Arkham Horror - revoluce nebo evoluce v LCG?

Autor: Hennessy | 3.12.2016 | 21

Vydavatelství Fantasy Flight Games si na rok 2016 připravilo další hru z okruhu Arkham Files, aneb her s tematikou Call of Cthulhu. A musím uznat, že zpráva to byla poměrně nečekaná, protože na poli Living Card Games již jednu hru s tímto motivem vydávají - Call of Cthulhu LCG. Oba pojmy (Arkham Files i Living Card Game) jsem již rozebral v dřívějších recenzích jiných her, pro úplnost přidávám jejch popis níže, pokud Vám tyto pojmy nejsou cizí, můžete následující dvě pasáže psané kurzívou přeskočit.

Arkham Files

Cthulhu tematika je založená na hororovém prostředí alternativní historie zasazené do počátku 20. století a vychází z povídek H. P. Lovecrafta. Jedná se o skutečně autentické povídky doby, ve které se odehrávají (a vznikaly tedy dřííve než např. Tolkien napsal Hobita) a jako takové byly poměrně unikátní, neb fantastická literatura v té době přiliš neexistovala a autora je tak možné zařadit po bok spisovatelů jako byl Bram Stoker nebo Julius Verne.

Lovecraftovy povídky jsou charakteristické především tím, že hlavní hrdina příběhu se ocitá na pomezí reality a snového světa (ať už je důvodem psychická nemoc, toxické prostředí nebo cokoliv jiného) a vnímá i podprahové a nadpřirozené vjemy, které jsou poznatelné jen a pouze pro něj, nikoliv pro ostatní. Na čtenáři pak je ponecháno, aby si sám rozhodl, jestli hrdina blouzní a vše lze vysvětlit i vědecky, nebo se mu skutečně podařilo proniknout do skryté a nadpřirozené reality, která se nakrátko protnula s naším světem.

Dalším významným prvkem povídek je pak zlo, které pochází obvykle z vesmíru, jiných realit a nebo dávno zapomenuté historie a promítá se do našeho světa různými způsoby. Hlavními hybateli jsou pak prastaré entity, mezi kterými je zdaleka nejznámější Cthulhu, podle jehož jména celá fiktivní mytologie nese název. Není však zdaleka jediný a vyjma prastarých Lovecraft poměrně dobře vykresluje i smyšlené dávno ztracené světy a národy.

Living Card Game

Fantasy Flight Games, která hru vydává, uvedla na trh koncept karetních her, kde základní balení i všechna rozšíření pro danou hru vychází ve fixních baleních obsahujících všechny vydané karty. Výrazně se tím odlišuje od konceptu sběratelských karetních her právě tím, že postrádá prvek výměny karet mezi hráči. Vyjma základní edice navíc v každém balení najdete dostatečný počet kopií daných karet, takže není nutné jich pořizovat vždy více než jeden kus balení od každého rozšíření. Arkham Horror LCG není jedinou hrou tohoto formátu, právě FFG jich vydává hned několik.

Obecně o hře

Mohlo by se zdát, že hra je jakýmsi nástupcem právě v úvodu zmíněného Call of Cthulhu LCG, jelikož právě tato hra je již poměrně dost stará a momentálně nepříliš atraktivní pro nové hráče. Skutečností ovšem je, že s Call of Cthulu LCG nemá Arkham Horror společného - vyjma tematiky Mythosu - vůbec nic. Pokud chceme hledat nějakého přímého konkurenta pro tuto hru na poli LCG, pak je jím mnohem více Lord of the Rings LCG.

Důvodů, pro srovnávání Arkham Horroru s Pánem Prstenů je několik. Tím nejvýraznějším je ovšem to, že obě hry jsou jako doposud jediné LCG (alespoň u Fantasy Flight Games) kocipovány jako solo/kooperativní hry. Navíc sami autoři Arkhamu se přiznali, že využívali zkušeností nabytých při tvorbě Pána Prstenů a hlavní designér Nate French vyvíjel obě hry.

Obě hry tedy vystupují velmi shodně v tom, že hráč s pomocí svého herního balíčku zkouší splnit jakýsi scénář hry a bojuje proti zlu reprezentovanému balíkem karet událostí ovládaným samotnými pravidly hry. V tomto základním srovnání jsou tedy obě hry identické, přesto mám z hraní obou dvou her diametrálně odlišné pocity. Za nimi ovšem nestojí jen patrná evoluce v pravidlech a určité vylepšení některých problémových herních mechanizmů z Pána Prstenů. Hry se totiž zcela liší herní fiilozofií.

Arkham Horror je totiž první karetní hra, která se mi dostala do rukou, jež je skutečně RPGčkem, tedy roleplaying-game hrou. Je velmi dobře vidět, že autoři spíše řešili otázku „jak postavit RPG hru za pomoci karet“ než, že by nejprve vznikla LCG a následně se hledalo téma a prostředí kam ji zasadit. Předně, každý hráč hraje výhradně jednu postavu, tomu odpovídá i z RPG známý prvek slotů vybavení (každý hráč je limitovaný tím, co jeho postava smí mít současně u sebe za vybavení). Herní balík a jeho prolízávání pak představuje schopnosti a možnosti postavy, vybavení, které má k dispozici. Scénář odpovídá jednomu RPG sezení s uzavřenou dějovou linkou, scénáře jsou propojeny do kampaní. Navíc při přechodu mezi jednotlivými scénáři v rámci kampaně dostávají hráči body zkušeností, kterými mohou vylepšovat svůj balík o karty vyšších úrovní.

Pojďme se ale na pravidla podívat trochu komplexněji.

Seznámení s pravidly

Pravidla jsou k dispozici ke stažení na stránkách FFG, jejich detailní popis tedy není žádoucí ani přínosný. pro pochopení hry stačí následující základy:

Před hrou si hráč vybere hrdinu z jedné z pěti barev/sfér. Podle hrdiny následně hráč sestavuje svůj herní balík, v rámci základního setu není moc co vymýšlet (pro deckbuilding velký prostor nemáte), popadnete všechny karty dvou barev, kterými je omezen daný hrdina a přidáte pár neutrálních karet. V součtu máte 30 karet a jdete na věc. Každý hrdina má navíc v balíku tři karty: jeden osobní předmět, jednu osobní negativní vlastnost a jednu náhodně losovanou minoritní negativní vlastnost. Hrdinu bude hráč reprezentovat v rámci jedné kampaně, základní set obsahuje jednu kampaň o třech scénářích. 

Scénář, který musí hráči splnit, aby prošli do dalšího v rámci kampaně, plyne skrz hru po dvou linkách. První z nich udávají karty Aktů - vypráví hlavní dějovou linku. Z karty na kartu se přechází v momentu, kdy hráči nashromáždí dostatek žetonů vyšetřovacích stop. Poslední Akt pak při úspěšném splnění ukončí scénář. Paralelně jsou ve hře ještě karty Agendy, kterou sleduje zlo a vytváří časovou tíseň ve hře. Na Agendy přibývají každé kolo automaticky žetony zkázy a s odkrytím každé karty přituhuje o negativní efekty ovlivňující scénář. Opět hra přechází z jedné agendy na druhou, pokud je nashromážděno dostatečné množství žetonů zkázy.

Podstatný je ale fakt, že definitivní konec hry se odehraje pro hráče jen tehdy, pokud jeho postava umře, jinak pokračuje dále. Paralelně ke karetní hře existuje totiž i příručka dané kampaně s popisem děje. V případě, že během hry dojde balík Aktů nebo Agend až na konec, hráči (u Aktů vždy a u Agend obvykle) dospějí k nějakému závěru scénáře jinému než smrt postav, který se bude lišit v závislosti na rozhodnutích učiněných během hry a na tom, jestli zlo stačilo splnit svoji agendu nebo nikoliv. V závislosti na ukončení pak pokračuje jinak i děj a jsou stanoveny jiné výchozí podmínky pro další scénář v řadě.

Kromě toho se během hry mohou hráči střetnout s obtížnými kartami, které, když porazí, jim přidají na konci hry zkušenostní body. Množství těchto zkušenostních bodů pak určí, jak moc mohou své balíčky vylepšit před přechodem do další části scénáře.

Setkáváme se tak se hrou, u které nejen že je potřeba vyhrát, ale velmi rozhoduje i to, jak úspěšně se Vám podařilo splnit to, co jste měli, a bude Vás to ovlivňovat v následujících hrách kampaně.

Nyní k jednotlivým kartám a průběhu kola:

Existují čtyři typy hráčských karet (ty má v balíku hráč) a dva typy karet zla (ty tvoří balík zlých setkání):

hráčské karty:

• assets (nenapadá mne vhodné slovo v čj) - karty patřící danému hrdinovi. Jedná se o vybavení, spojence, schopnosti, kouzla aj.
• události - které se jednorázově vyhodnotí a opouští hru
• dovednosti - tyto karty se smí použít pouze při vyhodnocování některého z dovednostních testů
• slabiny - negativní vlastnosti hrdiny, takové karty jsou v balíku vždy dvě, musí se vyhodnotit okamžitě při líznutí a mají negativní dopad do hry.

karty zla / setkání:

• nepřátelé - se kterými budou muset hrdinové bojovat nebo jim utéct,
• lsti - což je zlá podoba karet událostí, také se jednorázově vyhodnotí a opuští hru.

Oproti Pánu Prstenů nám zde chybí karty lokací/území. Ty v Arkhamu netvoří součást balíku setkání, ale jsou přítomny a umístěny mimo hru. Karty lokací tvoří jakousi mapu, vzájemně jsou mezi sebou propojeny a pomocí grafiky je určeno, odkud kam je možno jít. Hrdina se pak nachází vždy na jedné z lokací a může se mezi nimi pohybovat - viz níže. Jak bylo zmíněno, pro postup skrz karty Aktů je potřeba mít nasbíráno dostatek žetonů stop. Ty se nacházejí právě na kartách lokací, ze kterých je hráči pomocí vyšetřování těží.

Každá sporná událost ve hře se rozhoduje pomocí testu dovednosti. Hrdina má čtyři dovednosti s určitou hodnotou - boj, obratnost, vůle a a intelekt. Během testu se porovnává výsledné číslo dovednosti postavy s cílovým číslem testu. Cílové číslo testu je vždy dáno nějakou kartou, jedná se například o sílu monstra při boji, nebo o jeho rychlost při útěku před ním. Nebo je cílové číslo přímo zmíněno v textu, například při vyhdnocování negativních efektů některých lstí. Výsledné číslo dovednosti postavy je ale složené: jedná se o součet dovednosti postavy, veškerých bonusů, které má z vybavení, dále je možné odhodit karty dovedností z ruky pro získání dalšího bonusu a nakonec si hráč ještě táhne žeton chaosu z pytlíku, který supluje náhodu u většiny RPG her v podobě kostky.

Chaos žetony přitom nabývají hodnot od +1 do -8, navíc jsou přítomny i speciální žetony mající proměnnou hodnotu podle okolností hry, nebo žeton s automatickým neúspěchem. Konkrétní obsah pytlíku závisí na scénáři a na jeho zvolené obtížnosti, které jsou 4.

Hra se odehrává v kolech rozdělených na fáze ve kterých se jednotliví hráči střídají, dále uvažuji jen hru 1 hráče:

• Mythos fáze (nehraje se v prvním kole). V ní přibyde 1 žeton zkázy na kartu Agendy. Pokud Agenda postoupí, musí se vyhodnotit a následně každý hráč táhne z balíku setkání jednu kartu. Kartu lsti vyhodnotí okamžitě; pokud vytáhne nějaké monstrum, pravděpodobně zůstane přiřazeno u něj (jsou i výjimky).
• Fáze vyšetřování, během které každý hráč může vykonat tři akce z uvedených níže (může i jednu vícekrát), pokud je ovšem ke hráči přiřazené monstrum, tak při každé akci jiné než boj nebo vyhnutí dojde ze strany monstra k útoku na hráče:

1. Líznout si kartu.
2. Vzít si 1 surovinu (slouží k placení ceny karet při hraní).
3. Zaplatit cenu karty v ruce a zahrát ji.
4. Pohnout se z jedné lokace do jiné sousední (spolu se všemi přiřazenými monstry).
5. Použít některou z karet ve hře, která udělá za akci nějaký efekt.
6. Vyšetřovat v lokaci, kde se hrdina nachází. Jedná se o test intelektu, cílové číslo pro test je přímo uvedeno na lokaci a při úspěšném splnění si z ní vezme hrdina jeden žeton vyšetřování.
7. Přiřadit si k sobě jedno z moster, které má na stejné lokaci u sebe přiřazené jiný hráč, nebo které není přiřazené k nikomu.
8. Zaútočit na monstrum na stejné lokaci. Jedná se o test boje proti hodnotě uvedené na monstru. Při úspěchu dostane monstrum jedno zranění, pro zabití je potřeba udělit mu tolik zranění, kolik má mostrum životů.
9. Pokusit se monstru vyhnout - test obratnosti proti hodnotě monstra. Při úspěchu přestane být monstrum přiřazené k hrdinovi a je volné v místnosti, navíc neaktivní (otočené o 90°).

• Fáze monster - V této fázi se některá monstra pohybují po lokacích směrem k hráčům a především, každé z monster přiřazených k hráči na něj zaútočí. Útok monstra je rychlá záležitost, nejedná se o test, hráč dostane tolik fyzického zranění a hororu (psychické zranění), kolik je uvedeno na monstru. Monstrum se přitom přiřadí ke hráči vždy okamžitě tehdy, kdy se aktivní (neotočené) monstrum vyskytne ve stejné lokaci jako některý z hráčů (což je de facto - přijde monstrum, nebo přijde hráč, nebo si hráč lízne monstrum a nebo se monstrum aktivuje na lokaci s hráčem).
• Konec kola - každý hráč si lízne kartu, dostane jednu surovinu a všechny neaktivní-otočené karty (včetně monster) se aktivují.

Herní komponenty

Opět se setkáte především s kartami, což je u LCG pochopitelné. Zatímco obrázky jsou v rámci Fantasy Flight Games často recyklovány z jiných her s touto tematikou a nepřekvapí Vás (kvalita je ale samozřejmě perfektní), tak grafický design karet (provedení rámečků, rozložení obrázku/textu na kartě atd.) je to nejlepší, co jsem zatím na kartách viděl. Stylizace grafiky do Art Deco je dobová k 20. letům a je naprosto famózní, otočení kompozice na kartách monster, tak aby obrázek byl blíže k hráčí, je také nádherně provedeno. Navíc příběh scénáře je intenzivní, protkaný do karet a daří se mu poměrně dobře vtáhnout hráče do děje (na karetní hru). 

Druhým typem komponent jsou pak kartonové žetony, u nich novinky nečekejte. Negativně hodnotím to, že pytlík na chaos tokeny není ve hře přítomen, vše kromě chaos tokenů navíc působí titěrně.

Figurky ve hře nehledejte, ačkoliv hra má pro jejich použití potenciál. Hrdinové se mohou během hry oddělit a stát na jiných lokacích, figurku tu jsou suplovány mini-kartami, což je škoda (zabírají zbytečně moc místa na stole). Nabízí se možnost použít kartonové stojací postavy z Eldritch/Arkham Horror deskové hry a nebo samostatně prodávané figurky v rámci Arkham Horror.

Klady a zápory

Ačkoliv klady značně převládají, uvádám nejdůležitější body (subjektivně):

+

• Nejlépe zpracované RPG pomocí karet jaké jsem kdy viděl. Růst postavy je patrný, její prolnutí s hráčem také.
• Pomocí chaos žetonů se do hry opravdu dostává hororový prvek. V momentu kdy se snažíte s šancí 1:15 nevytáhnout tu jedinou -4 v pytlíku a ona se během hry objeví už posedmé, tak asi začnete mít paranoidní představy, že ten pytlík funguje nějak divně.
• Hororová atmosféra je také podpořena tím, že ve hře téměř neexistuje způsob, jak postavu léčit a zranění z přiřazeného monstra jsou automatická. Každé kolo hry navíc tedy opravdu vystavuje Vaši postavu nebezpečí smrti.
• Co se obtížnosti týče, hra se velmi dobře adaptuje na různý počet hráčů.
• Obava o znovuhratelnost stejného scénáře není příliš opodstatněná. Všechny postavy mají opravdu výrazně odlišný styl hry a taktiku, ve hře je navíc poměrně velké množství náhody a různé možnosti ukončení. Arkham Horror tedy není „jednou a dost“.
• Naprosto perfektní provedení, hra je vizuálně úžasná.
• Hra skutečně podporuje kooperaci. I přes její kompaktnost jsem ve 4 hráčích měl obdobný pocit, jako při hraní Eldritch Horror o stejném množství hráčů. Je potřeba se domlouvat, navzájem se podporovat kartami, každý z hráčů také plní zcela odlišnou roli. Díky kompaktnosti herního plánu tvořeného pár lokacemi je navíc vzájemná podpora mnohem snazší a častější než u Arkhamových deskových her.

-

• Toto není deckbuildingová hra. Individualizace herních balíků v základní sadě v podstatě neexistuje. Při zakoupení 2 balení budete mít každou kartu alespoň 2x, což Vám umožní alespoň nějakou individualizaci, ale toto není ani omylem stěžejní prvek hry. Pro někoho to může být plus.
• Ve 4 lidech (budete potřebovat dva boxy) se hra natáhne. Asi půjde zrychlit, až se zaběhnou pravidla, ale nepočítám že ze 3,5 hod. herního času na jeden scénář ve 4 se nám podaří stlačit čas na méně než polovinu. Ve 2hráčích/sólo je ale hra výrazně rychlejší.
• Stejně jako u všech LCG, čekám, že tato hra plně rozvine svůj potenciál až při vlastnictví aspoň jednoho cyklu a vetšího rozšíření. Což znamená že můžete zas bankovky při nákupech vážit na kila.... (i přesto, hra působí komplexně a ne jako Eldritch Horror, kde Forsaken lore rozšíření vyloženě chybí).
• Opakovaně bych člověku, co navrhuje rozměry krabic do kterých jsou hry od FFG zabaleny, zlámal ruce. Nechápu jak můžou vypustit do světa hru v boxu, který nejde použít žádným způsobem jako card box a ani jej na něj předělat. Zlaté Tanto Cuore...

Závěrečné hodnocení:

Arkham Horror LCG je evolucí Pána Prstenů LCG. Spousta herních mechanismů Vám bude povědomá, ty negativní aspekty Pána Prstenů zmizely a vyřešily se jinak (lokace jsou v novém pojetí naprosto skvělé). Navíc je vše skutečně revolučně poprvé šito na míru RPG, zážitek ze hry je tedy mnohem hlubší. Hra Vás vtáhne mnohem více do dění, než byste čekali od jakékoliv karetní hry, kterou sbalíte do malé krabice. Zážitek ze samotné hry je tak unikátní, že jsem dokonce schopen připustit, že cena kolem 1 tisíce korun za základní box se třemi scénáři je adekvátní hernímu času a jeho kvalitě.

Bohužel, hra je výrazně utlumena, co se taktiky skládání herních balíků týče. Arkham Horror neumí Pána Prstenů v tomto aspektu nahradit (a je to asi dobře), a vzhedem k tomu jak dramatickou roli tento aspekt u Pána Prstenů hraje, tak zážitek ze hry je diametrálně odlišný.

Základní set: 95%

PS: po dopsání recenze mi došlo, že existuje ještě jiná RPG karetní hra, která vychází na principu LCG a se kterou nemohu Arkham Horror srovnat, protože jsem ji nehrál. Pathfinder Card Game.

Sdílet s přáteli: