Autor: Reva | 3.8.2020 | 0

Kuba, karibský ostrov, jehož historie je těsně svázána s revolučními náladami a nekončícími boji za nezávislost. Již v 19. stol zde probíhaly dlouholeté nepokoje, spojené s okupací ostrova Španělskem. Po prohrané válce s USA se Španělsko ostrova vzdalo. Vyhlídky na svobodu se však okamžitě rozplynuly s příchodem „osvoboditelů“ ze Spojených států. Jejich vliv, který na ostrově zakořenil po celou první polovinu 20. stol. byl reprezentován silnou podporou zkorumpovaných a lehce ovlivnitelných „prezidentů“ Kuby, jejichž dosazení USA buď přímo řídily nebo minimálně silně ovlivňovaly a udávali tímto tempo pseudo-demokratickému zřízení, které sloužilo převážně jako exotická oblast pro luxusní turistické resorty, které řídily jak velké americké podniky, tak americké zločinecké syndikáty. To, co bylo v USA zakázané, bylo na Kubě povolené. Za zdmi obrovských kasín a luxusních hotelů se však rozkládala chudá Kuba, plná nespokojených obyvatel. Největšími kritiky režimu byli kubánští studenti, z jejichž řad vystupovali osobnosti jako José Antonio Echeverría, Frank País nebo Fidel Castro Ruz. Vojenský puč v roce 1952, vedený Fulgenciem Batistou, rozhodl o dalším dění v zemi. Revoluční hnutí, známe jako „Movimiento“, vedené právě Fidelem Castrem, zaútočilo dne 26. července 1953 na kasárna Moncada. Neúspěch způsobil rozsáhle odvetné represe, které ještě více rozdmýchaly už tak napjatou atmosféru na ostrově. Výsledkem byl začátek otevřeného boje vedený opět Fidelem Castrem, jehož hnutí „Movimiento 26 de Julio“ (M26) se rozhodlo za každou cenu sesadit diktátora Batistu a vybojovat nezávislost Kuby. Se stejným úmyslem se bojů účastnilo také studentské hnutí „Directorio Revolucionario Estudiantil“ (DRE). Do tohoto období (1957-58) je právě zasazena hra Cuba Libre.

Cuba Libre simuluje období kubánské revoluce, kdy se lokální rozbroje různých revolučních frakcí vůči vládě změnily v otevřený konflikt, vyvolaný převážně vyloděním jednotek M26 v čele s Fidelem Castrem u pobřeží pohoří Sierra Maestra. Hra obsahuje 4 frakce: vláda, hnutí 26. července (dále M26), Direktorio, Syndikát. Hra je určena pro 1-4 hráče. V případě hry s méně než 4 hráči může jeden hráč hrál za více frakcí. Hra však obsahuje také algoritmy pro každou frakci, takže je možné nahradit frakce bez hráčů automatickými hráči. Jedná se o druhé dílo v řadě postavené na systému COIN od Volka Ruhnkeho.

Průběh hry:

Středobodem systému COIN, které se odráží i v Cuba Libre, jsou karty událostí, udávající pořadí hráčů v daném kole a historické události, které lze využít. Dále silná asymetrie vítězných podmínek jednotlivých frakcí, systém povstaleckých a vládních jednotek, a nakonec systém volby akcí.

Hybatelem hry jsou karty událostí. V každém kole se vyhodnocuje jedna karta události, která je viditelná pro všechny. Viditelná je vždy aktuální událost a událost, která nastane další kolo. Kartu událostí lze rozdělit na dvě části. Pořadí hráčů a efekt události. V každém kole mohou hrát pouze dvě frakce, ty poté nemohou hrát v kole následujícím (hráč však může kolo i vynechat, aby mohl hrát na následující událost). Druhá část, událost samotná, určuje historickou událost, kterou může hráč ve svém tahu zahrát. V drtivé většině událostí si lze vybrat ze dvou možností. Jedna verze události je většinou prospěšná pro vládu/Syndikát, zatímco druhá pro M26/Direktorio.

První hráč v pořadí má na výběr tři možnosti tahu (kromě vynechání). Buď zahraje některou z událostí na kartě, nebo provede operaci se speciální aktivitou nebo pouze operaci. Výběr prvního hráče zároveň určuje, co bude moci zahrát druhý hráč (událost -> operace + speciální aktivita; operace + speciální aktivita  -> událost/operace na jednom území; pouze operace -> operace na jednom území). Každá frakce disponuje vlastním seznamem operací a speciálních aktivit. Operace (např. doplnění jednotek, pochod, útok, teror, pročesávání) lze vykonat na kolika územích hráč chce (při splnění podmínek), musí však za každé z nich zaplatit zdeoji. Speciální aktivity jsou většinou zdarma, ovšem limitovány počtem území, kde je lze během jednoho tahu provést. Prvek asymetrie je právě nejvíce viditelný ve speciálních aktivitách, v nichž se frakce nejvíce rozcházejí.

Frakce lze podle jejich hlavního charakteru rozdělit do dvou typů: vláda a povstalci. Vláda disponuje akcemi, které operují s regulérní armádou a policii. Jejich hlavní bašty, města, slouží jako základny pro protipovstalecké akce v jednotlivých venkovských regionech. Herně vzato jednotky nejsou skryté, takže k jejich likvidaci není nutné je odhalovat. Cílem vlády je mít na své straně obyvatelstvo. Povstalci disponuji hlavně povstaleckými jednotkami, k jejichž likvidaci vládou je nejprve potřeba jejich vypátrání pročesáním území. Hlavním cílem M26 je mít obyvatelstvo na své straně. Cílem Direktoria je vojensky ovládnout co nejvíce území. Syndikát je zvláštní frakcí, která ač disponuje prvky povstalců, jsou její cíle svázány s vládou. Cílem Syndikátu je mít co nejvíce zdrojů a co nejvíce otevřených kasín.

Dalším aspektem, který vnáší do hry prvek náhody, jsou schopnosti „Goverment Momentum“ a „Insurgent Capability“. Formou karet událostí se jedná o vlastnosti, které mají delšího trvání než v onom tahu. Jako „Goverment Momentum“ jsou označeny schopnosti vlády, které trvají do další karty Propagandy. Jako „Insurgent Capability“ jsou označeny schopnosti zblých frakcí, které působí do konce hry. Tento herní mechanismus simuluje postupně slábnoucí vliv vlády na revolucí zmítaném ostrově.

Konec hry:

Každý náhodně vytvořený balíček karet herních události je protnut čtyřmi (nebo méně -> kratší hra) kartami Propagandy. Při každé události Propaganda je ověřeno, zda některý z hráčů nesplňuje podmínky vítězství (pokud nikdo nesplňuje, hra pokračuje dále). Kromě toho jsou vyhodnoceny další aspekty, přerozděleny zdroje, vyhodnocení vztahu vlády s USA atd.

Sdílet s přáteli: