Expedice (nejen) z pohledu sólohráče

Autor: ULDEPICA | 25.1.2024 | 9

Při letošním zimním počasí se nechce nikomu ven. Jednou sucho, podruhé mlha a všudypřítomný obtížný mráz. Přesto se najdou tací, kteří z tepla svých obývacích pokojů vyrazí na drsnou Sibiř, aby vypravili expedice, které odhalí osud výpravy dr. Tarkovského. Budou tavit meteority anebo se vybavovat mocnými předměty? Budou pomáhat místním přežívat drsné podmínky Tungusky, rozšiřovat mezi obyvateli svůj vliv nebo objevovat nová nebezpečná zákoutí tohoto katastrofou postiženého kraje? Osud expedic je v rukou každého z dobrodruhů. Stanete se právě vy tím nejúspěšnějším?

Expedice je poměrně nová hra od Stonemeier Games, která je jakýmsi spinoffem megaúspěšné hry Scythe. Zaslouží si pozornost hráčů a vyrovná se, původní konfliktní předloze či ji dokonce předčí? Jaká je v jednom a ve více hráčích? A konečně má smysl jí kupovat, když už Scythe doma máte?

Na hře Expedice se mi líbí především její neotřelost, variabilita a fakt, že je velmi zábavným optimalizačním puzzlem. Neotřelost bych zde definoval jako zajímavou práci s mechanismy worker-placementu, kdy v rámci každého kola vybíráte právě jednu akci, kterou NEUDĚLÁTE. Jednu takovou akci si vyberete, překryjete ji a vykonáte všechny ostatní nezakryté akce. To nabízí opravdu zajímavá rozhodnutí a potřebu alespoň střednědobého plánování, protože víte, že v dalším kole danou akci MUSÍTE do svého tahu zakomponovat. Každá partie bude díky variabilní přípravě (hexové dílky + pět karet výběru) a výběru kombinace mecha a hrdiny jiná a nevidím zde problém se znovuhratelností. Nejzábavnější je zcela jistě management karet na ruce a jejich hraní. To, že se z jedné karty může stát karta aktivní, karta v záloze, karta vylepšená poskytující pasivní funkci anebo může odcestovat jako splněný úkol, nabízí opravdu mnoho herních rozhodnutí a nutnost plánování s co nejpřesnější optimalizací. Zároveň mi přijde fajn, že všechno lze ještě stíhat sledovat. Člověk nemá pocit, že by si měl při hraní zlomit mozek.

Možnosti karet jsou skvělé, ale díky omezenému výběru je to také největší slabina hry. Může se stát, že vám nepřijde rozumná kombinace dvě tři kola po sobě, soupeři (nebo automa) vám zaťápne pole s ještě ucházející akcí a vy se nikam nehnete. Vzhledem ke svižnosti můžou pak ta dvě kola (rozumějte špatné karty) rozhodnout o výsledku partie. Hráči Expedicím vytýkají, že se jedná o příliš počítací záležitost bez špetky interakce. Ano, hra je rozhodně spíše solitérnějšího charakteru, ale to si může získat své fanoušky. Trochu zahozený potenciál vidím v nedostatku příběhovosti. Na to, jak úžasná grafika je – za mě se jedná o překonání Scythu ještě o dva levely – necítím příliš příběh, který by hra mohla vyprávět. Proč se neobjevila nějaká analogie k setkáním (velmi zábavné karty v Scythu)? Proč když splním úkol „Zachraň dřevorubce“ je mi ten týpek úplně buřt, ale sem rád, že jsem splnil úkol, který mi vygeneruje více vítězných bodů? Taky bych uvítal nějakou příběhovou doplňkovou knihu, kde by počínání expedic bylo více vysvětleno a třeba by poskytlo nějaký příběh s předpřipravenými scénáři apod.

Co se praktických ohledů týče, musím pochválit insert. Ten je velmi pěkný a doufám, že bude zajedno fungovat i s chystanými rozšířeními. Naopak co je problémem, na který bych rád upozornil, je poměrně velká prostorová náročnost hry a příšerně velká krabice, která se vám nevejde nikam. Paradoxně prostor stolu se s vyšším počtem hráčů nijak významně nezmenšuje, pokud hráči nejsou sběrateli karet, což se většinou neděje. Nicméně hra jako taková má sama celkem velké nároky na prostor (speciálně hexová pole jsou opravdu velká). Doufám, že rozšíření budou našlapaná a obhájí se tak prostorově štědrá krabice.

Stonemeier Games jsou borci, pokud jde o dodávání funkčních automa režimů do her. Ani tady nezklamali, spíše naopak bych je řadil k těm nejpovedenějším z jejich her. Tah automy zabere od tří do dvaceti vteřin, tedy v porovnání s tahem hráče naprosto zanedbatelný čas. Zároveň to hezky funguje a úrovně virtuálních soupeřů jsou dobře odstupňované. Není nad to dát si odpoledního šlofíka, uvařit si dobrý čaj, pustit si odpovídající ambientní hudbu a vyčlenit si hodinku času na zábavný mozkolam proti virtuálnímu rošťákovi, který chce osm hvězdiček sesbírat dřív než vy…

A konečně se dostáváme k největší výzvě Expedic – porovnání s hrou Scythe. Lze to vůbec provést? Ne tak docela… Z hlediska herních mechanismů a samotné filozofie hry se jedná o úplně odlišné tituly. Problém byl, když v momentě, kdy samotný Stonemeier Games ohlásil, že vydá hru ze světa Scythu, nastavil tím okamžitě asi milion kritérií pro porovnávání jednoho s druhým. Odmyslete si u Expedic svět a umělecké provedení Jakuba Różalskiho a najednou si uvědomíte, že srovnáváte nesrovnatelné. A přesně tak to je.

Když ovšem půjdeme až na dřeň, tak v čem se Expedice od Scythu nejvíce liší? Oceňuji, že tématem hry byla vybrána historická událost, o níž stále nemáme příliš mnoho informací, takže se zde otevírá prostor pro vlastní kreativní výklad autorů. Upřímně, jestli mě na Scythu přijde něco opravdu nedotaženého, je to mapa „rozdělení poválečné Evropy“ – je to sice z hlediska mechanismů funkční, ale geograficky (byť vím, že se tu operuje s alternativní historií) naprosto směšné. Opravdu si takto Američané představují geopolitické rozložení sil v Evropě? V Expedicích se nebojuje a hra neobsahuje příliš mnoho interakce. Řekl bych dokonce, že zábavnost Expedic roste s nižším počtem hráčů. Sólo je perfektní, jako dvojkovka je to také zábavné, ale myslím, že hra tří hráčů by byla stropem – přeci jen už si lze dost překážet. Ke hře více než tří hráčů (maximum je 5) byste mě ke stolu nedostali. 

Shrnutím bych rád řekl, že pokud jste založením spíše solitérnější hráč, případně hru budete hrát s partnerem ve dvou, nevyžadujete velkou kompetitivnost a vyhovuje vám hrát si na vlastním písečku, máte dobře nakročeno ke koupi. Milujete svět hry Scythe? Jste skoro tam! Máte k dispozici asi tak tři tisíce korun? Hotovo! Hra toho času stojí asi 1600Kč, ale předpokládám, že podobnou částku vynaložíte při koupi chystaného/chystaných rozšíření, které nám (modleme se) nabídne větší příběhovost, nové možnosti a další drobná vychytání much. Pokud milujete optimalizaci herních rozhodnutí a víte, že budete hrát většinou sami, pak jsou Expedice jasná volba!

Úplným závěrem přikládám svoje skromné statistiky. Nejedná se o nějaká dramatická čísla a nahrané desítky hodin (a partií). Rozhodně mám v plánu tuto recenzi updatovat po vyšším počtu odehrání.

Sdílet s přáteli: