Balada

Autor: AlfBoard | 9.12.2021 | 5

Balada patří do rodiny flip&write her. Budete tedy otáčet kartičky a zakreslovat symboly. V tomto případě se vžijete do role barda, který doprovází hrdinu na jeho strastiplné cestě a pěje ódy na jeho hrdinské činy.

V krabici najdete 41 karet (12 karet prostředí, 12 karet událostí „A“ a 17 karet událostí „B“), 100 oboustranných archů map (další si můžete stáhnout a vytisknout ze stránek Albi) a 6 obyčejných tužek.

Kresebné, monochromatické ilustrace karet, které jsou lehce kolorovány sytými, jednotlivými barvami, jsou velice zdařilé a milé. Symboly v horních částech karet jsou záměrně velice jednoduché a proto se dobře zakreslují. Kresba na obalu i samotné archy map nádherně dokreslují atmosféru hry. Tohle je na vkusu každého hráče, ale já jsem s vizuální stránkou velice spokojený.

Hra je oficiálně určena pro jednoho až šest hráčů. Ve skutečnosti ji ale může hrát prakticky neomezený počet bardů. Předpokládám, že toto omezení vychází pouze z počtu tužek, které najdete v krabici. Vzhledem k mému angažmá ve facebookové skupině Sólohráči mě přirozeně zajímá hra v sólu. V současné době můžete hrát sami proti svým předchozím bodům. Ale brzy bude, dle vyjádření autorů,  ke stažení tabulka pro vyhodnocení skóre a navíc i sada výzev.

Doporučený minimální věk na 8 let považuji za adekvátní, zvláště pak s přihlédnutím k tomu, že můžete hrát i zjednodušenou variantu, která využívá pouze jeden balíček událostí.

Jak jsem už naznačil, ve hře budete postupně skládat epickou baladu o putování vašeho kámoše bohatýra. Pro zaznamenání hrdinských okamžiků jeho života vám poslouží oboustranný arch, kde jedna strana představuje den a druhá noc. Každá strana archu se skládá z dvanácti polí, což jsou vlastně zastávky na cestě hrdiny. Jednotlivá pole představují některé ze tří prostředí – les, poušť, nebo hory. Prvně tedy otočíte kartu z balíčku prostředí a ta určí kam můžete zakreslovat událost v tomto tahu. Následně otočíte dvě karty – jednu z balíčku událostí A a jednu z balíčku událostí B (ve zjednodušené variantě hry používáte jen balíček událostí A). Vyberete si jednu událost a tu zakreslíte do příslušného prostředí. Ve chvíli, kdy máte vyplněných všech dvanáct polí denní strany, vyhodnotíte body (od počátku cesty do jejího konce) a stejně postupujete na noční straně. Na konci proběhne druhé, závěrečné bodování.

Celý vtip je v tom, že události se navzájem ovlivňují a vy je tedy potřebujete na arch zakreslit tak, aby se vám podařilo dosáhnout co možná nejlepšího bodového výsledku. A právě tady vzniká to napětí, kdy při honbě za body riskujete a pak se modlíte, aby další otočená událost zapadla do vaší aktuální strategie a zároveň ji bylo možno zakreslit tam, kam potřebujete.

První dvě hry mi trvalo, než jsem zcela pochopil všechny vztahy mezi událostmi, odhadl vhodnou míru rizika a optimalizoval herní strategie. Při dalších hrách se dostavil „aha efekt“, vše do sebe zacvaklo a začalo dávat smysl. V té chvíli hra rozkvetla, začala odsýpat a z obyčejné zakreslovačky se stal solidní hlavolam. 

Mám za sebou více než 20 partií a mohu říci, že každá hra je jiná. Vzhledem k tomu, že nevíte v jakém pořadí půjdou karty událostí a do jakého prostředí je bude možné zakreslit, neexistuje tady jedna strategie, která by fungovala vždycky. Navíc balíček událostí B má víc karet, než je zastávek na cestě a proto se do hry nedostanou všechny – můžete tedy doufat, že nějaká událost přijde, ale nemusí se tak stát (bodový výsledek například zásadně ovlivňuje fakt zda do hry přijdou události Princezna a Truhla). Tím je zajištěna dostatečná znovuhratelnost.

Ve hře probíhá prakticky nulová interakce mezi hráči, ale to už k tomuto druhu her patří. Čmárat na list protihráče, abych mu nějak škodil, bych považoval za nadbytečné a osobně to od takové hry ani nechci. 

Při hraní se nám osvědčilo, že si každý zakresloval skrytě, aby nikdo neopisoval (minimálně já jsem k nahlížení na listy protihráčů dost inklinoval). Za velice příjemné zpestření považuji, když každý hráč vyhodnocuje své body samostatně a u toho se snaží vyprávět ostatním příběh o strastiplném putování hrdiny. Hra tak dostává nový, vyprávěcí rozměr.

I když jsem byl původně k zakreslovacím hrám poněkud skeptický, tak Balada mi přijde natolik originální, že ji mohu s klidem doporučit i hráčům, které tento herní systém nechával doposud chladnými. Herní doba kolem dvaceti minut je velice sympatická a množství použitelných strategií možná až překvapující. Baladu mohu zároveň doporučit i jako hru cestovní (stoleček ve vlaku je naprosto dostačující).

Pokud tedy hledáte rychlou hru, kterou si užijete v sólu i v neomezeném počtu hráčů, Balada může být přesně to, co hledáte.

Sdílet s přáteli: