dokonca si viem celkom dobre predstaviť, ako by ma nebavilo odohrať čo i len jednu počítačovú verziu MSH na internete...
nezbavovani se her
Super clanek. Hodne vystizne je to srovnani s pocitacovymi hrami. Ja osobne jsem vasnivym hracem pocitacovych a konzolovych her, to uz mi zustane navzdy a originalky her na PC, SNES, PS1, PS2 shanim stejne vasnive jako deskove hry. U tech pocitacovych je teda ted utrum, porotze za poslednich 10 let nevyslo takrka nic hezkeho, nadeji udrzel par let jeste PS2 nez jej vystrilado PS3. K deskovkam jsem semo tamo pricichnul taky, ale vetsinou me to po nejakem case preslo, protoze sice bylo fajn drtit Talisman a osadniky s lidskymi hraci, ale herne me to za chvili prestalo uspokojovat. Chybela mi komplexnost nejake civilizacni hry, tak jsem se radsi nakonec pak uklidil zpatky k PC Civilizaci Sida Meiera (celkem paradox, protoze on tuto hru udelal prave dle deskovky:-) Ale pred rokem jsem si uvedomil, jak casto cucim do bedny a rikal jsem si dost, dyt mam doma i manzelku a rozhodne bych nerad, abydoslo ke klasickemu vysumeni rodinne pohody tim, ze ja cumim do monitoru a ona do telky. Zacal jsem kupovat deskovky a hrajeme spolu.
Starnuti her - opravdu relativni pojem. Staci se podivat, jak jsou stale popularni desetileti stare hry od Avalonu. Hry porste nestarnou.
Zbavovani se her - ja se teda her cas od casu zbavuji a to proto, ze me vnitrne neuspokojily a puvodni nadseni byl svym zpusobem sebeklam v nakupni horecce typu "to je pekne, to taky a tamhleto tez musi byt super". Sito je pak neuprosne a us pousty her se proste projevi drive a nekdy taky pozdeji, ze to neni to prave orechove co jsem hledal. Tak dojdek prodeji a jsou to hry, kterych mi az tak lito neni. Zato jine hry jsou proste sbirka, kterou chci mit i pres to, ze takove Zelene Carcassonne po takticke a komplexni strance totalne prevalcuje War of the Ring nebo Railroad Tycoon a pres to to Carcassonne nepordam, protoze to byl jednak u me odrazovy mustek k nakupu her a uz to ze me tahle hra donutila jit v nakupu tak daleko, ze se mi doma objevil Tikal, Agricola, Puerto Rico, Euphrat&Tigris, Caylus, Antike, az po Nexus Ops, Age of Empires 3, Arkham Horror, Railroad Tycoon a dalsi a rozhodne to nekonci, to je proste duka, ze Carcassonne byla a je dobra hra, byt neni nasi soucasnou HOT. Prodat ji jen kvuli toho ze jsem ji hral xkrat a davam siod ni treba nekolikaletou pauzu by byla hloupost, vim ze by casem doslo k tomu, ze si rekneme, jezis, ja bych si zahral to, no, vis jak jsme tim pred X lety zacinali...joo, Carcassonne. A bohuzel, kvuli unahlenemu prodeji uz ta hra nebue doma. Takze co se tyce prodeje, onen vyraz promiskuita je u me dan ne tim, ze bych preletal k jinym hram, ale proste tim, ze dana hra se ukazala jako ne to co jsem vyhledaval. Proste jsem si pod ni vybarvil neco jineho a hra se do tech meritek nevesla. Neni to proto, ze bych neco 2 mesice s nadsenim hral, pel na to ody a pak to zarizl a rekl, jde toz domu, hrali jsme to 100x a beztak to uz nikdy hrat nebudem, protoze mame x dalsich her. To je jako bych rozprodaval knihovnicku prectenych knih, coz by byl vrchol kacirstvi, protoze ja kolikrat do knihovnicky dokupuji uz prectene knihy, ktere jsem mel treba pujcene a hrozne se mi libily. I kdyz je treba nebudu uz nikdy cist znovu, ale kdo vi:-)
To je ciste muj nazor, nehledejte v tom zadne podnety k flamu, respektuji pristup vsech, i ten Beholderuv, byt jsem mu nedavno polozil kapku jizlive presne tu otazku, kterou on tu polozil sam sobe, cituji: "recyklace se zatím týkala celkem mála her a v poslední době téměř ustala. Aby se znovu rozjela musel by mě přestat bavit Small Wordl, Galaxy Trucker, War of the Ring, Warrior Knights... a to se doufám nestane, protože pak už nevím co by mě mělo bavit :)."
ad Ringo a ostatní
Jenom takový malý dovětek ohledně té "recyklace", která tady nezazněla dostatečně hlasitě. Ono taky ne každý má finance na to, aby měl doma hry za pár desítek tisíc a tak zvažuje co může koupit a co ne a jestliže nemá peníze, tak samozřejmě nehranou hru prodá. Po téhle stránce to já naprosto chápu. Jestliže nemám finance na vytouženou hru, tak nebudu oprašovat krabice s nehranými hrami. Takže jasně, že nic není jen černobílé a to o čem jsem psal je vlastně moje situace.
Kren
Moc pekne napsano, chvalim a take souhlasim s tim, ze lidi je k hrani treba nejak privest. Moc si vazim toho, ze jsou tu lidi jako ty, kteri na tom pracuji;) Pristup mam podobny jako ty, her se taky moc nezbavuju, opravdu jen vyjimecne. Asi ten sberatelsky kousek ve me:)
Sydo
S tou reklamou to je slozite, pockej na Vanoce a bude vsude kolem tebe. Osobne jsem probiral tyhle veci s lidma z Mindoku - ti maj propagaci v novinach, casopisech, metru. Problem je v tom, ze marketing vysava penize a neni tu dost her jako Agricola ci Carcassonne, ktere by to tahly - presto byla docela kampan na Vikingy loni pred Vanocema, tusim i na Yspahan... Situace se porad zlepsuje, treba Albi ted dava hry do docela sledovanyho AZ kvizu, taky ma reklamu na vic mistech - videl jsem neco malo v MF Dnes, kdyz jsem si to chca nechca nedavno koupil, bo jiny noviny nebyly:) Porad CR povazuju za "rozvojovou" zemi v teto otazce a verim, ze bude porad lip;)
Kren
super článek. U mě recyklace nastává z důvodu nedodstatku místa to jsi totiž zapoměl dodat, že bydlíš v rodinném domě :-))
Kren
Krasne jsi napsal, v cem jsou deskovky tak dobre. Mne osobne je hrozne lito, ze jsem nedokazal priblizit deskovky sve rodine (rodice + sestra) ani na dovolene. Predsudky jsou nesmrtelne, aspon u nas v rodine, jak se zda. To, ze jsi apostol deskovek, je vec zasluzna, tesim se na to, ze sve deti povedu k deskovkam, lepsi, nez je posadit k TV. Jinak ja hry kupuju bez predchoziho zkouseni, uz jsem prodal Agricolu, diky cemuz jsem koupil TtR a nelituju toho. Bohuzel toho casu zase neni tolik, abychom zkouseli vetsi mnozstvi her, nedokazu si predstavit, ze bych aktivne hral vic, nez pet her. Spis jsem pro to, mit her co nejmin a ty, ktere mne bavi si nechavat. Ale tvemu postoji tleskam, moc se mi libi :)
Kren
Krásný článek. Byl sice zaměřený na zbavování se her. Ale já bych trošku přihodil ohledně seznámení lidí s deskovkami. Třeba můj případ - Já jsem velký zastánce části PC her. Tou částí myslím pouze hry typu RPG, budovatelské apod. Hry, ve kterých jde vyloženě o střílení a zabíjení vůbec nemusím.
Tady bych uvedl zrovna jeden velký rozdíl mezi PC a Deskovými hrami. PC hry v některých případech dokáží v lidech (čím mladší tím hůř) vyvolávat agresivitu, což Deskovky neumí. Ale zase naopak Deskovky nedokáží být pro hráče tak extrémně zamotané, plné nástrah a překvapení, které nám nabídnou některé PC hry, například RPG Baldur's Gate.
No a hledal jsem možnost, jak pořád nečumět do monitoru, až jsem jednou narazil na možnost deskových her. Samozřejmě tady se vyskytl velký problém, 2-X hráčů většinou. A sakra, já introvert normálně a teď ještě PC mě ve 100% introverta dodělalo, musim někoho sehnat. V pohodě né? Někoho najdu, co třeba doma? Doma to absolutně nikoho nezajímá :-(. Tak mám pár kámošů - jenže v drtivé většině to jsou frajeři že jo, já jako absolutní abstinent, který měl jen 1x cigáro v hubě ze zvědavosti, pro ně jsem absolutní vyvrhel. Potom jsem se setkával s častou odpovědí "Zkus školku, tam někoho najdeš." A jediný, v koho jsem doufal nejvíce my odpověděl, že mu hry víc vyhovují v PC formě. Poté jsem už ztratil veškerou naději. No a moje povaha my téměř úplně brání jít do nějakého klubu, nebo se vecpat k nějaké cizí partě. Pár her jsem si pořídil, ale jsou téměř nehrané. Občas jsem si některou s nějakým obětním beránkem zahrál, ale i tak je výsledek takový, že zůstávám u PC her. A na stránky Deskových her, chodím jen ze zvyku koukat a závidět.
A právě jak psal Kren, když se rodiny, nebo kamarádi někde sešli, kde neměli své drogy TV/PC, nudili se a někdo jim podhodil deskovku, určitě drtivá většina zjistila, že deskovky jsou podstatně lepší než 1 díl idiotského seriálu, nebo vymlácení Dungeonu v PC hře.
A potom by určitě začalo ubývat lidí mého typu, kteří toho moc nenamluví, a pomalu se bojí chodit mezi lidi. A začalo by přibývat lidí, kteří mají třeba i naučené srazy a pravidelné hraní. A potom by na tom deskovky byli podstatně líp.
Ale dokázat dotáhnout „usedlé“ lidi někam, to je opravdu téměř nemožná věc :-(.
Ale možná nezbývá než doufat v řetězovou reakci, jedna „chycená“ rodinka si zahraje s jinou apod.
No a k tématu - těch pár her co mám se zbavovat nehodlám, mám je rád, líbí se my, a jak tu už někdo říkal - co kdyby někdy?
Děkuji všem, kteří dočetli až sem a držím palce v jakékoliv propagaci deskových her.
Sparkmage
sakra chlape, jsi z Chyňavy, já z Berouna, dáme hru!
sydo
jasně, už jsem ti napsal :-).
2 Sparkmage - PC hry
jsem taky RPG hrac a spise preferuji postarsi Ultimu 7, Dark Sun nebo Gold Box serie jako Pool of radiance, Pool of Darkness, Treasures of Savage frontier a hlavne trilogii Krynn, BG mi prisel uz dost takovy soubojove mlatickovy a co se tyce te spletitosti, s deskovkami se to rovnat asi neda, ale kdyz si vezmes PnP RPG na stole, tak tam zase BG fakt nestiha, protoze je predscriptovane a to co ti pripravi fantasie hracu nikdy nemuze zadna hra predscriptovat. Proto jsem nakonec presel na japan RPG, ktere jsou linearni, na zadnou svobodu si nehraji a jsdou tvrde po pribehu, ktery nema napr. v pripade Final Fantasy konkurenci.
Ja osobne hraji Tahove strategie jako Civilization, RPG, Realtimestrategie jen nekter a fakt jen na oddych, napr. Star Craft, ktery me donutila paradoxne si sehnat a dohrat stolni hra Starcraft. Hraji taky budovatelske, jako Transport Tycoon.
3D strilecky nebo klikacky nehraji, mam k nim averzi, ale to ze vzbuzuji agresivitu, s tim nesouhlasim. Spise bych rekl, ze lide, kteri k temto hram maji sklon jsou agresivni ve sve podstate a proto maji potrebu neco rozstrilet, rozmlatit. Vem si jaka mira agresivity panuje v muslimskem svete a nerekl bych zer jsou tam odkojeni 3D strileckami. O stredoveku plneho nasili, nebo paveku, to asi netreba ani resit, ze.
Super článek
Ahoj! Ten článek je super! Já mám doma "sbírku" asi 200 deskových a karetních her. Je pravda, že některé nehraju (ještě na ně nebyl čas), ale z nostalgie bych se jich nezbavila. Hry si často jezdím kupovat do Německa - a seženu je za poměrně příjemnou cenu. Je fajn, že takových "bláznů" je víc! Drobný problém je, že mi hry zabírají dost místa. Je ale moc příjemné, když si člověk najde čas, otevře skříň a sahne po nějaké oblíbené hře. Nejsem žádný zkušený hráč - hraji opravdu jen příležitostně, ale je to opravdu fajn! P.S. Agricolu mám doma už rok, ale zatím je to pro mě těžké sousto!
Krásně napsáno
Televize jako modla v dnešních dnech funguje bohužel velice dobře. Znám rodinu, kde je zapnutá vždy, když se rodiče vrátí z práce. Rodiče sami sedí u notebooků a něco si tam čochtají, skoro spolu nemluví. Jejich děti jsou každý ve svým pokoji hádejte u čeho? Sedí u pc. Jsem ráda, že podobnou věc vidím jako obrovský problém a že to netoleruji, a taky že je nás víc. Možná proto mě asi daleko víc láká vypnutá televize a na stole rozložená deskovka, parta fajn lidí a zdravá soutěživost. Ze spárů barevných monitorůjsem se dostala (i když je někdy nutné či dokonce užitečné k nimzasednout) a doufám, že jedno dítě z výše zmiňované rodiny se mi podaří zachránit. Mluvila jsem totiž o potenciální tchýni, tchánovi, švagrovi a příteli.
K článku
Moc pěkně napsáno, jsem moc ráda za takové lidi, za takové lidi jako jsou hráči deskových her. O mojí věkové generaci mohu pochybovat, že by nějak více hráli deskové hry, to radši dají přednost internetu a počítačovým hrám, což je dost škoda. Jen je mi líto, že já sama neznám více lidí kolem sebe, kteří hrají deskové hry.
Snad nevadí, že reaguji na starší článek, ale narazila jsem na něho až dnes.
raisen
myyysha
Carcassone jako starting game?
Carcassone bych jako startovací hru neuváděl, pokud nechcete lidi od deskovek odradit... podobně jako Scrabble moc neodsýpá, protože se zdržuje bodováním a na rozdíl od Scrabble je tam ještě minimum mezihráčské interakce.
Jako "starting games" nedám dopustit na Mamma Mia, Takenoko nebo Kaleidoskop. Ale závěr podepisuju, my třeba TV ani nemáme, zato deskovek kolem 60 :)
Hodně stará hra- nevzpomene si někdo?
nevzpomenete si někdo (starší hráči) na hru z doby minulé- tuším, že se jmenovala Burza. Hrála se na stíratelném papíře. Každý měl možnost nakoupit suroviny A, B a C a různými předem danými kombinacemi vyrobit 3 výrobky. Cena surovin se odvíjela od poptávky a cena vyrobeného zboží byla dána celkovým množstvím vyrobeného zboží. Bylo to jednoduché a zábavné. Nevím ale podrobnosti. Nevzpomenete si někdo- docela nás to tenkrát bavilo.
moc hezky clanek
Obcas zjistuji, ze mam potrebu se s hernimi prately nekdy sejit naopak bez deskovky, jelikoz jinak si skoro nic nestihnem rict, povykladat si. Samozrejme je to dano spise tim, ze mame radi hry trochu slozitejsi tipu Great western trail, ktery vycerpa cely casovy fond setkani... :)
Palec nahoru
Mám úplně stejný názor. Mám ještě pár hodně starých her z dětství, ale prostě se jich zbavit nechci, protože ve mě vyvolávají určité příjemné vzpomínky :) Hlavně to, jak jsem na nich byla závislá a nutila babičku nebo sestru pořád dokola hrát. Jinak s deskoherní skupinou mám taky své zkušenosti. Musela jsem se hodně přemlouvat a snažit se, abych přijela do úplně neznámého kolektivu a do úplně neznámého domu, kde už se všichni dobře znali, ale já byla nová. Taky nejsem vždycky úplně společenská nebo upovídaná, asi podle nálady. Ale rozhodně tohoto rozhodnutí nelituji. Poznala jsem skvělé lidi, objevila úžasné nové hry i když teď momentálně nemohu na deskohraní chodit, musím uznat, že tohle je jedna z nejlepších činností, při které můžete poznat nové lidi se stejnými zájmy :)
Strážci divočiny
Akt. cena: 700 Kč
Končí za: 1 den
