Autor: Trigron | 7.12.2022 | 11
„Dobré ráno a krásný den, vážení posluchači, vítejte na okruhu v Zandvoortu, kde proběhne pátý závod této sezóny F1. V dnešním závodě se utkají ti nejlepší jezdci světa a my jsme zvědaví, jak se vypořádají s nevhodnými povětrnostními vlivy, které tu dnes panují. Teď už ale máme jezdce seřazené na startovním roštu, motory burácí a piloti čekají na odmávnutí startu…“
Na světě je mnoho deskových her. Některé jsou spíše přemýšlivé a odehrát jednu partii je otázkou několika hodin. Jiné hry k přemýšlení tolik nevybízí a do hodinky máte odehráno. Všechny ale mají společný cíl – bavit hráče. A pak jsou tu hry, které krásně odsýpají, ale přitom vás staví před jedno složité rozhodnutí za druhým. A baví královsky. A právě do této kategorie spadá Heat: Pedal to the Metal. V této hře se vžijete do role jezdců F1 ve zlaté éře tohoto sportu. Bylo to období, kdy tato královská disciplína motosportu zažívala rozkvět, ale zároveň to byla doba, kdy v každém ročníku zemřel alespoň jeden jezdec. A právě toto období pro svou hru vybrali autoři Asger Harding Granerud a Daniel Skjold Pedersen. Hru vydalo Days of Wonder. Za český překlad je zodpovědný Blackfire.
V krabici najdete slušnou nálož herních komponent. První věcí, které si všimnete, je povedený plastový insert. Ten, světe div se, pojme i obalené karty. Dále zde naleznete plastové rakvičky na kolech, kdy při bližším pohledu si všimnete i mikroskopického čísla na čumáku každého vozidla, plastové řadící páky, několik poctivých kartonových žetonů v různých velikostech, dva oboustranné herní plány, představující tratě v USA, Itálii, Francii a Velké Británii. Dále zde najdete několik hráčských desek – zde zaznamenáváte stav svého vozu, zařazenou rychlost, umísťujete sem karty heat, ale především se zde nachází váš osobní dobírací a odkládací balíček. Nejpočetnější herní komponentou jsou ale karty – těch zde naleznete více než 300. Nutno poznamenat, že podobně jako pro celou hru je i pro karty typické velmi pěkné grafické provedení. Pokud rádi udržujete svoje hry v dobrém stavu, pak karty pohodlně ustrojíte do obalů 57 × 89 mm.
„… a závod právě začal. Vozidla se dávají do pohybu… ale ne, hned před první zatáčkou máme srážku několika vozidel… vypadá to, že jsou tam vozy Cooper-Climax, Masserati… odsud nedokážu víc říct… doufejme, že jsou jezdci v pořádku. Jen připomenu pro diváky u radiopřijímačů, že tato sezóna už stála život několik jezdců.“
Jedním z faktorů, které ovlivňují četnost výskytu hry na herních stolech, může být v některých herních skupinách i složitost a délka přípravy hry. V případě Heatu se bavíme o úkonech, které rozhodně nejsou složité a nezaberou mnoho času. Jak základní, tak i pokročilá varianta je připravena do pěti minut.
„Jede se již poslední kolo závodu a je to vážně podívaná! Hned v prvním kole jsme viděli srážku několika vozidel. Naštěstí jsme dostali zprávu, že jezdci vyvázli bez vážnějších zranění. V čele nyní svádí souboj dva závodníci – Jack Brabham ve vozidle Cooper-Climax a Innes Ireland v monopostu Lotus-Climax.“
Cílem hry je, překvapivě, dojet do cíle jako první. Za tímto účelem proběhne předem neurčený počet hráčských tahů, ve kterých se vozidla budou posouvat blíže a blíže k cílové pásce. Pokud jezdíte jako Fittipaldi, bude těchto tahů méně. Pokud ovšem řídíte jako Pavel Liška v Pupendu, mohlo by se to pro Vás trochu protáhnout. A mohli byste se stát zdrojem všeobecného veselí kolem stolu. Třeba když vyletíte v první zatáčce, což není jednoduchý úkol, ale i to už jsem viděl.
Struktura herního kola je jasně dána a je naznačena i na hráčských deskách. Nejprve hráči současně zařadí rychlostní stupně u svých vozů (1 až 4), přičemž ty určují počet karet, které hráči musí zahrát skrytě z ruky. Při zařazeném druhém rychlostním stupni hrajete z ruky dvě karty. Standardně má každý hráč v každém herním kole k dispozici sedm karet, ze kterých si vybírá. Postupně, od prvního vozidla k poslednímu, se pak tyto skryté karty vyhodnotí. Odhalí se, sečtou se jejich rychlosti a hráč se posune o tolik polí, kolik činí součet. Důležité je, že vozidla se v této hře vzájemně neblokují, ani nemůže dojít k jejich kolizi. Tento popis vyjadřuje celou podstatu hry. Ale zároveň je to přece jen o něco málo komplikovanější. Hráčům se občas dostanou do ruky karty heat, které mu pouze překáží v ruce a nedají se hrát. Cílem zkušeného závodníka by mělo být se těchto karet průběžně zbavovat prostřednictvím akce chlazení. Tu hráč může aplikovat na základě určitých herních efektů – pozicí na trati, zařazenou rychlostí a také díky kartám vylepšení. Karet heat má každý hráč na začátku přibližně 6 a představují kondici jeho monopostu. Těmito kartami lze platit za určité akce a zároveň hráči umožňují projíždět zatáčky agresivnějším a méně technickým způsobem. V takových případech se karty heat přesouvají ze separátního balíčku (motor) na desce hráče do jeho odhazovacího balíku. Pokud mu ale v důsledku přepálení zatáčky karty heat dojdou, pak jeho průjezd skončil fiaskem a vyletěl ze zatáčky. To sice neznamená absolutní konec v závodě, ale mírně to poškodí jízdní vlastnosti jeho vozidla v dalším průběhu závodu.
Co jsem nezmínil, ale je to jedna z nejzábavnějších částí hry, jsou karty nervozity. Ty, podobně jako karty heat, překáží v ruce. Na rozdíl od nich lze ale karty nervozity hrát stejně jako normální karty, jenže… karty nervozity nemají fixní hodnotu. Místo toho nutí hráče, aby si z vrchu balíku tahal karty, dokud nenarazí na kartu rychlosti. Vytažená karta se pak počítá za zahranou. Na rovných úsecích tak nervozita nepředstavuje akutní ohrožení. Ta pravá zábava začíná ve chvíli, kdy má hráč v důsledku špatného managementu ruky před zatáčkou k dispozici zcela nevyhovující směsici normálních karet, heatu a nervozity. Tyto momenty otestují hráčovy schopnosti. Občas nezbývá nic jiného než zariskovat kartu nervozity, případně hodně podřadit.
Co se týče průjezdu zatáčkami, ty jsou velice elegantní, nicméně nikterak inovativní. V každé zatáčce najdeme čáru, jejíž překročení značí ukončení průjezdu zatáčkou. Problém je, že nerozlučným parťákem každé takové čáry je i číslo, které představuje rychlostní limit zatáčky. Pokud hráčova rychlost na odhalených kartách přesáhla rychlostní limit zatáčky, pak hráč zatáčku přepálil a musí zaplatit tolik karet heat, kolik činí rozdíl mezi jeho rychlostí a rychlostním limitem zatáčky. Pokud mu již nezbývá dostatečný počet karet heat, hráč havaroval.
Dalším důležitým herním prvkem je použití vzduchového vaku (slipstream). Ten umožňuje hráči, který ukončil svůj pohyb za/vedle jiné formule, pohnout se o dodatečná pole. Navíc se tento pohyb nepočítá do celkové rychlosti, proto je slipstream naprosto nejlepším způsobem, jakým projíždět zatáčky.
Do dalších detailů nebudu mnoho zabrušovat. Jen musím upozornit, že ve hře je k dispozici mnoho dalších prvků, které obohatí herní zážitek. Jsou to například karty vylepšení, kterými hráči mohou modifikovat své vozy. Dále mají hráči možnost získávat sponzorské karty za zvlášť povedené průjezdy zatáčkami. Skvělá jsou i pravidla pro turnaj, která umožňují všechny tratě použít v jednom navazujícím šampionátu. Každý závod šampionátu pak lze okořenit kartami událostí, které nějakým způsobem modifikují nadcházející závod.
„… a máme tu průjezd poslední zatáčky, který Brabham zvládá na výbornou. Ireland je v těsném závěsu, ale už to nezvládne. Brabham žene svoje vozidlo Cooper T53 do cíle… a protíná cílovou čáru. Brabham první, Ireland druhý. Perfektní závod pro oba jezdce. Brabham se tak dostává do bodového vedení v této sezóně a má nakročeno již k třetímu titulu světového šampiona.“
Za jednu z nejlepších věcí ve hře považuji tzv. modul legendy. Ten umožňuje přidat hrou ovládané vozy. V krabici se nachází celkem šest vozidel. Pokud Vám chybí hráči do plného počtu, pak doporučuji, abyste v závodě použili virtuální piloty. Trať tak bude zaplněná a závod bude mít to správné napětí. Ovládání umělé inteligence je extrémně jednoduché a rychlé. Porážka botů navíc není úplnou samozřejmostí a dá vám zabrat. Ačkoliv nejsem hráč, který by měl v oblibě sólo módy deskových her, zrovna u Heatu bych udělal klidně výjimku.
Heat: Pedal to the Metal je skvělou závodní hrou, která dává přednost elegantním mechanikám a rychlému tempu před složitým plánováním, které by narušilo plynulost hry. Přesto je to však hra, jež nabízí taktická rozhodnutí, okořeněná akurátní porcí náhody. To ve výsledku znamená, že pro vítězství v závodě jsou rozhodující především schopnosti jednotlivých hráčů. Náhoda sama o sobě vás sice poškodit může, ale většinou ne natolik, abyste vypadli z boje o vítězství. Z produkčního hlediska lze hře vytknout pouze desky hráčů, které klidně mohly být z kartonu. Pravidlově je hra jednoduchá a lze hrát i s příležitostnými hráči. Možnost přidávat postupně moduly umožňuje škálovat obtížnost hry. Ale upřímně, nevidím důvod, proč po první hře nepřidat všechny moduly – počasí, vylepšení, sponzory, boty.
Jestli lze na hře nalézt nějakou slabinu, tak snad jen abstraktnost jízdní stopy. Ve hře nebudete řešit směr pohybu vozidla, ani vzájemné blokování vozidel. Závod je tak vlastně přímka proložená občasnou limitací rychlosti. S ostatními vozy se nemůžete srazit, jediné riziko tak představují zatáčky. To však hře vůbec neubírá na její zábavnosti, ani na pocitu, že skutečně závodíte. Hra je natolik dynamická, že v průběhu závodu se můžete z chvostu dostat na první místo a pak se opět propadnout až na konec startovního pole. Tomu pomáhá i balanční mechanismus, který poskytuje posledním(u) vozu(ům) bonusové pole k rychlosti, stejně jako dodatečnou možnost chladit. Ačkoliv mi tematicky tento catch up mechanismus nesedí, rozhodně je funkční a přispívá celkové dynamice hry.
V insertu se navíc nachází místo i pro další dva vozy, lze tedy očekávat, že v blízké budoucnosti se dočkáme rozšíření, které ještě obohatí herní zážitek. Hra až v osmi hráčích, další tratě, nová vylepšení. Zkrátka tajné přání každého latentního závodníka. Pro nadšence do závodních her je zkrátka Heat nutnost, ale i ten, kdo není vyznavačem rychlosti s duší závodníka, by měl v případě této hry zpozornit a vyzkoušet si ji.
+ pocit skutečného závodu, kdy s přibližujícím se cílem se zároveň zvedá tepová frekvence
+ čisté mechaniky, které usnadňují vysvětlování pravidel ostatním hráčům
+ rychlost hry (včetně její přípravy): zkušenější hráči zvládnou závod i do hodiny a půl
+ boti, kteří vám umožní vždy závodit v plném počtu vozidel
+ grafické provedení, ze kterého sálá atmosféra závodů v 60. letech
+ skvělé karty vylepšení, jejichž použití znamená mírně odlišný jízdní styl jednotlivých hráčů
– když se nad tím zamyslíte, herní trať je vlastně jen přímka, po které se snažíte co nejrychleji přejet z bodu A do bodu B – neexistuje zde hledání ideální jízdní stopy
– kvalita pravidel, která nejsou příliš dobře napsaná. U některých karet vylepšení se budete setkávat s tím, že vlastně nevíte, co dělají. Jmenovitě například u karty „Pohon 4 kol“, která ve vás evokuje pocit, že potenciální bonus +1 k pohybu dostáváte za každou otočenou kartu, ale pravdou je, že tento bonus lze získat pouze za otočené karty rychlosti, které zůstávají v herní oblasti. Toto je nešvarem již anglické verze, český překlad je pak dílem Blackfire, takže nelze očekávat nějakou snahu problémy odstranit. Hoďte to do překladače a je to, však je to buřt.
„… dnes to byla skvělá podívaná, milí posluchači. Už se nemůžeme dočkat dalšího závodu tohoto ročníku Mistrovství světa jezdců, který se pojede v belgickém Spa-Francorchamps. Ten je obecně považován za nejnebezpečnější trať na světě. Pro dnešek je to ale vše. Děkuji Vám za pozornost a přeji krásný zbytek dne.“
Díky za pěknou recenzi.
Ad catch up mechanismus, nejsem expert na motor sport, ale myslím, že v reálu závodník, ktery se zrovna nepretahuje o nějakou pozici opravdu jede rychleji a volí si ideální stopu.
Ahoj. Díky za komentář. Touto optikou to samozřejmě smysl dává, nicméně nikde není psáno, že poslední dva hráči se nepřetahují o předposlední místo. Kritika ale spíše mířila na to, že v reálném závodě nebudu zpomalovat, abych byl záměrně pozadu a mohl těsně před zatáčkou manipulovat s bonusem + 1 k pohybu, což mi umožní využití slipstreamu přes zatáčku. Ale je to hra a taktické zpomalování je zábavné, tak s tím vlastně nemám žádný problém. :)
Ahoj,
jen pro zajímavost doplním k tomu, cos napsal - tedy, že nebude přece někdo brzdit a nechá se předjet… V současné Formuli 1 se toto také dostalo do hry. Totiž díky systému DRS je jezdec vzadu zvýhodněn. DRS zóna má na trati dva body – detekční a aktivační. Pokud je rozdíl mezi jezdci v detekčním bodě menší než 1 sekunda, může jezdec v aktivačním bodě otevřít DRS. A to i v případě, že je v aktivačním bodě už před svým soupeřem.
V Bahrajnu i Saúdské Arábii jsme viděli velké strategické hry mezi Leclercem a Verstappenem.
„V podstatě jsem věděl, že když nechám Maxe s DRS za sebou na hlavní rovince, budu velmi snadno předjet,“ řekl Leclerc. „Chtěl jsem tak mít DRS. V prvním kole jsem velmi brzy zabrzdil, dostal jsem DRS a podařilo se mi do zatáčky předjíždět. Podruhé pak už Max evidentně věděl, že to udělám, takže jsme oba brzdili docela brzy, ale i tak jsem se na konci dokázal udržet vepředu. Potřetí už mi to nevyšlo.“
„Systém DRS je tak výkonný, že je vidět, že mezi jezdci probíhala hra na kočku a myš,“ řekl o brzdění Christian Horner. „Myslím, že bychom se možná měli pro příští roky podívat na to, kde je detekční zóna DRS.“
Hry s DRS a brzdění se v Džiddě objevil už vloni (2021). Tenkrát došlo mezi Hamiltonem a Verstappenem ke kolizi.
Toto Wolff se však domnívá, že pokusy jezdců vyhnout se tomu, aby dojeli k čáře DRS jako první, dodávají závodům F1 na zábavnosti.
super recenze, díky!
Duna: Tajemství rodu
Akt. cena: 350 Kč
Končí za: 4 dny
