Bestie: První dojmy

Autor: Kirsten | 18.12.2022 | 11

Zamlžené smrkové lesy, bublající bažiny a prastaré chrámy. A někde mezi nimi se prohání stín, který se přišel pomstít všem vetřelcům.

Bestie je deduktivní hra se skrytým pohybem. Stojí za to?

Poznámka: Pokud nemáte rádi rozmáchlé úvody, skočte rovnou na třetí odstavec. Pokud nemáte rádi ani popisy mechanik a chcete rovnou dojmy, alou na konec.

Pokud se řadíte k ještě předpotopní třídě troglodytů, která ochutnala tu slast hrát socialistické pecky firmy JAVOZ z Jablonce a jejich edici PAN (Papír a Nápad), museli jste nutně po stole prohánět dedukční hru Fantom staré Prahy. Teď pomiňme fakt, že „Papír a Nápad“ byl ve skutečnosti „Papír a Ukradni Dobrý Nápad ze Západu“ a jejich legendární Maršál a Špion je předělané Stratego, nebo Fantom Prahy jen překopírovaný Scotland Yard. Na čem záleží jsou principy – protože o ty, stejně jako při rodinné hádce, vždycky běží v první řadě.

Fatom staré Prahy byla hra o lupiči, jehož nahání parta detektivů. Lupič svůj pohyb skrytě plánuje a odhazuje různé druhy jízdenek, kterými se pohybuje po městě, a detektivové se z těchto náznaků pokouší vydedukovat, kudy a jak se neřád vydal, a dopadnout ho šlápnutím na jeho lokaci. Teoreticky vzrušující hra, jenže v praxi strašlivě frustrující – pokud dokázal lupič pronásledovatelům proklouznout (alespoň tak si pamatuje recenzentovo dětské já), zbytek hry se podobal bezduchému prohánění imaginárního stínu po mapě, zatímco se lupič beztrestně poflakoval na druhém konci mapy. Neláska ke hrám se skrytým pohybem se příliš nevylepšila ani v pozdějších letech u Běsnění Drákuly. Jediná hra, kde se mechanika zdála dobře zakomponované do zbytku, byla Válka o prsten. Nač tolik řečí a prskání? Recenzent by si přál, laskavý čtenáři, abys vzal v potaz jeho předpojatost, neboť hry se skrytým pohybem nesnáší. Uf, horší než coming-out.

Senzace z Kickstarteru

No a před pár týdny vydalo nakladatelství Tlama Games deskovou jménem Bestie. Autor této recenze si pohrdavě odfrknul, pravil „Nevím, dál“. Pak se ale podíval na obrázky a komponenty, poctil žár v srdci a pro jistotu se informoval, kdo jsou autoři. Aron Midhall a Elon Midhall jsou bratři, kteří do party přibrali kamaráda Assara Pettersona a tito tři Švédové, kteří nikdy předtím hru nevydali, se rozhodli, že jednu udělají. Založili si studio Midhall a zkusili štěstí na Kickstarteru, očividně bez extra velkých očekávání. A div se světe, hru si objednalo 8 800 lidí, což s jinak děje jen velkým studiím, co tvrdě makají na marketingu. A tak se recenzent chytil za nos, protože na tom projektu přece něco musí být, a hru si koupil – což zdůrazňuje, abyste si nemysleli, že ji dostal a někomu teď dluží službičku. Recenzent z vás nechce dělat blbce. Prozatím však hru vyzkoušel jen dvakrát, a proto vám nemůže zprostředkovat hloubkovou recenzi, ale spíše jen první dojmy.

Komponenty jsou wow

Vizuální kvalita komponentů je dechberoucí. Ilustrace nejsou vyvedené v kýčovitě uhlazeném fantasy stylu, který připomíná práci umělé inteligence, ale vytvářené velmi lidsky vyhlížející kombinací technik jako akvarel a pastely, takže působí mírně zamlženým dojmem a máte z nich pocit, že se právě nacházíte uprostřed ponuré, mrazivé bažiny. Meeplíci zvířat i postav jsou malované, herní desky jsou vytištěné na dvojitém kartonu, herní mapa je dokonce částečně lakovaná a budete mít chuť se s ní mazlit. Podprůměrnou kvalitu mají pouze karty, které by mohl sadista snadno srolovat do trubičky a bez solidních plastových obalů se neobejdou.

Bestii i lovce reprezentují papírové stojánky, což možná někoho zklame, ale za třináct stovek nemůžete mít hodinky s vodotryskem. Je to funkční a slouží to dobře. K výběru dostanete šest lovců s unikátními dovednosti a stejný počet bestií, ze kterých si netvor vybírá jednu. Velmi příjemná je malá zástěna, za kterou může Bestie sledovat svůj pohyb. Jediné, co vás opravdu praští do oka, je odfláknutá redakční práce. Na popiscích desek postav najdete nemálo překlepů, které mohlo odstranit jedno pozorné oko.

Jak se to hraje?

Ve hře najdete několik scénářů, dva pro čtyři hráče a dva pro tři hráče, nicméně na stránkách výrobce si můžete stáhnout ještě asi šest dalších. Podle počtu účastníků se mění také mapa, takže ve třech hráčích budete mít k dispozici menší prostor a ve čtyřech větší. Jeden z hráčů se ujme role Bestie, která rozsévá hrůzu, a ostatní se stanou lovci, kteří se ji pokusí dostihnout a zamordovat. Scénáře jsou různorodé a nabízí škálu od čistě „pozičních“ (lovci musí ochránit vesničany a bránit území) až po „aktivní“ (lovci musí doprovodit vesničany z jednoho konce mapy na druhý). V každém případě Bestie prohraje, pokud jí lovci uštědří dostatek ran a zabijí ji. Naopak lovci jsou nesmrtelní a pokud je zvíře dostane, utrpí pouze mírný postih a znovu se objeví na herní ploše.

Veškeré akce ve hře se provádí pomocí akčních karet, které jsou pro všechny společné – obsahují dvě části, z nichž jednu využívají lovci a druhou Bestie. Na začátku kola se karty rozdají a poté přichází draft, při kterém musí hráč dobře vážit nejen, co chce, ale co naopak nechce pustit svým protivníkům.

Hledání stop

Jakmile se rozeberou karty, začíná hon. Bestie využívá skrytý pohyb: Vykládá do souvislé řady karty, které říkají, zda se pohybuje na Sever, Jih, Východ, či Západ, případně blafuje a stojí na místě. Lovcům je známá pouze její poslední lokace a musí tedy dedukovat, kam by se mohla hýbat, aby splnila cíle scénáře, případně zda se pokusí sežrat nějaká zvířátka na herním plánu, což jí garantuje zisk Zášti – herního platidla, za které je možné hrát mocnější karty, nebo vylepšovat trvalé schopnosti. Pokud Bestie zaútočí, odhalí se a její figurka se přesune na novou lokaci.

Dokud je však skrytá, lovci se snaží prosmýčit co největší prostor mapy, protože pokud projdou místem, kde už se Bestie nacházela či aktuálně nachází, do dané lokace její hráč položí žeton stopy. To však ještě nic neznamená – dokud zůstává Bestie skrytá, není možné ji zranit. Lovci musí zahrát kartu, která v jedné akci kombinuje průzkum a útok a pokud se na místě netvor skutečně nacházel, můžou mu dát za uši. Pokud si však lovci nedokážou pořídit dodatečnou kartu, která by umožnila více útoků za kolo, v základu můžou v kole zaútočit právě jednou – což v partii, která trvá tři, nebo čtyři kola, není právě mnoho.

Kromě Bestie se pak po mapě pohybují také její Zplozenci, což jsou postavy s jedním životem, jejichž úkolem je blokovat lovcům cestu, okusovat je a vůbec jim házet klacky pod nohy.

Kombo na kombo

Obě strany však mají v rukávu mnohá vylepšení, které tuto poměrně strohou kostru řádně osvalují. Na konci každého kola můžou obě strany vylepšovat své schopnosti, a hráči tak můžou formovat své postavy dle vlastní chuti. Nejzábavnější je tento proces právě u Bestie, kde hráč může vytvářet různá zajímavá pasivní komba – například vlčice Fangrir má schopnost: „Když zaútočíš, zaútočí i jeden tvůj vlk“, což můžete zkombinovat s: „Když umře ovce, pohni se o 1 krok“ a „Když se pohneš, všichni tví vlci se pohnou o 1 krok“. Pokud svůj tah dobře naplánujete, můžete vytvořit skutečně impresivní řetěz zabijáckých pohybů, který bude místy připomínat kombajn na ovce.

Lovci zase můžou po herní ploše nastražovat zraňující pasti, nebo stavět hlásky, které instantně odhalují všechny stopy Bestie v okolí. K ruce mají neustále výběr karet předmětů, které jim hru ulehčují a vůbec zahušťují jinak vlastně velmi jednoduchou herní mechaniku.

Hodnocení

Je to dobrá hra? Z prvních partií si troufneme říct, že vážně ano. Ale…

Pozitiva

• Fantastická atmosféra. Recenzent už dlouho nad herní deskou necítil takové vtažení do děje a pocitu, že je „někde tam“. Pokud si k partii pustíte nějakou správně ponurou nordickou hudbu, budete cítit, jak vám kotníky olizuje odporná studená mlha, která se vykradla z fjordu, zatímco osadníci se klepou o strachem o své životy v mizerných osadách uprostřed bažin. Top.
• Mapa je velká tak akorát a odhalování stop a následné divoké hony fungují velmi dobře. Hra je plná drobných „mind-games“, kdy se lovci snaží vcítit do Bestie a vymyslet, co by udělali v jejích botách, zatímco zvíře trne úzkostí, jestli se někdo neprojde přes trasu, kterou naplánovalo co nejprohnaněji. Napětí je v této fázi všudypřítomné a to na obou stranách.
• Také souboje jsou velmi příjemné, zredukované na jednoduché „jeden útok – jedno zranění“. Žádné hraní karet a protikaret, žádné kostky, žádné počítání obrany. Redukce na správném místě.
• Navíc je hra skutečně velmi dobrá ve třech hráčích (vlastně lepší, než čtyřech), což je vzácný jev.

Negativa:

• Nemálo hráčů za lovce mělo tu samou stížnost: „Mám pocit, že nemůžu nic dělat“. Obvykle se věta objevovala ve chvíli, kdy došlo k odhalení Bestie a nastoupil závod o to jí zasadit co nejvíce úderů předtím, než zase zmizí. Lovci jsou však limitovaní na jediný útok za kolo, a pokud si nedokázali nadraftovat jednu z mála akčních karet, která poskytuje dodadečný útok, ocitají se v situacích, kdy se cítí bezmocní a bezzubí.
• Záměr autorů hry je zjevný – limitovat poškození tak, aby Bestie nezemřela hned po prvním nešťastném odhalení. Mechanicky to dává smysl, hru to balancuje a dává šanci zvítězit oběma stranám. Nicméně situace, kdy bude mít hráč v ruce plno karet pohybu, zatímco Bestie bude beztrestně sedět v té samé lokaci zcela odhalená a přesto v bezpečí, stoprocentně nastanou. V takové situaci se lovec může tak maximálně šťourat v nose. Je to zábava? Záleží na tom, jak moc máte rádi šťourání se v nose.

Závěrem

Pokud jste ochotni překousnout výše popsané situace, Bestii si ohromně užijete. V průběhu partie plní obě strany drobné mini-úkoly, které vás stále někam postrkují. Hra se tak neustále někam hýbe, postavy se v každém kole vylepšují. Celkový dojem ze hry je dynamický. Úniky i střety jsou velmi těsné a tedy napínavé. A jakkoli je Bestie v boji jeden na jednoho silná, pokud lovci dobře kooperují, je pro ni stíhání skutečně smrtící. Z prvních her se zdá, že hra je dobře vybalancovaná. Autor recenze, coby nevrlý jezevec, si musel poopravit názor na hry se skrytým pohybem. Tahle vážně bavila.

Hodnocení: 75 %

(Méně spokojení spoluhráči hodnotili 60 %).

Sdílet s přáteli: