Hry započaly

Autor: mh | 28.11.2022 | 7

SOUHLAS HRÁČE

Klauzule 1
Hráč nesmí přestat hrát.

Klauzule 2
Hráč, který přestane hrát, bude vyřazen.

Klauzule 3
Hry mohou být ukončeny, souhlasí-li většina.

V roce 2021 uvedla televizní společnost Netflix jihokorejský seriál Squid Game (česky Hra na oliheň), který se okamžitě stal hitem. Přiznám se, že i u nás doma se líbil, takže když Blackfire přinesl na náš trh hru inspirovanou tímto seriálem, byl jsem přinejmenším zvědavý.

Squid Game je hra pro 3–6 hráčů od 16 let, jejíž jedna partie podle oficiálních údajů trvá cca 45 minut. Spodní věková hranice tentokrát odpovídá tématu a kopíruje věkové doporučení samotného seriálu. Sice se nikde ve hře nemluví přímo o usmrcování, pouze o vyřazovaní, kontext je ale vzhledem k náplni seriálu zřejmý. Hra je distribuována v menší krabici s logem Netflixu a názvem vyvedeným ve stejném stylu jako u seriálu, obrázek pak zobrazuje skupinu zaměstnanců v typických oblecích, čímž v regálech obchodů určitě přiláká pozornost fanoušků seriálu.

Uvnitř krabice na vás čekají dvě oboustranné větší destičky a dvanáct menších, sada hracích žetonů (pro každého hráče 12), žetony pro sestavení dvou kuliček, žeton rychlosti, žetony časomíry a karty, rozdělené do čtrnácti balíčků. A samozřejmě pravidla, konkrétně dva sešity, jeden v české a jeden ve slovenské verzi. Jako jistá zajímavost může působit, že po vnějším obvodu vnitřní části krabice jsou uvedena stručná pravidla všech šesti her, které budete hrát. To má s největší pravděpodobností evokovat větší sepětí hry se seriálem, kde jsou jednotlivé hry vyobrazeny na stěnách ubikace, protože z praktického hlediska je to k ničemu, neboť uvedená pravidla jsou příliš stručná, aby se podle nich dalo hrát. Možná bych místo toho uvítal nějaké lamakarty, aby při hře nebylo nutné listovat.

Kvalita komponent je jinak standardní a odpovídá způsobu jejich používání.

Průběh hry

Stejně jako v seriálu, i v deskové Squid Game hráči absolvují šest her, v jejichž průběhu budou eliminováni neúspěšní účastníci. Na rozdíl od seriálu, kde jich bylo 456 a každý hrál sám za sebe, je zde k dispozici 72 očíslovaných žetonů účastníků, rozdělených do šesti týmů po 12. Každý hráč si vezme žetony zvolené barvy a k tomu dva balíčky stejnobarevných karet. Žetony si rozdělí na dvě skupinky — na sedm, se kterými začne první hru („aktivní tým“), a na pět, které budou čekat „na střídačce“.

Jednotlivé hry kopírují seriál a autoři se je snažili co nejvěrněji převést do deskoherního světa. Pro většinu her platí některá společná pravidla: Před jejím začátkem (s výjimkou první hry) si každý hráč přidá do svého „aktivního týmu“ jeden žeton ze „střídačky“. Vždy tak bude začínat minimálně s jedním žetonem, i kdyby v předchozí hře přišel o všechny. Jako první hraje hráč, který má v aktivním týmu nejvíce žetonů, v případě shody ten, který v něm má žeton s nejvyšším číslem, dále se pokračuje po směru hodinových ručiček. Vyřazené žetony se odhazují do krabice, hráč o ně přichází až do konce celé partie. Navíc je pro ně možné v kartonovém insertu vytvořit kasičku, do které se umístí rubovou stranou nahoru, na níž jsou vyobrazené bankovky. To opět odkazuje na seriál, kde byla za každého eliminovaného účastníka do centrálního prasátka přisypána odpovídající finanční částka. Z herního hlediska to však nemá žádný význam a my jsme to vůbec nedělali. Některé hry využívají tzv. časomíru, která se nastavuje pomocí příslušných žetonů. Počáteční čas je uveden u každé hry a vždy, když se má časomíra posunout, změní se v pořadí 15:00 → 10:00 → 05:00 → 00:00 (čas vypršel).

První je Červená, zelená. Cílem hráčů je přesunout co nejvíce ze svých sedmi žetonů přes celou hrací plochu až za cílovou čáru. Na začátku hry se nastaví časomíra na 10:00. Hraje se na kola, na jehož začátku každý hráč umístí jeden svůj žeton za startovní čáru (s výjimkou případu, že už ho tam má) a tajně, lícem dolů vyloží před sebe jednu ze svých hracích karet (obsahují čísla 0–4). Pak svoji volbu všichni naráz odhalí. Zároveň se otočí vrchní karta z předem zamíchaného balíčku karet panenky. Je-li na otočené kartě zelené oko, každý hráč posune všechny své žetony o zvolený počet polí. Je-li na ní červené oko, každý hráč s číslem, které je na kartě přeškrtnuto, musí odstranit ze hry jeden svůj žeton na vedoucí pozici; ostatní hráči opět posunou všechny své žetony. Specifická je volba karty s číslem „0“, takový hráč se sice neposune, ani nemůže být panenkou vyřazen (přeškrtnuté číslo „0“ se na kartách nenachází), může však „postrčit“ libovolný žeton soupeře, který se nachází na stejném poli nebo na poli před ním — tím je soupeřův žeton také vyřazen ze hry. Odehranou kartu si hráč vezme zpět do ruky. Poté, co je vyčerpán celý balíček karet panenky, posune se časomíra, balíček se zamíchá a ve hře se pokračuje. Jakmile čas vyprší, všechny žetony, které v tu chvíli nejsou za cílovou čarou, jsou vyřazeny.

Druhou hrou je Dalgona. V seriálu se jedná o vylomení cukrové sušenky zvoleného tvaru z matrice tak, aby nepraskla. Tyto sušenky jsou zde představovány čtyřmi hracími tvary, přičemž každý je rozdělen na jiný počet dílčích políček — kruh pouze na jedno, trojúhelník na dvě, hvězda na tři a deštník na čtyři. Hráči nejprve rozmístí své žetony na první políčka jednotlivých tvarů, a to naprosto libovolně — někam mohou dát žetonů více, někam třeba žádný. Časomíra je tentokrát nastavena na 15:00 a hráči se v tazích střídají.

Soupeř po pravici nejprve zamíchá balíček karet pro tuto hru a hráč na tahu z něj odhalí vrchní kartu. Pokud je na ní zobrazen některý z tvarů, posune libovolný jeden svůj žeton na tomto tvaru o jedno políčko dále. Nemá-li na tomto tvaru žádný svůj žeton, musí posunout jeden ze soupeřových. Jakmile žeton opíše všechna políčka tvaru, postupuje do další hry. Hráč pak může skončit, nebo pokračovat v odhalování dalších karet. Pokud však otočí kartu „Křup!“, musí vyřadit libovolný jeden svůj žeton a jeho tah končí. Stane-li se však, že je karta „Křup!“ otočena hned jako první, hráčův tah sice také končí, ale namísto svého vyřadí libovolný žeton soupeře. Poté, co všichni hráči odehrají svůj tah, časomíra se posune a pokračuje se dalším kolem. Po vypršení času jsou všechny žetony, které zůstaly na hracích polích, vyřazeny.

Následuje Přetahovaná. Hráči postupně umisťují své žetony na políčka na třech mostech, a to buď na pravou, nebo levou stranu. Žetony jednoho hráče se mohou nacházet na obou stranách stejného mostu (budou hrát proti sobě). Při umisťování platí jediné pravidlo: nelze umístit žeton na tu stranu mostu, kde by tím vznikla převaha dvou žetonů (jinými slovy: rozdíl v počtu žetonů mezi jednotlivými stranami stejného mostu může být maximálně jedna). Žetony, na které na mostech nezbylo místo, jsou vyřazeny. Jakmile jsou všechny žetony umístěny, položí hráči své karty lícem dolů k jednotlivým stranám mostů, jednu za každý svůj umístěný žeton. Má-li hráč ve hře více žetonů než karet, musí se rozhodnout, kam karty položí a kam ne.

Jakmile všichni hráči umístili své karty, naráz je otočí a přistoupí se k vyhodnocení. Každý most se vyhodnocuje samostatně – sečtou se čísla na kartách pro každou stranu mostu a strana s vyšším součtem vyhrává: její žetony postupují a žetony protistrany jsou vyřazeny. Dojde-li k remíze, vyhrává strana s větším počtem žetonů, je-li počet žetonů na obou stranách stejný, jsou vyřazeny obě (VIP, kteří si na výsledky her sází v zákulisí, se začínají nudit). Karta „0“ má opět specifický význam – je-li celkový počet použitých karet „0“ z obou stran stejného mostu lichý, vyhrává naopak strana s nižším součtem, je-li sudý, účinek se vyruší.

Čtvrtou hrou jsou Kuličky. K ní je potřeba ze čtyř destiček poskládat cihlovou stěnu s cílovou čárou a ze čtyř kruhových žetonů se zářezy sestavit dvě „kuličky“. Hra má dvě fáze. V první hráči postupně pokládají své žetony na stůl a vytváří dvojice. Je povoleno vytvořit dvojici z žetonů stejného hráče. Zbyde-li na hracím stole poslední nespárovaný žeton (lichý), postupuje automaticky do další hry. Ve druhé fázi postupně každá dvojice hraje hru v kuličky. Hráč na tahu volí, jestli se bude hrát „sudá, lichá“ nebo „čára“. Při „sudá, lichá“ hráč tajně schová do dlaně jednu nebo dvě kuličky a druhý hráč hádá jejich počet (resp. je-li počet lichý, nebo sudý, což je ale v tomto případě stejné). Uhodne-li, jeho žeton postupuje a žeton soupeře je vyřazen, neuhodne-li, je tomu právě naopak. Při „čáře“ každý hráč hodí jednu kuličku na cihlovou stěnu. Čí kulička je blíže k cílové čáře, vyhrává a jeho žeton postupuje, soupeřův žeton je vyřazen.

Předposlední na řadě je Skleněný most. Hra má opět dvě fáze. V první se určuje pořadí – hráči postupně přikládají své žetony k liště s figurínami (ke každé figuríně jeden, přičemž mezery jsou povoleny). Po umístění všech žetonů každý hráč zahraje jednu ze svých karet, a je-li výsledný součet všech karet lichý, pořadí žetonů pro hru bude zleva doprava, je-li sudý, bude pořadí žetonů zprava doleva. Pro druhou fázi se nejprve poskládá z destiček skleněný most náhodně tak, aby strany s prasklinou byly otočeny směrem dolů a nikdo neznal jejich pozice. Všechny žetony se umístí před první destičku v dříve určeném pořadí a časomíra se nastaví na 15:00.

Na začátku každého kola se „setřesou“ žetony tak, aby mezi nimi nebylo žádné prázdné místo. Každý hráč zahraje lícem dolů jednu svoji kartu, kterou následně všichni najednou odhalí. Jako první je na řadě hráč, který zahrál nejvyšší kartu, v případě rovnosti ten, jehož žeton je blíže hraně mostu. Hráč na tahu posune libovolný svůj žeton o zvolený počet míst, a to buď ve frontě (každý žeton před ním představuje jednu pozici), nebo na mostě (každá destička představuje jednu pozici). Žeton, který opustí poslední destičku mostu, postupuje do další hry. Při pokusu o vstup na neotočenou destičku musí hráč ukázat, na kterou ze dvou dlaždic vstupuje, a pak destičku otočí. Vstoupil-li na prasklinu, je žeton vyřazen a jeho tah končí, jinak ve hře pokračuje, dokud nevyčerpá celý svůj pohyb. Destičky zůstávají otočeny až do konce hry.

Na jedné pozici (ve frontě nebo na dlaždici) se mohou současně nacházet maximálně dva žetony. Chce-li se žeton přesunout na obsazenou pozici, vyvolá tzv. řetězovou reakci a jeho majitel určí, který žeton mu musí uvolnit místo a posunout se o pozici vpřed. Je-li to na mostě, majitel posouvaného žetonu rozhodne, na kterou z dlaždic následující destičky jej přesune. Jsou-li na nové pozici také dva žetony, řetězová reakce pokračuje. Karta s číslem „0“ znamená postrčení. Postrčit lze pouze žeton, který se nachází na stejné pozici. Tentokrát však rozhoduje postrkující hráč, na kterou dlaždici bude žeton postrčen, takže může tímto způsobem soupeřův žeton vyřadit. Všimněte si rozdílu mezi řetězovou reakcí a postrčením po zahrání karty „0“ v tom, kdo určuje, na kterou dlaždici se přesouvaný žeton posune.

Zahrané karty se hráčům tentokrát do ruky nevrací, zásoba použitelných karet se tak tenčí. Až všichni hráči zahrají všechny své karty, časomíra se posune a teprve teď si vezmou své karty zpět do ruky. Jakmile čas vyprší, budou všechny žetony, které se do té doby nedostaly na druhou stranu mostu, vyřazeny. Odkryje-li se poslední destička mostu v okamžiku, kdy je na časomíře 15:00 nebo 10:00, nudící se VIP nařídí přetočit čas okamžitě na 05:00 a všichni hráči dostanou na konci kola své odehrané karty zpět.

Poslední je Hra na oliheň. Hraje se na destičce s hracím plánem, který je rozdělen na bezpečnou zónu, obdélník, trojúhelník a hlavu olihně. Hráč s nejmenším počtem žetonů dostane žeton rychlosti, v případě remízy je to opět hráč, vlastnící žeton s nejvyšším číslem. Každý hráč umístí jeden svůj žeton do obdélníku a případný zbytek do bezpečné zóny (žetony zde jsou v bezpečí před všemi útoky).

Tentokrát každý hraje se speciálním balíčkem, ze kterého tajně vyloží před sebe lícem dolů jednu z karet podle toho, kterou činnost chce v tomto kole provést. Poté, co jsou karty otočeny, se vyhodnotí v pořadí podle čísel vzestupně. Je-li vyloženo více karet stejného čísla, začíná hráč s žetonem rychlosti, případně ten, který mu je po směru hodinových ručiček nejblíže: Hráč, který zahrál obranu (č. 1), nemůže být bodnut, ale může být strčen. Hráč, který zahrál bodnutí (č. 2), vyřadí žeton soupeře ve stejné zóně, který zahrál něco jiného než obranu nebo bodnutí. Jestliže hráč nemůže nikoho bodnout, je jeho žeton vyřazený. Hráč, který zahrál strčení (č. 3) může strčit do žetonu ve stejné zóně, jehož hráč zahrál obranu; tento žeton je vystrčen mimo hřiště a vyřazen. Hráč, který zahrál pohyb (č. 4), může přesunout jeden svůj žeton – buď z bezpečné zóny do obdélníku, nebo z obdélníku do trojúhelníku na pole č. 1, nebo v rámci trojúhelníku na další očíslované pole v pořadí, nebo z pole č. 8 v trojúhelníku do hlavy olihně. Na konci kola se pak všechny žetony v trojúhelníku automaticky posunou na další očíslované pole v pořadí bez ohledu na to, jestli se v tomto kole pohybovaly či nikoliv (ovšem jen v rámci trojúhelníku, nelze automaticky posunout žeton z pole č. 8 do hlavy), a žeton rychlosti se předá dalšímu hráči.

Hráč, jehož žeton se jako první přesune do hlavy olihně, vyhrává celou hru. Taktéž vyhrává hráč, jehož žetony zůstanou na hracím plánu jako jediné nevyřazené. Ačkoliv je trojúhelník rozdělen na osm polí, všechny žetony v trojúhelníku jsou pro potřeby bodnutí nebo strčení ve stejné zóně (žeton na pozici č. 1 tak může bodnout nebo strčit klidně žeton na pozici č. 8).

PRAVIDLA PRO ZAMĚSTNANCE

1. Mimo ubikaci vždy noste masku.
2. Bez dovolení si nepovídejte.
3. Bez dovolení neopouštějte ubikaci.

Hra pod drobnohledem

„001“, aneb Kdo za tím stojí

Na počátku nebylo slovo, ale první muž — Oh Il-nam. Co se týká hry, můžeme za něj považovat autory a vydavatele. Vydavatelem je firma Mixlore, která patří do skupiny Asmodee, autory pak trojice Nicholas Cravotta, Rebecca Bleau a Skylar Cravottableau. Zatímco posledně jmenovaný má ve svém portfoliu pouze Squid Game, zbylí dva vytvořili, převážně spolu, her cca 25. Málokterá z nich však na BGG překročila hodnocení 6 bodů.

Vzhledem k logu Netflixu a oficiálnímu logu seriálu na krabici a k poznámce v tiráži lze předpokládat, že se v tomto případě jedná o případ tzv. merchandisingu, neboli produktu určeného především fanouškům konkrétní značky. Není to v oblasti deskových her nic nového, vzpomeňme na Harryho Pottera, Pána prstenů, Marvel a další. Výsledky jsou různé kvality, od obyčejného použití ve standardních hrách typu Monopoly a podobných, které nepřinášejí herně nic nového a jde pouze o zobrazení loga na krabici a případně obrázků (postav, motivů) z filmu na herním materiálu, přes pokusy adaptovat plně nebo částečně děj filmu do tématu hry a umožnit tak hráčům prožít jej téměř na vlastní kůži (např. Harry Potter: Rok v Bradavicích), až po epické záležitosti, kde jsou z filmů převzaty především téma a atmosféra, ale na nich je vybudována samostatná hra, která přináší úplně nový zážitek (např. Duna: Impérium).

Squid Game patří do druhé jmenované skupiny, což je na jednu stranu dobře, protože se autoři snažili alespoň o nějakou invenci, na druhou stranu tyto pokusy nebývají ty nejpovedenější (viz už zmiňovaný Harry Potter: Rok v Bradavicích). Tato recenze se vám pokusí poodhalit odpověď na otázku, zda je to i tento případ, či nikoliv.

„운동장“, aneb Jak se to hraje

Herní principy Squid Game se pro každou z her mírně liší. V Červená, zelená hraje hlavní roli především náhoda, ačkoliv se znalostí obsahu balíčku karet panenky lze podle již vytažených karet lépe odhadnout, která by mohla přijít na řadu a podle toho upravit svůj tip. Zároveň je možné se pokusit trochu zaškodit pomocí karty s nulou.

U Dalgony jde o klasický push‑your‑luck, kdy hráč tahá karty tak dlouho, dokud buď sám neskončí, nebo dokud si nevytáhne kartu „Křup!“. Tady se nedá moc taktizovat a je to opravdu o štěstí a o nervech samotného hráče, ostatní jeho hru nemají jak ovlivnit.

Přetahovaná už v sobě skrývá mnohem více taktiky, blafování a odhadu soupeře, a to jak při umisťování žetonů na jednotlivé mosty, tak následně při umisťování karet. Řekl bych, že náhoda, tedy něco, co hráči nemohou ovlivnit, zde není přítomna prakticky vůbec.

Podobně je tomu u kuliček. Při hádání sice náhoda hraje určitou roli, ale do výsledku také může promluvit znalost soupeře a i trochu blafování. U házení k čáře pak hráč využije spíše své šikovnosti, zase se ale jedná o jisté zpestření. V seriálu má každý z dvojice deset kuliček a vítěz tipování od poraženého bere tolik kuliček, kolik sám vsadil. Celou hru vyhraje ten, kdo připraví soupeře o všechny kuličky. Tento způsob hry je rozhodně zajímavější a taktičtější než jednorázový tip mezi jednou nebo dvěma kuličkami. Na druhou stranu chápu, že by se tím neúměrně protáhla herní doba.

Skleněný most kombinuje náhodu při rozhodování, na kterou dlaždici vstoupit, spolu s taktizováním při pohybu žetonů. Být první není vždy výhoda, protože na každém dílku mostu je to padesát na padesát a to není nijak velká šance. Naproti tomu příliš zaostávat vzadu se také nemusí vyplatit, protože by mohl čas vypršet dřív, než by se náš žeton dostal přes most na druhou stranu.

Závěrečná Hra na oliheň pak přináší hru podobnou našemu „kámen, nůžky, papír“, kdy si taktizování a blafování přijde na své. Bohužel většinou se už této hry účastní celkem malý počet žetonů (stalo se nám, že jsme do ní nastupovali každý pouze s jedním), takže nějaké velké manévry se moc nekonají.

„“, aneb Kdo to tady řídí

Každá hra potřebuje pravidla, podle kterých se bude hrát. Upřímně řečeno, po jejich prvním přečtení jsem byl rozhodnutý napsat, že jsou příšerná. Ačkoliv se mi nikde na internetu nepodařilo sehnat originální pravidla, již v komentářích na BGG jsem na ně našel stížnosti. Ovšem když jsem si je znovu přečetl teď při psaní této recenze, musím objektivně přiznat, že vlastně nevím, co se mi na nich nelíbí. Jednotlivé hry jsou popsány algoritmickým postupem, dalo by se říci v odrážkách, takže formou se blíží tomu, jak to mám rád. Nicméně jako celek na mě přesto působí divně. Že je s nimi něco v nepořádku, potvrzuje i fakt, že první partii jsme ve třech hráli téměř dvakrát déle než tu další (95 vs. 50 minut). Ten rozdíl padl především na vysvětlování a ujasňování si pravidel a hledání řešení nejasností.

Hlavním důvodem, proč na mě pravidla tak působí, budou nejspíš samotné formulace a celková organizace textu. Na to, jak jsou pravidla jednotlivých her v zásadě triviální, celek působí zbytečně komplikovaně. Na druhou stranu, obrázky s příklady jsou fajn a dost toho samy vysvětlí.

Ale ať už jsou formulace jakkoliv kostrbaté, tolik by to nevadilo, kdyby pravidla byla úplná a řešila všechny aspekty, které mohou nastat. A tomu tak bohužel není. Je spousta situací, které vůbec nejsou popsány. Některé nastávají spíše výjimečně a jedná se o mezní stavy, jejichž absenci bych byl ochoten tolerovat, bohužel ale chybí i některé klíčové situace, které si pak hráči musí domyslet, ideálně tak, aby to bylo konzistentní a dávalo to smysl.

Pro představu následuje seznam nejasností a chybějících pravidel, na které jsme při hraní narazili.

Obecné

• Nejasná formulace „začíná odpočet“, která se vine celými pravidly. Sloveso „začíná“ evokuje, že se v tuto chvíli čas teprve začíná odpočítávat, ve skutečnosti to však má znamenat, že se čas na hodinách sníží na následující hodnotu. Trvalo mi nějakou dobu, než jsem tuto formulaci dokázal správně rozklíčovat.

Dalgona

• Pravidlo říká: „Pokud žeton dosáhne poslední sekce tvaru, dokončil Dalgonu a přežívá!“ To by znamenalo, že jakmile se žeton posune na poslední sekci, okamžitě přežil a je možné ho odstranit z hrací desky. Jenže tvar „kruh“ má pouze jednu sekci, takže při doslovném uplatnění tohoto pravidla by všechny žetony, které jsou umístěny na kruhu, musely automaticky přežít okamžitě na začátku hry, což je hloupost (pak by stačilo všechny své žetony dát na kruh a bylo by vystaráno). Pokud bychom tedy u kruhu vyžadovali pro přežití žetonu líznutí karty s kruhem, bylo by potřeba jedné karty stejně jako u trojúhelníku, což zase popírá princip, že každý tvar má jinou obtížnost. Proto jsem přesvědčen, že správná formulace pravidla měla být ve smyslu: „Pokud by se měl žeton přesunout z poslední sekce tvaru, dokončil Dalgonu a přežívá!“ Teprve takto to dává smysl pro všechny tvary.

Kuličky

• Drobnost. Pravidlo říká: „Položte kartu Zeď naplocho na stůl.“ Žádná karta Zeď ale ve hře není, pouze čtyři podlouhlé karty zdí, ze kterých je potřeba nejprve zeď sestavit.
• Pravidla pro variantu „Čára“ jsou velmi vágní. Nepopisují ani náznakem, kam na stole zeď umístit, odkud (z jaké vzdálenosti) a jakým způsobem mají hráči házet (může hráč napřímit ruku s kuličkou až nad zeď, pokud tam dosáhne, a kuličku z ruky pouze upustit, nebo musí rukou provést švih a kuličku skutečně hodit, má se házet spodem nebo vrchem). Všechno tohle jsme si museli doma sami stanovit.
• Stejně tak jsou pravidla nedostatečná při popisu vyhodnocení čáry. Popisují pouze situaci, že kulička spadne ze stolu (okamžité vyřazení). Ale co když kulička skončí na stole mimo zeď – má se měřit vzdálenost, nebo ne? Měří se vzdálenost i pro kuličky, které se dostanou až za čáru, nebo kulička musí skončit před ní či na ní?

Skleněný most

• Pravidla neříkají, jestli se při posouvání žetonů ve frontě před mostem počítají prázdná místa (která jiný žeton v tomto tahu předtím opustil) jako samostatné pozice, nebo se za pozici považuje pouze jiný žeton. Pokud to druhé, pak moc nerozumím, proč se v pravidlech zdůrazňuje, že na začátku tahu se mají posunout žetony tak, aby mezi nimi nebyly mezery, protože v takovém případě je úplně jedno, jestli mezi žetony mezery jsou a jak jsou velké, neboť se stejně ignorují.
• Tah začíná hráč, který zahrál nejvyšší číslo, v případě rovnosti ten, jehož žeton je blíže hrany mostu. To bez problémů platí pro žetony před mostem. Ale pravidla neříkají, jak to má být u žetonů na mostě. Nejspíš by měl začínat ten, jehož žeton je na mostě nejdál, ale to si musíme pouze domýšlet.
• Nejasná je i situace při zásahu VIP. Pravidla říkají: „Pokud je na odpočtu 15:00 nebo 10:00, když je otočena poslední dlaždice, VIP … okamžitě stáhnou odpočet na 05:00 a hráči na konci kola dostanou zpátky všechny své karty.“ Náhle se tu objevuje pojem „kolo“, který není nikde předtím vysvětlen. Co je tím míněno? Kdy tedy hráči dostanou zpátky své karty? Aby to celé dávalo nějaký smysl a zároveň to bylo spravedlivé, měly by se karty vrátit, jakmile poslední hráč zahraje svoji naplánovanou kartu. Pak si všichni vezmou doposud zahrané karty zpět a pokračují ve hře.
• Ono vůbec celá pravidla hry Skleněný most jsou taková podivná. Zatímco u ostatních her je většinou jasné, jak na sebe jednotlivé fáze navazují a co se v které má stát, tady je ten popis spíše matoucí. Z logiky věci je jasné, že po naplánování karet se budou hráči střídat v jejich zahrání a poté, co je odehrají všichni, dojde k naplánování další karty, a když karty dojdou, posune se odpočet, všichni si vezmou odložené karty zpět do ruky a pokračují ve hře. Jenže formulace v pravidlech do tohoto jednoduchého a jasného principu vnášejí spíše zmatek.

Hra na oliheň

• Nejasný je postup při vyhodnocování karty „Strčení“. Píše se, že „strčit můžete pouze hráče, který ve vaší oblasti zahrál obranu“. Nelze tedy strčit hráče, který zahrál něco jiného. Budiž. V kontextu s vyhodnocením karty „Bodnutí“ ale vzniká nejasnost. U bodnutí se píše: „Pokud jediný hráč, kterého můžete bodnout, zahrál obranu, je váš žeton vyřazen.“ Ale co když neexistuje žádný žeton, který hráč může strčit, ačkoliv si to naplánoval (protože žádný žeton v jeho oblasti nezahrál obranu)? Nebylo by logické, aby byl taky vyřazen? Jenže v tomto případě to pravidla nepřikazují (a to dokonce na dvou různých místech). Berme to tedy tak, že není-li koho strčit, tak se nic neděje a hráč jenom nic nedělá. Já to ale považuji za jistou nekonzistentost pravidel.
• Může být na jednom očíslovaném políčku v trojúhelníku více žetonů najednou? Nebo se mají obsazené pozice přeskočit, případně blokující žetony posunout, či snad dokonce vyřadit? Vzhledem k tomu, že se nikde na toto téma nic nepíše, asi se předpokládá, že tam může být více žetonů najednou. Sice se tam fyzicky nevejdou a budou muset být pokládány na sebe, což znepřehlední situaci, ale asi je to takhle správné.

Jak je vidět, tak i ve hře s takto triviálními pravidly je poměrně dost nejasností. Nicméně po zralé úvaze bych své původní příkré hodnocení pravidel jako „příšerná“ nakonec zmírnil pouze na „neuspokojivá“.

„요인“, aneb Pro koho to je a jak je to zábavné

V seriálu jsou VIP ti, kvůli kterým se celá Squid Game koná a kteří ji s největší pravděpodobností svými sázkami financují a občas také využijí svého privilegia a do jejího průběhu zasáhnou. Z tohoto úhlu pohledu jsou u deskové hry těmito VIP samotní hráči, tj. ti, kteří si hru koupí a kteří od ní očekávají zábavu. Pojďme se tedy podívat na to, kdo tvoří cílovou skupinu.

Squid Game je označena jako párty hra, čemuž by odpovídal počet hráčů, který je uváděn mezi třemi až šesti. Umím si představit hrát i ve dvou hráčích, i když některé hry nebudou fungovat úplně nejlépe, např. finální Hra na oliheň. Pro více než šest hráčů zase není v krabici herní materiál, ačkoliv mě napadá, že v takovém případě by se daly vytvořit hráčské týmy, ve kterých by pak jednotliví hráči společně konzultovali taktiku.

Párty cílení podporuje i fakt, že díky systému doplňování žetonů ze „střídačky“ nikdo předčasně neskončí, ale všichni hráči budou aktivní až do poslední hry, a že kdokoliv může vyhrát, třeba i s jedním posledním žetonem. Hra navíc nevyžaduje žádné znalosti, ani velké taktické a analytické schopnosti, spíše je tu přítomen prvek náhody a blafování (jako např. v Pokeru). A protože každý žeton má unikátní číslo, je možné si pomocí house rule rozšířit hru i o ony zmiňované sázky, čímž lze do určité míry zapojit i ty, kteří se hraní přímo neúčastní.

Tím se zároveň dostáváme i k tomu, pro koho hra rozhodně určená není. Pokud si chcete potrápit mozek, otestovat svoje analytické a taktické schopnosti, nebo od hry očekáváte hlubší zážitek, pak na Squid Game rychle zapomeňte.

A budou se tedy VIP, neboli hráči, bavit? To je totiž u párty her poměrně zásadní věc. Autoři se snažili každou z her pojmout trochu jinak a udělat tak deskoherní Squid Game v rámci možností co nejvíc rozmanitou. Hlavními mechanismy jsou u všech blafování a náhoda. To může samo o sobě v podmínkách vhodně složené party docela dobře fungovat. Bohužel se mi zdá, že autoři dostatečně nevytěžili potenciál, který téma poskytovalo.

Dovolte mi srovnání. Shodou okolností v současné době zde na Zatrolených hrách vyšel seriál, který popisuje vznik jedné hry. Ukazuje, jak i taková na pohled minimalistická hra vzniká poměrně dlouho, v tomto případě to prý byly dva roky. Ačkoliv jsem hru zatím nehrál a tak netuším, jak dobrá ve skutečnosti je, ale seriál, myslím, krásně ukázal, jak tím, že vývoji věnujete dostatečnou péči a čas, lze i takto malou hru vypilovat ne snad přímo k dokonalosti, ale do kvalitního výsledku určitě.

V tomto světle mi připadá, že Squid Game byla spíchnutá horkou jehlou. Však kde by taky autoři vzali dva roky? Seriál měl na Netflixu premiéru v roce 2021 a už letos, v roce 2022, je tu hra. Ono to tak muselo být, pokud chtěli vydavatelé těžit z věhlasu seriálu. Jak se říká, kout železo, dokud je žhavé. Bylo tedy potřeba pracovat rychle a na nějaké velké přemýšlení a ladění nebyl čas, stejně jako na sepsání kvalitnějších pravidel. Navíc, jak už jsem zmiňoval, samotní autoři nemají na svém kontě příliš mnoho dobře hodnocených her. Výsledkem je tedy hra, která spíš než na kvalitu vlastního hraní spoléhá na populární značku. A spíš než deskohráče osloví fanoušky seriálu. Což tedy, dle mého názoru, bylo hlavním záměrem autorů.

Na druhou stranu, přestože to, co autoři vykouzlili, není nic extra oslnivého, skupinu hráčů, toužících po nenáročné zábavě může zabavit. A do podobné nálady se občas může dostat každý z nás. Když to srovnám nikoliv s výletem na Kokořín, ale třeba s Pac-Manem, je Squid Game přece jen o něco zábavnější. Aspoň my jsme se tedy u nás doma při hraní docela bavili. Vyžaduje to však ze strany hráčů vstřícný přístup a samozřejmě naladění na tento typ hry.

Závěrečné zhodnocení

Squid Game je párty hra založená především na náhodě a blafování. Vzhledem k tématu (a z toho vyplývající věkové hranice) se nehodí pro rodinné hraní s dětmi, ale je určena spíše méně náročným fanouškům seriálu. Také působí, jako by byla vytvořena ve spěchu a nebyl čas na dotažení jednotlivých mechanismů a pravidel. Zdá se tedy, že šlo především o to dostat na trh hru s logem populárního seriálu a jeho mateřské televizní stanice ještě v době trvajícího zájmu. Pokud však občas dostáváte chuť zahrát si Kámen, nůžky, papír, Oko bere, Macháčka nebo jinou blafovací hru a nebudete hledat žádnou hloubku nebo propracované mechanismy, nemusí být Squid Game špatnou volbou.

Bonus – náměty na house rules

Jak už jsem zmiňoval, zdá se mi, že autoři dostatečně nevytěžili potenciál tématu, a také pravidla nepokrývají některé situace. Pokusil jsem se tyto věci přetavit do návrhu house rules, které vám předkládám ke zvážení. Berte, prosím, na vědomí, že se jedná spíše o prvotní nápady, které nejsou dopracovány.

Červená, zelená

• Žetony se přesouvají tak, že dříve se přesouvají žetony, které jsou blíže cílové čáře. Na stejné pozici se dříve přesouvá žeton s vyšším číslem.
• Žeton může být umístěn do zákrytu za jiný žeton, ať již za svůj vlastní, nebo za soupeřův. V takovém případě může hráč posunout svůj žeton i o méně polí, než kolik zahrál na kartě, případně se může přesunout o jedno pole zpět. Posun do stran v rámci stejného pole je libovolný, hráč však nesmí nijak měnit umístění soupeřových žetonů. Hráč, který zahrál kartu s číslem „0“, se však nepřesouvá vůbec.
• Každý hráč může (ale nemusí) své žetony, které jsou v zákrytu, ještě před tím, než hráči zvolí karty pro další tah, otočit na rubovou stranu (žetony se kryjí).
• Po odhalení karty panenky se její efekty aplikují pouze na žetony otočené lícovou stranou (nekryté).
• Po vyhodnocení efektu panenky (vyřazení žetonů) se nejprve vyhodnotí případné postrčení. Zahraje-li hráč kartu s číslem „0“, může postrčit (a tím vyřadit) také žeton, který se kryje za ním. Žeton, který je sice za ním, ale nekryje se (není otočen na rubovou stranu), tímto způsobem vyřadit nelze.
• Následně se přesunou nekryté žetony, které se mohou posunout.
• Teprve pak se žetony v zákrytu postupně otáčí na lícovou stranu a provádí se jejich přesun, a to i v případě, že jejich vlastník otočil kartu s číslem, které bylo na kartě panenky přeškrtnuto (panenka jeho pohyb neviděla).

Dalgona

• Upřesnění: Žeton, který opouští poslední sekci tvaru, přežívá do další hry.
• Před otočením každé další karty si může hráč nahlas tipnout, jaký tvar na ní bude. Trefí-li se, získává jeden přesun navíc (může posunout jeden žeton o dvě sekce, nebo dva žetony o jednu sekci). Netrefí-li se, nic se neděje.

Kuličky

• Při variantě „Čára“ se počítají pouze kuličky, které skončí na zdi a před čárou.
• Skončí-li kulička hráče mimo zeď, nebo sice na zdi, ale za čárou tak, že se jí nedotýká, je jeho žeton vyřazen.
• Pokud je vyřazen žeton hráče, který házel jako první, druhý hráč již nehází a jeho žeton okamžitě přežívá.

Skleněný most

• Upřesnění: Při shodě čísel na zahraných kartách začíná ten, jehož žeton je blíže vzdálenější hraně mostu.

Hra na oliheň

• V trojúhelníku na každém očíslovaném poli může stát maximálně jeden žeton.
• Zahrál-li hráč „Pohyb“ a následující očíslované pole v trojúhelníku je obsazené, tak přeskočí až na nejbližší volné pole. Tímto způsobem může případně přeskočit až do hlavy olihně a zvítězit.

VIP sázky

• Souběžná hra, které se mohou účastnit i nehráči.
• Sázející před začátkem první hry tipují číslo celkového vítěze (ze všech žetonů k dispozici). Hráči mohou tipovat svůj nebo soupeřův žeton. Sázky jsou tajné (hráči je napíší na papírek a zabalí). Správně tipující získá předem domluvenou výhru. Tipuje-li správně více hráčů, výhra se mezi ně rovnoměrně rozdělí. Je-li tipovaný žeton vyřazen v jiné než poslední hře, může sázející provést náhradní tip, ale jeho případná výhra bude adekvátně snížena.
• Sázet lze i na vítěze dílčích her. V takovém případě se volí pouze z žetonů, které ke hře nastupují, a v případě vyřazení tipovaného žetonu nelze provést náhradní tip.

Sdílet s přáteli: