Galaktické sny… rychlostí šneka

Autor: danielk | 1.12.2024 | 0

Star Tycoon mě na první pohled okouzlil – spousta nádherně ilustrovaných karet a téma hvězdného prostoru, které slibovalo objevování, budování a souboj myslí. Po dvou odehraných partiích však místo intergalaktické euforie cítím spíš mírné zklamání.

Každý hráč startuje na své domovské planetě v systému Magna s Omniforge – továrničkou na výrobu dvou základních zdrojů. Tahle mašinka je sice užitečná, ale spíš symbolická, protože z ní žádné velké impérium nepostavíte. Možná za pár tahů… nebo spíš pár světelných let.

Zajímavým prvkem jsou samotné společnosti (Company). Na začátku si vybíráte ze dvou náhodně přidělených. Každá má unikátní schopnost, která hře přidává na variabilitě. Některé vám pomohou dobýt galaxii, jiné by sotva zvládly provozovat vesmírnou kavárnu. Vyberte si dobře – a doufejte, že váš soupeř netáhne eso.

Jedním z plusů je jednoduchý výpočet vítězných bodů. Kdykoliv můžete spočítat, o kolik vás soupeři předběhli. Je to transparentní a praktické – a zároveň bolestivé, když zjistíte, že váš warpový motor je ve skutečnosti jen dobře vypadající dekorace. Zvlášť když náhoda v nabídce staveb dokáže spolehlivě podkopat vaše plány.

Herní zdroje – těch je sedm druhů – jsou alfou a omegou všeho. Zpravidla vám bude chybět přesně ten jeden, který by vás posunul dál. Galaktická tržnice, kde můžete nakupovat a prodávat, je naštěstí skvělá. Simuluje nabídku a poptávku tak realisticky, že by Elon Musk záviděl. Ceny rostou a klesají podle toho, kdo co koupí nebo prodá, takže správné načasování je klíčem k úspěchu.

Budování planet je zábava, ale taky zkouška trpělivosti. Nové zdroje ze svých staveb dostanete až po třech kolech, což je dost času na to, abyste skončili na mizině a nemohli nic dalšího postavit. Na konci kola navíc musíte odhodit přebytečné zdroje, což má zřejmě simulovat rozpočet korporace. Nebo firemní politiky, které vám prostě nedovolí mít hezky nasysleno.

A teď to nejhorší: délka tahů. Přestože herní mechanismy působí promyšleně, hráči mají tolik možností a proměnných, že jejich tahy připomínají nekonečný brainstorming. A co hůř, vaše geniální plány často padnou díky jediné akci soupeře, takže musíte začít znovu. Když si k tomu přidáte přemýšlivé hráče, kteří musí z každého tahu vyždímat maximum, čeká vás vesmírné ticho, tak dlouhé, že budete mít chuť vynalézt hyperprostor jen proto, abyste z něho unikli.

Verdikt: Star Tycoon má nepopiratelné kouzlo – design, téma i některé mechaniky jsou zábavné a nápadité. Ale pokud nejste fajnšmekři, kteří milují hodiny promýšlení a optimalizace, nebo nemáte partu, které je úplně jedno, kdo vyhraje, můžete se snadno přistihnout, že si přejete, aby tah soupeře skončil dřív, než zestárnete.

Sdílet s přáteli: