Arcadia

Autor: mindlesSheep | 3.10.2016 | 0

Ve hře Arcadia Quest vedou 2-4 hráči své gildy chrabrých hrdinů v epickém tažení, ve kterém bojují za sesazení upírského lorda Tesáka z trůnu a navrácení města Arcadie k její původní slávě... Ale vítěz může být klasicky jen jeden že, tak jak to funguje?

Základní herní možností je kampaň rozdělená na 6 z 11 možných scénářů umožnuje hráčům si dostatečně užít vývoj postaviček a z neotesaných zmatených dobrodruhů bez vybavení udělat nesmrtelné mašiny na zabíjení orků po tuctech. A nejen orků, teprve když se dvě takové mašiny potkají navzájem, začne být veselo. V tom je totiž trošku pointa hry, vyhrát jak nad hrou, tak nad ostatními hráči, hippie možnost výhry bez ubližování kamarádům neexistuje. Hráči musí plnit jak PvE úkoly (2 unikátní v každém scénáři), tak i PvP úkoly. Vyhraje ten kdo má tři, ale aspoň jeden z každé větve a ruku na srdce, málokdo splní dva PvE úkoly. Doba je zlá, lidi taky a těm co se daří, je třeba trošku hodit klacek pod nohy. Ostatním jde taky o výhru a dosti často nemůžou jeden úkol splnit všichni. Je to krásné a jednoduché. A funguje to na jedničku.

Za výhru může vítěz vybrat následující scénář, ideálně ten, do kterého získal výhodu, a pak nakoupit novou výbavu. Zlato si do dalších scénářů člověk moc schovat nemůže, což jednak zabraňuje snowballovaní, ale někdy to taky umí ublížit. Ale to nevadí, vždy je co koupit. Vybavení většinou spočívá velmi prostě v nových a neotřelých možnostech ubližování, buď jen víc a účinněji, nebo i s nějakým tím posunutím mezi hordu nepřátel. Existuje pár předmětů co většinou jen „zbydou, pokud nemáš na nic lepšího,“ ale ty jsou paradoxně většinou stejně nejlepší. V tomhle ohledu hra netrestá - kdo má smůlu v jednom scénáři, není automaticky odsouzen k neúspěchu ve zbytku kampaně. A to se mi líbí, nechtěl bych hrát zbytek kampaně a vedět, že jsem bez šance. Arcadia Quest je hlavně o dávno zapomenuté bezprostřední zábavě s kamarády u stolu. A to umí skvěle prodat.

Vyhrát bitvu není to samé jako vyhrát válku, naštěstí. Pro výhru v kampani a záchranu Arcadie je třeba se soustředit na trošku jiné úkoly než při snaze vyhrát jednotlivé scénáře. Někdy se prostě vyplatí spíš zůstat vzadu a smát se, zatímco se dva... nebo taky devět hrdinů pere, a sbírat zlaťáky, pořádně nakoupit a hlavně neumírat pořád dokola - to se počítá.

A to z toho důvodu, že hra umí za smrt pěkně potrestat, Někdy nám přišlo že až moc, podle počtu smrtí totiž hráči tahají karty kleteb, které jim do budoucna ubližují. Nechají si jen tu „nejhorší“ (rozuměj: tu s nejvyšším číslem), která paradoxně nemusí být nejhorší. Hrdina tak může počítat s měnším počtem životů nebo zbraní, s čímž se dá žít, ale pokud postavička přijde o svou speciální schopnost, tak je na horizontu velký problém. Zvláště u postaviček, které mají málo životů, žádnou obranu a jsou silné jen díky schopnosti, o kterou právě přišly. V tomto je hra zlá, možnost zbavení se této kletby tu je, ale velmi velmi malá (spoiler alert: rozšíření to spraví :) ).

Ale jak hra vlastně funguje? Hráči jsou vypuštěni o arény, kde mají splnit úkoly, většinou jen stát na políčku s žetonem úkolu, nebo něco zabít. Střídají se po tahu jednoho hrdiny, když jim dojdou zbraně, odpočinou si. Útočí na vše, co je v cestě, protože monstra mapu hlídají dosti obstojně a běhat kolem nich bolí. Je lepší jít na jistotu a nehrát bezhlavě. Nejvíc bolí to, že aktivované monstrum ovládá hráč po pravici, což má dvě „výhody“. Odstraňuje nutnost pána jeskyně, overlorda a jiných zbytečností, všichni tak hrají za hrdiny a jsou si rovni (hráči co dedikovaně hráli za overlorda v Descentu vědí, o čem mluvím). Druhá je ta, že zlovůle hráče, který monstrum ovládá, může se hrou dosti zajímavě zahýbat. Proč si taky nepomoct ve svém cíli všemi prostředky? Existuje však pár podmínek, které se musí splnit, než se začne pořádně škodit, nebojte.

Kvalita hry jako takové je na velmi vysoké úrovni, CMON ví jak na to. Karty, mapa, žetony jsou úžasné, figurky taky. Kvalitní a detailní, v roztomilém komiksovém stylu.

Hra je strategická, jen ne tak jak si obecně lidé strategickou hru představují, je to hlavně o zábavě. Pokud jste hráči co potřebují mít vše pod kontrolou, hádat se nad pravidly, snažíte se si všechno spočítat a obecně „tryhardit“, tato hra není pro Vás. Nezkoušejte ji, budete smutní a hráči, co hrají s Vámi, taky. Pokud jste ochotni v sobě probudit vnitřní dítě a jen se s kamarády bavit, tak Vás bude bavit.

P.S. Kostky, kostky, všude jsou kostky a kostky rozhodnou o všem. Mají rozumnou distribuci zásahů a obran, ale náhodu lze jen lehce korigovat, ne ovládat.

Sdílet s přáteli: