Hledání bájné země na vikingských lodích

Autor: mh | 18.6.2022 | 4

Dobrodružné výpravy je série malých her, které na český trh přináší Albi. V současné době jsou přeloženy tři z celkem pěti doposud vydaných: Vinland, Oklahoma a Lhasa. Protože herní systém je u všech stejný (liší se především příběhem), bude tato část shodná pro všechny tři hry. Kdo chcete, můžete tedy směle přeskočit až na část, která bude věnována přímo konkrétnímu příběhu.

Hra je distribuovaná v malé krabičce čtvercového tvaru o rozměrech 11 × 11 centimetrů, takže se bez problémů vejde do tašky nebo větší kapsy. Uvnitř najdete pouze balíček karet a malý leták, který ovšem tentokrát neobsahuje pravidla, ale reálné pozadí příběhu. Klíčovou vlastností Dobrodružných výprav je totiž historický základ, takže při jejich hraní můžete nabýt dojmu, že prožíváte něco, co se kdysi skutečně stalo. Samozřejmě nikoliv přesně tak, jak vám to hra nabízí, ale alespoň v odpovídajících kulisách. Nic jiného krabička neobsahuje, žádné figurky, žádné další herní prvky – vše, co budete potřebovat, se nachází na uvedených kartách.

Hra je oficiálně určena pro 1–6 hráčů od 10 let, ale v zásadě je to jedno. Jde totiž o hru kooperativní a hrajete pouze za jednoho hrdinu, takže počet hráčů má vliv pouze na nějaké domlouvání se podle hesla „víc hlav víc ví“. Pokud se u stolu nějak srovnáte, může vás hrát klidně i víc, i když upřímně řečeno bych doporučoval, abyste si v takovém případě hru zahráli radši samostatně ve více menších skupinkách. Anebo možná ještě radši pouze v jednom.

Princip hry

Průběh každého příběhu Dobrodružných výprav je řízen balíčkem očíslovaných karet. Tyto karty se nemíchají a v žádném případě není vhodné se na ně dopředu dívat, a to ani na jejich zadní strany, neboť byste se tak mohli připravit o mnohá překvapení. Začíná se kartou č. 1, která vám společně s několika následujícími vysvětlí herní principy, nebo, chcete-li, pravidla.

Ve hře existují karty několika druhů, které se rozlišují pomocí symbolu pod jejím číslem v levém horním rohu. Jedna z karet představuje hrdinu, za kterého hráči hrají. Jedná se však především o ilustrativní záležitost, neboť karta hrdiny neobsahuje žádné vlastnosti.

Symbol blesku označuje tzv. neodkladnou kartu (já bych ji nazval spíše kartou události). Narazíte-li na ni, musíte okamžitě přečíst veškerý její text a splnit všechny její pokyny. Součástí karty také může být rozhodování mezi dvěma variantami. V takovém případě se hráči mezi sebou dohodnou, kterou variantu zvolí, a podle toho splní příslušné pokyny. Většinou se jedná o tažení konkrétní karty (karet), otočení karty (karet) na zadní stranu, nebo o jejich odhození na odhazovací balíček, případně o nahrazení odhozené karty jinou.

Dalším typem karty je karta předmětu, označená symbolem ruky. Nalezené předměty si vykládáte před sebe a můžete je používat v souladu s tím, co je na nich napsáno.

Dále jsou ve hře karty mapy, které pokládáte doprostřed stolu a postupně z nich skládáte mapu místa, ve kterém se nacházíte, a jeho okolí. Ke každé kartě mapy můžou být z libovolné strany přidány karty akcí, které poznáte podle ozubeného kolečka. Ty vám říkají, co vás na konkrétním místě čeká. Na rozdíl od neodkladné karty, kterou po jejím odhalení musíte vyhodnotit okamžitě, karty akcí můžete vyhodnotit podle svého uvážení v libovolném pořadí. Teoreticky také některou z akcí nemusíte vyhodnotit vůbec, pokud se rozhodnete pokračovat úplně jiným směrem.

Pro všechny karty platí jedna zásada: Vždy se dívejte pouze na její přední stranu (poznáte ji podle toho, že číslo karty je v barevném kolečku), na zadní stranu (číslo karty v černém čtverečku) se podívejte pouze tehdy, pokud vám to pokyny umožní. To platí i při jejich odhazování na odhazovací balíček — i v tomto případě ponechte kartu otočenou tak, jak aktuálně ležela.

A to je z principů prakticky všechno. Dále už stačí jenom nechat se vést textem na kartách, činit rozhodnutí a plnit pokyny. Tak se časem dopracujete k jednomu z pěti různých konců. Budete-li chtít zažít i ostatní konce, můžete hru resetovat podle pokynů na závěrečné kartě, začít hrát opět od začátku a na některých místech provést jiná rozhodnutí.

Vertikální srovnání

Pokusím se nyní na základě herních principů porovnat Dobrodružné výpravy s některými jinými hrami.

Gamebooky, 7. kontinent

Když se zamyslíte nad tím, jak vlastní hra probíhá, respektive jak procházíte příběhem, zjistíte, že ze všeho nejvíce se podobá klasickému gamebooku, pouze číslované odstavce v knize jsou nahrazeny číslovanými kartami. Kromě toho způsob, jakým jsou čtvercové karty na stole skládány k sobě a vytvářejí výslednou herní mapu, může vzdáleně evokovat 7. kontinent. Ten je totiž také chápán jako transformace gamebooku do deskové hry.

Je však potřeba hned říct, že zde veškerá podobnost končí. Zatímco 7. kontinent obsahuje další herní materiál (figurky, další karty) a jeho hraní vyžaduje taktizování a další specifické herní činnosti, u Dobrodružných výprav si vystačíte se čtením a rozhodováním mezi dvěma variantami. Hra také neobsahuje žádný bojový ani jiný systém (např. prohledávání), veškeré situace jsou řešeny výhradně na základě toho, jestli v daný okamžik vlastníte konkrétní předmět, či nikoliv. Ani počet karet nelze mezi těmito hrami příliš poměřovat (u Dobrodružných výprav jich je 70, u 7. kontinentu skoro tisícovka).

Únikovky, Adventure games

Na základě velikosti krabičky a počtu karet by nás mohlo napadnout porovnat Dobrodružné výpravy s různými karetními únikovkami – ať už přímo se sérií Únikovka, kterou do češtiny také lokalizovalo Albi, nebo se sérií Exit, která je lokalizovaná Dinem. Cenová i velikostní podobnost by tu byla (i když Exity jsou o něco větší), ovšem v únikovkách je kladen důraz na řešení rébusů a jiných úloh, což představuje „odemykání zámků“. Nic takového však v Dobrodružných výpravách nenajdeme, o čemž jsme dokonce informování hned na jedné z prvních karet.

Možná bychom je mohli porovnat i s hrami ze série Adventure games, jako je Žalář, Monochrome a.s. a Sopečný ostrov. Tyto hry též používají postupné sestavování hracího plánu z karet a knihu příběhů, která je prakticky formou gamebooku. Nicméně kromě karet obsahují také figurky postav a řekl bych, že je v nich více samotné hry než v Dobrodružných výpravách, protože hráči mají k dispozici mnohem více možností a učiní mnohem více herních rozhodnutí než jenom vždy mezi dvěma variantami.

Příběh

Vzhledem k tomu, že Dobrodružné výpravy lákají na příběh, pojďme se podívat, jak je na tom on. Bohužel bez určitých spoilerů to asi nepůjde, protože právě ony objasňují moje hodnocení. Kdo tedy chcete být plně překvapen, tuto kapitolu radši přeskočte.

Vinland vás zavede na sever Evropy kolem roku 1000 našeho letopočtu mezi vikingy, konkrétně mezi potomky slavného vikingského objevitele Grónska Erika Rudého. A v tom je trošku jádro problému, který s tímto příběhem mám. Ono totiž jde ve skutečnosti o příběhy dva. Nejprve v roli Erikova syna Leifa Erikssona budete usilovat o očištění otcova jména na althingu, nejstarším parlamentu na světě. Váš život je však v ohrožení, neboť nepřátelé vám neustále strojí úklady. Naštěstí se v kritických chvílích můžete spolehnout na přízeň některého ze tří vikingských bohů: Lokiho, boha prohnanosti, Týra, boha spravedlnosti a Trúd, bohyni síly. Navíc dostanete nabídku od vyslance norského krále Olafa Tryggvasona, abyste opustil svoji vikingskou víru a přijal křesťanství. Na základě herních rozhodnutí tato část nějak dopadne a vy se v Leifově kůži vrátíte zpátky domů do Grónska. Zde se najednou převtělíte do role Leifovy sestry Freydís Eriksdóttir, která si dala za cíl nalezení bájné země Vinland. Přízeň některých z předchozích bohů si přenášíte i do této části a hlavně na svou stranu získáte Ódina, nejmocnějšího ze všech bohů.

Nevím proč, ale právě tahle nekonzistence, tato změna hlavního hrdiny uprostřed příběhu na mě působila rušivě. Netvrdím, že jsem se dokázal za tu chvilku s Leifem sžít, to v žádném případě, ale dělá to na mě dojem nastavované kaše (tedy přesněji „představované“), že autorům se dějová linka s hledání Vinlandu zdála krátká a proto jí předsunuli ještě Leifovo pobývání na althingu. Anebo obráceně, Leifova účast na althingu byla sama o sobě krátká, a tak ještě následuje hledání Vinlandu.

Co se mi naopak líbí, je zasazení příběhu do reálného prostředí a času. I když se to samozřejmě nedá srovnávat s nějakým historickým románem, přece jenom můžete alespoň trochu získat představu o tom, jak to tehdy u vikingů chodilo. Z tohoto důvodu je asi o něco hodnotnější účast na althingu než pozdější brázdění moří. Tam už je to především pohádka.

Z hlediska herních principů, jak už jsem zmiňoval, si především v určitých chvílích vybíráte jednu ze dvou nabízených variant. Dalším, asi nejvíce herním prvkem, je také zmiňovaná přízeň bohů. Na začátku hry obdržíte karty tří bohů a u jednoho si můžete rovnou nastavit jeho přízeň. Když se pak ocitnete v nějaké nepříjemné situaci a máte přízeň toho správného boha, můžete jeho kartu otočit do stavu „bez přízně“ a vyváznout se zdravou kůží. Je to tedy ekvivalent vyčerpání nějakého zdroje, jak ho známe z jiných her. Pokud přízeň potřebného boha v daný okamžik nemáte, většinou to pro vás bude mít nepříjemné následky, které můžou skončit až smrtí a jedním z pěti avizovaných konců příběhu. „Nabít“ přízeň je možné pouze ve chvíli, kdy vám to nějaká karta výslovně řekne, přičemž Ódin platí za takového žolíka. Dalším prvkem pak je vlastnictví nějakého konkrétního předmětu. I ten vás může v určitém okamžiku zachránit. Nicméně je to opravdu pouze v rovině, jestli daný předmět máte v inventáři, nebo nikoliv.

Horizontální srovnání

Samozřejmě, že se nabízí také srovnání jednotlivých příběhů mezi sebou. Tady bohužel musím konstatovat, že Vinland v porovnání s ostatními dvěma příběhy poněkud ztrácí. Některé důvody jsem již vyjmenoval, především je to určitá nekonzistentnost příběhu, kdy se zhruba uprostřed změní jeho hlavní postava a prakticky i cíl jejího zájmu. Tady Lhasa a Oklahoma působí mnohem sevřenějším a pocitově rozhodně lepším dojmem. Nedá se však říci, že by se jednalo o nepovedený příběh, to ne, v zásadě se jedná o srovnatelnou kvalitu, jsou to však drobnosti, které z Vinlandu dělají až toho „třetího vzadu“. Jednoduše řečeno, u těch druhých dvou příběhů jsem se o trošku více bavil.

Kdybych měl z těchto tří verzí sestavit svůj osobní žebříček, pak by vyhrála Oklahoma, na druhém místě by byla Lhasa a bronzový stupínek by patřil Vinlandu. Rozdíly jsou však minimální.

Postřehy a dojmy

Počet hráčů

Vzhledem k tomu, že se jedná prakticky o gamebook, tedy „kooperativní“ hru, je počet hráčů spíše formální záležitostí. Navíc slovo „kooperativní“ píšu do uvozovek, protože existuje vždy pouze jedna herní postava, za kterou se hraje, takže spolupráce hráčů spočívá především v dohodě o výběru jedné z nabízených variant.

Osobně si myslím, že nejlepší je zahrát si Dobrodružné výpravy v jednom hráči. Hra ve více hráčích podle mého názoru nepřináší nic navíc, spíše zdržuje. Je-li vás více, radši ať si každý zahraje jednu nebo více partií sám než společně. Ale to je pouze můj osobní názor.

Zábavnost

Když jsem viděl obrázky a přečetl si reklamní popis, měl jsem od hry jistá očekávání. Samozřejmě vzhledem k ceně jsem neočekával nic zázračného, přesto se nemůžu ubránit dojmu, že jsem přece jenom čekal o trochu víc. Hlavně v oblasti herních mechanismů a možná také pod dojmem toho, že například u série Adventure Games se podařilo do malé krabičky vměstnat poměrně košatý příběh na několik hodin. Tady jste zhruba do půl hodiny hotovi. Jistě, skončili jste nějakým koncem a hra obsahuje ještě čtyři další, můžete tedy zkoušet hrát vícekrát a snažit se „vyzobat“ je všechny. Na druhou stranu, pokud se vám podaří docílit konce, o kterém se můžete domnívat, že je tím nejlepším (ačkoliv tak žádný z konců není označen, dá se to vytušit), nemáte úplně motivaci snažit se o další, evidentně o něco horší konce.

Vlastní realizace

Vlastní realizace hry je celkem povedená. Nemám teď ani tak na mysli kvalitu komponent (karty jsou prostě karty), jako spíš větvení a návaznost příběhu. Nenarazil jsem na žádnou chybu, která by narušovala jeho logický tok a kde by si člověk pomyslel: proboha, co je to za nesmysl?!

Drobnou výtku bych však přece jenom měl. Za prvé není nikde zdůrazněno, že i při odhazování karet je nutné dodržet stranu, na kterou je karta otočena. Já jsem měl při první hře tendenci karty při odhazování otáčet na rubovou stranu, aby byly připraveny na další hru. Až při závěrečných instrukcích jsem zjistil, že to nebylo úplně dobře. Stejně tak není na začátku nijak vysvětlena funkce karet se symbolem klíče a zámku, tím spíš, když na obou stranách jsou čísla v barevném kroužku (tj. jako na lícové straně). Píše se tam pouze, že tyto „symboly ti pomohou při sbalení hry“. Až po dohrání hry na poslední kartě jsou instrukce ke složení hry, kde se dozvíte, jak s těmito kartami naložit. Správná funkce těchto karet však předpokládá, že budou na odhazovacím balíčku ležet tak, jak při hře skončily. Jinak ale tento mechanismus slouží k tomu, že při dalších hrách budete mít v některých případech trochu jinou situaci, která je popsaná na druhé straně karet s klíčem.

Rozhodně doporučuji přesně dodržovat instrukce na kartách, a to v pořadí, ve kterém se vyskytují. Neotáčejte karty automaticky sami od sebe, ale opravdu až ve chvíli, kdy k tomu dostanete pokyn. Stejně tak na odkládací hromádku pokládejte karty tou stranou, která byla aktuálně navrchu. Pokud to dodržíte, pak půjde všechno hladce, bez ostrých hran.

Do této části bych pro zjednodušení zahrnul i český překlad. Ten na mě působí dobrým dojmem, nenarazil jsem na žádné chyby, ani na nic, co by tzv. „rvalo uši“.

Závěrečné zhodnocení

Asi nejpřesnější označení série Dobrodružných výprav bude znít „gamebook ve formě karet“. Přesně tak se totiž hraje. Navíc se jedná o zjednodušenou verzi gamebooku, protože si hráči vybírají pouze ze dvou variant. Vzhledem k tomu, že neobsahuje žádné hádanky, rébusy, nebo komplikovanější herní mechanismy, jedná se spíše o oddychovou záležitost než o nějakou deskoherní výzvu. Ačkoliv tu je jakási vizuální podobnost s hrou 7. kontinent, rozhodně nelze očekávat byť jen vzdáleně podobný zážitek.

Hlavní devízou Dobrodružných výprav tak je především reálné pozadí příběhu, při kterém se člověk může i něco zajímavého dozvědět, a tím pádem působí trochu edukativním dojmem. Tady je však potřeba zmínit, že jednotlivé příběhy nemají úplně stejnou zábavnost a zrovna Vinland patří podle mého názoru z této trojice k nejslabším. Dalším plusem je nízká cena a absolutně nedestruktivní forma hry, takže je možné bez problémů po odehrání krabičku poslat dále.

Pokud tedy nepatříte mezi extrémně náročné hráče a nemáte problém obětovat pár stovek, pak není důvod se Dobrodružným výpravám vyhýbat.

Sdílet s přáteli: