Dějiny píšou vítězové, ne poražení!

Autor: Plague | 4.8.2022 | 5

Začínám svůj článek citací neznámějšího vojenského génia, jakého měla galaxie… ne… CELÝ VESMÍR tu čest poznat: Arnolda J. Rimmera – velitele vesmíru a druhého technika vesmírné lodi Červený trpaslík. (Neříkám, že to vymyslel, ale v jeho podání to má největší šťávu.)

Neznám poučky a definice žánrů her. Podle mě je Civilizace budovatelská strategie se vším všudy, stejně jako byli The Settlers II, Knights and Mecrchants a samozřejmě, světe div se – Sidova Civilizace. Prostě pecky, u kterých jsem byl chopen prosedět stovky hodin.

Civilizace není hra, kterou si jde občas zahrát. Tu buď hrajete, nebo ne. My jsme si ji v partě před lety pořídili jako naši první deskovku – to byla přibližně ta doba, když jsme si uvědomili že už jsme na toulání po barech a hospodách starý a i naše polovičky ocenily, že už jsme přestali vymýšlet hovadiny – a doteď si drží první místo na žebříčku hranosti.

Nebudu vysvětlovat jak hru hrát, takže jestli hledáte návod, jste tady špatně. Tohle je o dojmech ze hry. Vezmu to pěkně popořadě:

Vítězství – kvůli tomu jsme všichni tady

Tady si půjčím hlášku z jiného filmu: „Zůstane jen jeden!“ Poznali jste Christofa z Higlandera? Ne? Tak už jsem asi vážně starej. Zpět k civilizaci. Cesty jak dosáhnout vítězství jsou 4:

1.  Vojenství – stačí dobýt cizí hlavní město.
2. Kultura – stačí dojít na konec kulturní stupnice.
3. Výzkum – stačí vyzkoumat 5. úroveň technologií.
4. Bohatství (mince) – stačí nasbírat 15 mincí.

YEP! It's that SIMPLE!

Už tady je první rozdíl oproti všem ostatním budovatelsko-strategickým deskovkám, které jsem hrál (a neříkám, že jsem hrál všechny), protože hráč musí dosáhnout vítězství kompletním splněním podmínek jedné kategorie. Nesbíráte tedy bodíky stylem: „tady mám bodík za vítězný boj, tady za postup po kulturní stupnici a támhle za výzkum“. Depak! Můžete mít splněnou každou kategorii na 99 % a vyhraje hráč, který dokončí jednu, zatímco v ostatních není ani v polovině. Je to krutý, ale tak to je a takový to prostě dřív bylo a Civka nám tím dopřává autentický zážitek. Za mě super, protože musíte být pořád ve střehu, jak si v porovnání s protihráči stojíte.

Herní mechanismus – piece of cake

Hra je, co se týče systematiky, jednoduchá. Hraje se na tahy, každý tah má 5 fází a každá fáze má jasně stanoveno, co, jak, kdy a kolikrát můžete udělat. Budu se opakovat YEP! It's that SIMPLE! Hra je udělaná tak, že postupem času budou věci, které můžete v jednotlivých fázích dělat, přibývat… tedy, pokud chcete vyhrát, tak by přibývat měly! No a s tím, jak přibývají, je potřeba věnovat opravdu velkou pozornost tomu, „co“ chcete v jaké fázi udělat, protože ve většině případů na „to“ budou navazovat vaše další akce a kroky. No a přece nechcete, aby tím, že jedno kolo zapomenete, přijdete o vítězství.

Abych to zkrátil, hraní není složité ve své podstatě a herní princip je jednoduchý. Jen vyžaduje čím dál větší pozornost a soustředění. Osobně musím přiznat, že jsme si hraní opravdu začali vychutnávat po desáté partii – Až po takové době jsme už měli všechny základní prvky v malíku a nepřemýšleli jsme nad každým prdem.

Technologie – alfa a omega civilizace

To, jak se rozhodnete zkoumat technologie, rozhodne o tom, jestli prohrajete nebo ne! Technologie vládne všem, ona jim všem káže. Ona všechny přivede, do temn… nééé, to je jiná pohádka. Trocha nadsázky, ale je to tak. Technologie jsou základním stavebním kamenem civilizace. Technologie totiž potřebujete ke všemu ostatnímu, co byste rádi ve hře dělali… ÚPLNĚ ke všemu! Technologické vítězství tak plní roli i takové pojistky, kdy v případě, že se nikomu nebude dařit v dalších cestách k vítězství, na technologie to dříve nebo později skončit prostě musí.

Bez technologií nemůžete stavět budovy a divy, nemůžete se efektivně zaměřovat na kulturu, vaše jednotky budou po chvíli působit jako houf sedláků s vidlema, velikost armády vyvolá soucit místo respektu a po mapě se nepodíváte ani na kopec za městem. Strategie, co a jak zkoumat, je zásadní pro celou vaši hru.

Osobní zkušenost: Dokud nebudete mít zautomatizované technologie I. a II. úrovně (a tím myslím znát je skoro nazpaměť), bude pro vás hraní složité a rozhodování zdlouhavé. Doporučuji technologiemi brouzdat v každé volné chvilce, kdy soupeř přemýšlí. III. a IV. stupeň znát nazpaměť nemusíte, ale je dobré znát ty základní, které se používají nejčastěji (úrovně jednotek, cestovní rychlost, shromažďovací limit).

Osobní doporučení – každému novému hráči doporučuji, aby si po přečtení pravidel prošel technologie a pak si znovu přečetl pravidla. A pak si zase přečetl technologie. Fráze „hele začneme hrát a já se v průběhu hry nějak chytím“ tady prostě nefunguje! FAKT NE! Jakmile do svého kruhu zkušenějších hráčů vezmete někoho takového, stane se z fáze výzkumu, která běžně zabere 1–2 minuty, nekonečná nuda, protože „the new guy“ bude procházet jednu kartičku za druhou a vy mu ji budete vysvětlovat. Jednou dobrý, ale zakončovat tím každý tah fakt nechcete!

Herní komponenty – simply clever

První dojem může být: „A to je všechno?“. Obzvláště v dnešní době, kdy deskovka bez tuny plastu není deskovka. Civilizace je jiná, herní zážitek obstará SAMA a nepotřebuje k tomu komponenty. Jednoduché figurky, jednoduché ale přehledné žetonky a karty. Civka nepotřebuje žádné přepí… přeplácané miniatury budov, vojáčků, divů nebo vojevůdců. Nepotřebujete, aby kasárna měla pěkně vyumělkovanou kovárnu s komínkem, ze kterého se bude kouřit! NE! Potřebujete, aby kasárna zvýšila vojenský bonus, přidala obchodní body a hlavně zasela nejistotu do srdcí vašich soupeřů! A k tomu ten parádní žetonek stačí.

Nejen, že to civka nepotřebuje, taky by to bylo na škodu. Vy se musíte soustředit na hru, na strategii, na soupeře! Ne na to, jestli má figurka vojáčka pěknou uniformu!

Variabilita – žádné dvě hry nejsou stejné

Na začátku jsme si ani nedovedli představit, jak nás civka chytí za k…ramfleky a nepustí takovou dobu. Variabilita hry je ohromná. Žádné dvě hry nebudou stejné, i kdybyste zvolili stejné národy ve stejné sestavě hráčů.

Každý národ má nějaká specifika, která mu dávají určité výhody na rámec pravidel.  Mapové díly a celý systém skládání mapy je geniální. Už jenom to, jak budete odkrývat mapu, bude mít zásadní vliv na to, jestli plně využijete výhody svého národa, jestli se nevyplatí přehodnotit zvolenou cestu k vítězství.

Hru doporučuji!

Zážitek z hraní je přesně takový, jaký má být. Atmosféra je zdravě napjatá a pořádně vás vtáhne do hry. Plánujete další tahy, přemýšlíte o možnostech a sledujete protihráče. Zadostiučinění se dostane jak vašemu strategicko-budovatelskému já, které si chce stavět ty městečka, budovy a divy, tak dobyvatelskému já, které chce budovat armády a kosit nepřátele. Zároveň musíte neustále sledovat hru, protože každý detail může rozhodnout. Soupeř si vylosuje slavnou osobnost, provede specifický výzkum nebo postaví div a rázem je z něj vojenská hrozba.

Minimální roli zde hraje náhoda. Ano, taháte a losujete nějaké karty apod., ale to je v pohodě. Co je ale důležitý, v žádných svých akcích neházíte žádnými debilními kostkami. Nestane se tedy, že vaše geniální strategie skončí na tom, že hodíte 6 a 5 a oni vás za to pošlou na Sibiř. ALELÚJA! Všecko máte ve svých rukou a prostě a jednoduše se pak nemáte na co vymlouvat.

NEdostatky:

• Boje: Bojování je napínavé hlavně ze začátku hry. V pozdějších fázích při silnějších jednotkách a početnějších vojscích jsou boje delší a ztrácí na záživnosti. [Poznámka: Tento neduh řeší třetí rozšíření, které zčásti mění systém boje (z té části, která to potřebovala).]
• Herní doba: Nastanou situace, kdy se hra dostane do fáze, že už jen čekáte, kdo dřív dozkoumá. Nikomu se nepovedlo dobýt hlavní město, ale všem se povedlo přijít o figurky a jednotky. Čas na obnovu + cestu k protihráči je neúprosný. Kultuře se nikdo moc nevěnoval a s mincema na tom nikdo taky není kdoví jak. Pak se může stát, že hra bude delší a v závěrečné části nudná. [Poznámka: I tento neduh řeší druhé a třetí rozšíření, každé trochu jinak.]
• Dlouho se „učí“: Jak jsem psal, během prvních +/- 10 her si budete připadat, jako byste ji hráli prvně. Bude bavit, ale pořád budete tápat a nebudete si schopni představit jinou výhru než na vojenství nebo výzkum. Pak se to otočí, vy si zažijete základní mechanizmy a už si budete užívat variabilitu, kterou vám hra nabízí.
• Příprava a úklid: Hra obsahuje dost komponentů. Příprava a sklizení není na 10 minut. Pořídil jsem si krabičky a inserty od Spartika a DOPORUČUJI! (Na požádání pošlu foto.)
• Je návyková! Ale my se prostě rádi sjíždíme!

Sdílet s přáteli: