Dojmy po dvou scénářích

Autor: Geret | 17.11.2019 | 5

I když jsme druhý scénář nezvládli úspěšně dokončit, naplno jsme si u jeho hraní uvědomili, o kolik je rozšíření lepší, než původní hra. Hlavní roli přitom hrají dvě věci.

Zaprvé, scénáře mají větší hloubku a mechanismů hry využívají na doraz. Už to prostě není jen o tom, přijít na mapu a vybít všechno co se hýbe. Tady se klidně může stát, že na začátku vůbec nevíte, co přesně musíte udělat, abyste vyhráli a teprve v průběhu hraní vám díky indiciím začne pomalu svítat. Jasně, pořád to není kdoví jak propracované komplexní RPG, ale oproti základní hře to je vážně skok dopředu a minimálně při prvním průchodu se tu zvedá prvek napětí.

Zadruhé je to změna stylu, jakým jsou seřazeny sekce v knize scénářů. Zatímco v původní hře jste viděli na jedné stránce vždy hned celou mapu se všemi místnostmi, příšerami a poklady, ve Forgotten Circles na úvod vidíte pouze první místnost. Všechny další místnosti nebo herní efekty (pokud například zatáhnete za tajemnou páku apod.) jsou rozesety gamebookovým stylem do krátkých sekcí na stránkách v druhé polovině knihy. Pokud nechcete sáhnout po mobilní appce, tak sice musíte trochu víc listovat sem a tam, ale to je opravdu malá daň za to, o kolik lepší zážitek ze hry to přináší.

Po více jak 150 hodinách a 60 odehraných scénářích se v původní hře chtě nechtě dostavil trošku stereotyp a já nemůžu vyloučit, že k tomu po pár hrách dojde i tady, ale zatím tahle expanze působí opravdu jako neuvěřitelně svěží vítr ve světe plném zatuchlých a hlavně Zapomenutých krypt.

Sdílet s přáteli: